ANTIBIOTIKA Druhy antibiotik str.162: 1. Beta-laktamy: tato skupina antibiotik se vyznačuje betalaktamovým kruhem v molekule podobným způsobem účinku. Zahrnuje: 1) Peniciliny: Přirozený penicilín reprezentovaný penicilinem G, je účinný na pyogenní koky, anaerobní bakterie s výjimkou Bacteroides fragilis, na Treponema pallidum a aktinomycety. Nevýhodou je citlivost k beta-laktamázám. Peniciliny rezistentní k beta-laktamázám, jako je meticilin a oxacilin se užívají zejména k léčbě infekcí způsobených stafylokoky, které produkují penicilinázu. Skupiny penicilinů s rozšířeným spektrem účinnosti: Aminopeniciliny (PNC druhé generace): ampicilin a amoxicilin jsou účinné na enterokoky, hemofily, listerie a některé fermentující G- tyčky (E. coli, Proteus mirabilis, salmonely a shigelly). Jsou ale citlivé na beta-laktamázy. Žádný účinek na Pseudomonas aeruginosa. Karboxypeniciliny (PNC třetí generace): carbenicilin a tikarcilin účinné proti většině kmenů Pseudomonas aeruginosa i Proteus mirabilis. Ureidopeniciliny (PNC čtvrté generace): azlocilin, mezlocilin a piperacilin účinná proti pseudomonádám, enterobakteriím, klebsiellám a anaerobním Bacteroides fragilis. 2) Cefalosporiny: Pro tuto skupinu je obecně charakteristické široké spektrum účinnosti na grampozitivní i gramnegativní bakterie. Jednotlivá cefalosporinová antibiotika však mají specifické spektrum účinnosti různé šíře. Beta-laktamový kruh s navázaným šestičlenným dihydrotiazinovým cyklem, na kt. Jsou u různých cefalosporinů napojeny postranní řetězce. Cefalosporiny první generace: cefalotin, cefazolin, cefalexin účinné k stafylokokům, streptokokům, Neisseria gonorrhoeae, E. coli, klebsielly. Cef. II. Generace: cefaklor, cefuroxim a cefoxitin: hemofily, Branhamella catarrhalis, neisserie, E. coli, Proteus mirabilis, klebsiely. Cefuroxim - některé kmeny enterobakterií a serratií, cefoxitin - anaerobní b. včetně Bacteroides fragilis. Cef. III. generace: cefotaxim, ceftriaxon, moxalaktam - serratie, enterobakterie kromě G- fermentujících tyček. Žádné působení na stafylokoky a enterokoky. Ceftriaxon - 1 dávka proti N. gonorrhoeae s dlouhotrvající účinná hladina v séru. Ceftazidim, cefoperazon - protipseudomonadová ATB. 2. Aminoglykosidy: Nejstarším aminoglikosidem po penicilinu je streptomycin, který v padesátých letech představoval doplněk k penicilinu, protože doplňoval léčebné spektrum o gramnegativy. Mycobakterium tuberculosis je významným agens citlivým ke streptomycinu. Mezi aminiglikosidy patří také baktericidní antibiotika gentamicin, tobramycin, netilmicin a amikacin. První dva jsou přirozené produkty, poslední dva jsou semisyntetické. In vitro mají aktivitu ke grampozitivním i k aerobním gramnegativním bakteriím včetně Pseudomonas aeruginosa. Nejúčinější je amikacin, proti němuž se rezistence vyvíjí velmi pomalu. V populaci bakterií se šíří různé enzymy, které modifikují molekulu aminoglykosidů, takže jejich použitelnost klesá. V praxi mají největší význam v kombinaci s beta-laktamy, případně s vankomycinem. 3. Tetracykliny: Shodná aktivita širokospektrých bakteriostatických ATB oxytetracyklin, chlortetracyklin, doxycyklin a minocyklin. Citlivost brucel, rickettsií, chlamydií, Mycoplasma pneumoniae, aktinomycet. 4. Makrolidy: Prvním makrolidem, zavedeným již v padesátých letech byl erytromycin. Tato antibiotika jsou účinná na grampozitivní koky, korynebakteria, listerie a bacily. Z gramnegativů jsou citlivé legionelly, Branhamella catarrhalis, meningokoky i gonokoky, Bordetella pertussis, Helicobacter pylori, Campylobacter jejuni a Borrelia burgdorferi. Citlivé jsou též Chlamydia trachomatis, Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum. Azitromycin a klaritromycin mají lepší farmakologické vlastnosti a jsou účinné na Haemophilus influenzae. 5. Linkosamidy: Linkomycin a klindamycin jsou ATB s hlavním použitím při anaerobních infekcích. Jsou na ně citlivé streptokoky, stafylokoky a většina sporulujících i nesporulujících anaerobů. 6. Glykopeptidy: Vankomycin a teicoplanin jsou účinné na grampozitivní koky. Užití jako záložní antimikrobní lék na enterokoky a stafylokoky. Účinné na multirezistentní druhy Clostridium difficile a Corynebacterium jeikeium. 7. Fluorochinolony: chemoterapeutika s antimikrobiálními a farmakologickými vlastnostmi: ciprofloxacin, ofloxacin, pefloxacin, norfloxacin. Účinné na Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa, hemofily, gram- koky, Branhamella catarrhalis, staphylokoky,chlamydie, mykoplasmata. 8. Antimykotika: Candida, Cryptococcus neoformans, aspergilózy a infekce dermatofyty. Amphotericin B, flucytosin a azoly - flukonazol, ketonazol, itrakonazol. 9. Sulfonamidy: Účinné proti některým gramnegativním tyčkám (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae), na Streptococcus pyogenes, Nocardia asteroides, Chlamydia pneumoniae, na Toxoplasma gondii. Kombinací trimetoprimu a sulfametoxazolu (co-trimoxazol) se dosahuje vyššího účinku. Citlivé jsou i Enterobacteriaceae, Haemophilus influenzae, Branhamella catarrhalis, Yersinia enterocolitica, aeromonady, Burkholderia cepatica, Stenotrophomonas maltophilia, Listeria monocytogenes, Streptococcus pneumoniae. Co-trimoxazol je indikován při močových infekcích jako základ empirické terapie, při respiračních infekcích, u salmonelóz a při dysenterii. 10. Polypeptidy: kolistin, polymyxin B pro léčbu infekcí Pseudomonas aeruginosa. Přirozeně rezistentní jsou Proteus a Serratia. Chloramfenikol- širokospektré bakteriostatické ATB. Léčba rickettsióz a břišního tyfu, při meningitidách a smíšených bakter. infekcích, rezervní ATB pro hemofilové infekce. Aktivita na bakteroidy včetně Bacteroides fragilis. Karbaponemy: imipen, meropen stabilní vůči beta-laktamázám. Infekce způsobené acinetobaktery, Pseudomonas aeruginosa. Přirozeně rezistentní je Stenotrophomonas maltophilia. Monobaktamy: aztreonam účinný na G- aerobní bakterie včetně Pasteurella multicida a aeromonady. Rezistentní jsou acinetobactery a pseudomonády.