Kyselý déšť je obecný název pro srážky s vysokou hodnotou kyselosti. Takový déšť vzniká pokud se plynné kyseliny (oxidy dusíku a oxidy síry) sloučí s vodní párou a kyslíkem, tak vzniká slabý roztok H2SO4 - kyselina sírová která spadne jako srážky na Zem. Další formy kyselého deště jsou mokré - mlha, smog, sníh, kroupy nebo suché - popel, kouř. Jak působí kyselé deště na - lidské zdraví - vdechování oxidu siřičitého způsobuje onemocnění dýchacích cest, např. chronický zánět průdušek, alergie, infekce dýchacího ústrojí, astma a rozedmu plic. Můžeme sledovat růst počtu lidí s astmatickými záchvaty díky rostoucímu počtu aut. vodní zdroje - vzrůstající kyselost vody v řekách a jezerech způsobuje úhyn ryb, korýšů, hmyzu a rostlin, vznikají tzv. mrtvá jezera. Rostliny a lesy - rostliny ztrácejí schopnost dýchat, odumírají jim listy a jehličí. Do lesa, zasaženého kyselými dešti se stěhují kůrovci. stavby - kyselina naleptává omítky, nástěnné malby, kameny se rozpadají. Česká republika patří mezi nejvíce znečištěné státy. Patří nám neslavné 1. místo ve spadu síry na 1m2 v Evropě. Největší podíl na tom mají tepelné elektrárny. V těchto elektrárnách se většinou spaluje nekvalitní hnědé uhlí, které má vysoký obsah nespalitelných látek a množství síry, které se uvolňují do ovzduší.Při použití jaderných, vodních, větrných nebo solárních elektráren dochází ke zlepšování ovzduší. Musely by se ovšem zrušit nešetrné tepelné elektrárny, do kterých se v současné době instalují odsiřovače (rušit se ovšem nebudou, protože by došlo k velkému zvýšení nezaměstnanosti v daných oblastech).U automobilové dopravy se uvažuje o zákazu provozu dvoutaktních motorů (nedokonalé spalování - NOX ), jsou zkoušeny alternativní zdroje (plyn, H2O, vodík), konstruktéři pracují na snížení spotřeby paliva. V roce 1985 se některé země dohodly na omezení škodlivých látek. Každá z nich slíbila, že do roku 1993 sníží emise SO2 o 1/3 a některé o 1/2. Za krátkou dobu se přidalo ke smlouvě 20 zemí. Smlouvu odmítaly podepsat Polsko, USA a Velká Británie, které vypouštěly do ovzduší velké množství síry. V rozmezí 1990 - 1994 se podařilo snížit emise SO2 v zemích EU o 27% a v USA dokonce o 37%.   JAK SE PROJEVUJÍ IMISE Oxidy dusíku Z hlediska množství připadá zatím stále ještě větší podíl emisí dusíku na přirozené zdroje (na rozdíl od emisí síry). Pod pojmem oxidy dusíku (NOX) rozumíme směs NO a NO2. Oba plyny jsou velmi reaktivní a doba zdržení v atmosféře je velmi krátká (pouze 1 den) Největší podíl na antropogenních (lidmi způsobených) emisích má energetika a průmysl (cca 71%), doprava (cca 22%), vytápění (cca 7%) a umělá dusíkatá hnojiva a hnůj. Mimo jiné jsou oxidy dusíku obsaženy i v cigaretovém kouři a v kouři dýmek. Nebezpečí oxidů dusíku spočívá v jejich reaktivnosti v atmosféře - rozkládají se za spoluúčasti ultrafialového záření a podílejí tím společně s oxidy síry na vzniku kyselých dešťů. Zároveň jsou schopny reakce s dalšími emisemi (aldehydy, ketony) a dávají tím příčinu pro vznik tzv. fotochemického smogu (přízemního ozónu). Hlavní účinky NOX jsou dráždivé, fotochemický smog způsobuje nejen snížení viditelnosti, ale sloučeniny v něm obsažené působí silně toxicky. Oxidy síry Z oxidů síry má největší podíl na znečištění produkované lidskou činností oxid siřičitý, který se uvolňuje zejména při spalování fosilních paliv. Exhalace SO2 vydrží v atmosféře průměrně 6-10 dní a mohou být, za příznivých podmínek, přemístěny až na vzdálenost 1000 km. Kromě přímého působení na dýchací systém člověka se negativně projevuje tím, že poměrně lehce v atmosféře reaguje s vodní párou za vzniku slabé kyseliny sírové a je tak příčinou kyselých dešťů. Přímé působení oxidů síry se projevuje zvýšenou korozí kovových materiálů, narušuje omítky budov, poškozuje umělecká díla a památky. Kromě materiálů poškozuje samozřejmě i živé organismy - způsobuje opadávání stromů, mění pH půdy a vody čímž způsobuje úhyn rostlin i živočichů. Polétavý prach Dostává se do ovzduší zejména při nejrůznějších stavebních pracech, z výroby stavebních hmot (vápenky, cementárny, cihelny), z přepravy a skládek sypkých materiálů a odpadů. Velké nebezpečí představují aerosolové částice o průměru menším než 10 µm, které nejsou zachytitelné řasinkovým epitelem v horních cestách dýchacích a pronikají až do plic (z nich nejnebezpečnější jsou částice o velikosti 1-2 µm, které se v plicích hromadí a vedou následně k různým plicním onemocněním).