1. Základní fyzikální vyšetřovací metody - fyzikální vyšetření – nepostradatelná součást diagnózy; pouze svými smysly, bez náročného vybavení Pohled (aspekce) - základní metoda, vyšetření nemocného zrakem - nutné dobré osvětlení, postřeh lékaře; vědět, co hledám- cíleně pátrat - důležité: ​poloha nemocného a vyšetřujícího ​ ​osvětlení - co nejlepší ​plánovitost a pečlivost- soustředěně, nespěchat, systematicky Pohmat (palpace) ​- stav kůže (napětí, teplota, vlhkost) ​- podkožní útvary (velikost, tvar, pohyblivost, konzistence, povrch) ​- některé nitrobřišní orgány ​- zjistí bolest při vyšetření ​- pulsace tepen ​- důležitý při vyšetření pohybového ústrojí Poklep (perkuse)​- spojuje poslech zvuku vyvolaný úderem na povrch těla s pohmatovým ​vjemem - přímý (na tělo) – zjištění bolestivosti, poklep na klíček, tepottement (malíkovou hranou) - nepřímý (na svůj prst přiložený na tělo pac. – 3.prstem na 2.článek 3.prstu druhé ruky) ​- posuzujeme kvalitu zvuku (odpovídá konzistenci vyšetřované tkáně) ​- poklepové zvuky: ​poklep jasný- nad zdravou vzdušnou plící ​poklep hypersonorní (škatulkový) – při patologicky zvýšené vzdušnosti plíce (pneumothorax, emfyzém), hlasitý, hluboký, dlouhý ​poklep bubínkový- norm. nad žaludkem a střevy, patol. nad velkými dutinami ​poklep temný- nad bezvzdušnou tkání (sval, játra, srdce, tekutina- výpotek) ​poklep ztemnělý- přechod mezi poklepem jasným a temným (malý výpotek, zánětlivá infiltrace plic) Poslech (auskultace)- poslech zvuků vzniklých činností někt. orgánů (plíce, srdce, střeva) ​přímý- uchem přiloženým k povrchu těla ​nepřímý- pomocí fonendoskopu, má 2 zakončení: ​zvonek- zvuky o nízké frekvenci ​membrána- zvuky o vysoké frekvenci ​zvuky: šelesty (při turbulentním proudění), srdeční ozvy, střevní peristaltika Pomocí čichu- pach alkoholu, acetonu, anaerob. infekce,... Per rectum- důležité, povinné u pac. nad 40 let; dosah prstu 10-12cm; tonus sfinkteru, vyšetření ampuly, bolestivost, tumory, hemorrhoidy - aspekce perianální oblasti- hemorrhoidy, fissury - vyš. děložního cervixu - pac. na všech čtyřech, popis jako u ciferníku na hodinách​ ​ 2.+4. Principy anamnézy, kontakt s nemocným různých věkových skupin Anamnéza (rozpomínání)- soubor všech údajů o zdravotním stavu nemocného od narození doteď - přímá (od nemocného) x nepřímá (od příbuzných – když pac. v bezvědomí, psychotik,...) - výtěžnost 60% pro stanovení správné diagnózy 1. osobní data- jméno, příjmení, věk, rod.č., stav, zaměstnání, pojišťovnu, adresu praktického lék., je-li pracovní neschopnost, datum a čas 2. současná obtíž (Jaké máte obtíže? Co vás k nám přivádí? ) 3. osobní anamnéza – nynější onemocnění + předchorobí NO: dotazy na nynější obtíže, příznaky nespecifické (únava, horečka, slabost, pocení), ;​příznaky specifické (pálení při močení,...)- napoví nám více. ​Vedoucí příznak- detailní rozbor; bolest, zvracení, kašel, dušnost... ​Bolest: Kde? Kdy začala? Náhle? Jaká? Vystřeluje? Už jste ji někdy měl? Jiné obtíže? ​Předchhorobí: průběh těhotenství, porodu; dětské nemoci, infekce; délka onem, následky; ​angíny, úrazy, operace, alergie, celkové choroby (srdce, tlak, DM, CMP, játra, ...) 4. farmakologická anamnéza – pravidelně užívané léky 5. alergická anamnéza- léky, prach, pyl, vosí štípnutí,... 6. abusus – alkohol, cigarety, jiné 7. rodinná anamnéza – matka, otec, sourozenci, děti ​- dědičné, přenosné choroby, věk a příčina úmrtí 8. gynekologická anamnéza- u žen 9. sociální a pracoví anamnéza – chemikálie, stres, životospráva, spánek, záliby, sport Principy anamnézy: navázat kontakt s pac., získat si důvěru (vzhledem, vystupováním, ​mluva, znalosti), individuální přístup k pac. (nemluvit latinsky) ​Dostatek času; správná formulace otázek; osobní zájem; kritické hodnocení (simulace, agravace, disimulace); anamnestická diagnóza (sumarizovat, co bylo řečeno) Komunikace s nemocným: - Představit se, podat mu ruku, chovat se přátelsky, oslovit ho jménem (titulem). - ukážeme, kam se má posadit, díváme se mu do očí - soukromí k rozhovoru, nespěchat - zahájení, vedení rozhovoru (citlivě) - formulace otázek – na míru pacientovi, ne sugestivně - zakončení vyšetření – sdělit, k jakému závěru jsme dospěli, seznámit s dalšími vyšetřeními, prognózu obezřetně 3. Celkové vyšetření nemocného- stav vědomí, kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí, meningeální příznaky Vědomí – stav bdělosti, uvědomění si sama sebe a okolí, času a prostoru -porucha - dána poškozením hemisfér (metabolicky, toxicky, většinou oboustranně nebo krvácením = následný edém) nebo mozkového kmene (krvácení, ischémie, utlačení okolními strukturami = edém) Kvantitativní poruchy: ​- somnolence (letargie)- pac. je spavý, lze jej probudit, na otázku odpovídá ​přiléhavě, ale se zpožděním, motorická odpověď na výzvu, polyká, ovládá sfinktery ​- sopor- pac. je v hlubokém spánku, lze jej probudit bolestivým podnětem, pak ​ihned ​upadá opět do spánku, neovládá sfinktery ​- kóma- pac. nelze probudit; poruchy dechu a oběhu, pouze reflexní odpověď (flexe ​nebo extenze), reflexy vyhasínají - Areaktivní kóma - hluboké bezvědomí, vyhasíná korneální a zornicový reflex, může dojít k zástavě dýchání a mozkové smrti - Mozková smrt - úplná a ireverzibilní ztráta všech mozkových funkcí, zástava spontánního dýchání, nereagující zornice, chybí reakce na nociceptivní podněty, nevýbavné kmenové reflexy, angiografií se prokáže zástava mozkové cirkulace = smrt jedince, možnost transplantace orgánů Kvalitativní poruchy (normální bdělost): ​- obnubilace- pac. má zachovanou prostorovou orientaci, ale není si svého jednání ​ vědom (mrákotný stav); např. u hypoglykémie - amence- pac. je dezorientován místem a časem; neklid, poruchy vnímání (halucinace) ​- delirium- hlubší porucha vnímání (halucinace = nemají reálný podklad ani ​spouštěcí děj; iluze = mají reálný podklad, ale chybné zpracování vjemu), dezorientace ​místem, časem, neklid, neúčelné pohyby Poruchy vědomí: vyšetření 1 Glasgow Coma Scale - nejlepší slovní odpověď - od žádné až po orientovanost (max. 5 bodů) - otevření očí - od žádného až po spontánní (max. 4 body) - nejlepší motorická reakce - od žádné až na vykonání příkazu (max. 6 bodů) - Závěr - sečtou se všechny získané body Kmenové reflexy - Okulocefalický reflex - poloha na zádech, držíme hlavu pacienta v bezvědomí, jeho oči jsou fixovány na náš nos, pakliže rychlým otočením hlavy pacienta do strany jsou jeho oči stále fixovány na náš nos, nejedná se o lézi kmene (spíše diencefalická a hemisferální léze), uhnou-li ale jeho oči na stranu otočení hlavy, jedná se o lézi kmene - Okulovestibulární reflex - poloha na zádech, flektujeme pacientovu hlavu o cca 30 0 , aplikujeme pomalu 20 ml studené vody (0 0 C) do zevního zvukovodu, jestliže se jeho bulby posunou ke straně dráždění, nejedná se o lézi kmene (u osoby při vědomí studená voda vyvolá ještě nystagmus od místa dráždění a u teplé vody od místa dráždění), pakliže se tak nestane, jde o lézi kmene Ostatní poruchy vědomí - Apalický stav - vypadá jako při vědomí, ale reaguje pouze reflexně, má otevřené oči, ale nesleduje jimi - příčina - mnohočetné poškození mozkové kůry (vlastně dekortikace) - Locked-in syndrom - motorika je úplně vytracená (trombóza a. bazilaris ? infarkt pontu v úrovni jádra n. abducens), někdy omezená na pohyby víček (jediný způsob komunikace), bdělost i vědomí jsou plně zachovalé - Synkopa - krátkodobá ztráta vědomí - příčina - přechodná porucha mozkové perfúze - Poruchy spánku- insomnie (nespavost – i kašel, bolest, neurózy,...) ​ - hypersomnie (zvýšená potřeba spánku, dostaví se kdykoli) Meningeální syndrom ​Meningeální syndrom je soubor subjektivních a objektivních příznaků vznikajících drážděním mozkomíšních plen nějakým patologickým procesem, nebo traumatem. ​Tím jsou míněny: meningeální příznaky + vegetativní projevy + bolest hlavy Příčiny -Neuroinfekce, zánět, krvácení, nádorová infiltrace plen, změny likvorové tenze, teplota apod. -Dráždění plen vede k dráždění nervových kořenů (procházejících přes pleny), a tím ke kontrakcím svalstva, zvláště paravertebrálního. Příznaky: Subjektivní meningeální příznaky: !bolest hlavy, nauzea, vomitus, fotofobie! Objektivní meningeální příznaky -Horní příznak opozice šíje – nemožnost anteflexe hlavy (pacient nepřiloží hlavu na sternum); Brudzinského příznak – vleže, při pokusu o flexi hlavy flektuje kolena. -Střední Spine sign – pacient nedá hlavu na kolena; Kernig I. – při pasivním posazování dochází k flexi kolenou; Amosův příznak – nemocný se podpírá v sedě rukou, opření těla na 3 končetinách. -Dolní Lassegueův příznak – omezení ventrální flexe u natažených končetin; Kernig II. – pacient v lehu na zádech při ventrální flexi kyčlí neudělá extenzi kolen. Psychický stav- všímáme si i úzkosti, strachu, deprese, hypomanie, manie, psychopatie, schizofrenie (odchylky v jednání, myšlení, vnímání) Snížení intelektu- reterdace, demence 5. Celkové vyšetření nemocného – poloha a pohyblivost, stoj a chůze Poloha - zdravý člověk: uvolněná poloha, přiměřená pohyblivost, přiměřené postavení, aktivní poloha (zaujme jakoukoli polohu sám) - nemocný: ztrácí schopnost zaujmout aktivní polohu → až úplně bezvládný, pasivní poloha; často vyhledává vynucenou polohu (různé, podle povahy nemoci) např: ​ortopnoická poloha- při ortopnoi, sedí, drží se rukama okraj lůžka, zapojuje pomocné ​dých. svaly; ​ ​při kolice je pac. neklidný, stále hledá úlevovou polohu; ​při peritonitidě je pac. zcela nehybný, leží na zádech, lehce pokrčené DK; ​při meningitidě leží pac. na boku, hlava zvrácená vzad, DK flektovány v kyčli i v koleni) ​na boku- při onem. pohrudnice, ulehá na postiž. stranu, aby omezil dýchycí pohyby ​na břiše, nebo vkleče na všech čtyřech- při tumoru slinivky břišní Postoj a chůze - Zdravý člověk: postoj přímý, jistý, chůze pružná, pohyby uvolněné - změny nejčastěji u pac s poruchami nervové soustavy - parkinsonsý sy: chůze drobnými krátkými šoupavými krůčky s tělem nachýleným dopředu, a lehce pokrčenými HK, ze stoje někdy bezděčně vybíhá (tělem)= pulse, chůze začíná pozvolně, váhavě - hemiplegie (po CMP): HK pokrčená v lokti, držená u těla, polosevřená dlaň; DK v extenzi, při chůzi pohyb obloukem vpřed (cirkumdukce) - při intoxikaci alkoholem- kymácivá, vrávoravá chůze o široké bazi vertigo (vestibulární závrať) ➢ pocit rotace (rotační závrať) s vegetativním doprovodem (nauzea, zvracení, pocení), pacient se ze začátku může i při lehu držet hran postele rukama, nystagmus vyšetření stoje ➢ stoj 1 (přirozený) – pozorujeme, zda dokáže spontánně udržet klidný stoj, bez držení, kymácení a bez rozšiřování báze ➢ stoj 2 (spatný) ➢ stoj 3 (spatný se zavřenýma očima) ▪ Rombergův příznak – pacient po zavření očí neudrží rovnováhu a padá na stranu • periferní vestibulární syndrom – padá vždy na stranu léze, musí se vyšetřit také stoj při různém úklonu hlavy • centrální vestibulární syndrom – padá nezávisle na straně léze • syndrom zadních provazců z poruchy propricepce – pozitivní Rombergův příznak (u cerebelárních syndromů je Rombergův příznak negativní = nedochází k zhoršení při zavřených očích) ▪ neocerebelární syndrom – malá asynergie = při snaze o posazení z leže bez pomoci rukou nemocný nadměrně zvedá dolní končetinu na straně léze ▪ paleocerebelární syndrom – velká asynergie (léze vermis cerebelli) - nemocný padá dozadu aniž by pokrčil kolena ▪ hysterický pád – nemocný padá na stranu, kde očekává zachycení druhé osoby ➢ stoj na jedné noze – citlivější než stoj 3 vyšetření chůze ➢ chůze 1 – chůze při otevřených očích ➢ chůze 2 – chůze při zavřených očích (zhoršuje se při syndromu zadních provazců = spinální ataxie) ➢ chůze 3 – lezení po čtyřech ▪ neocererebelární syndrom – nadměrně zvedá ruku a nohu na postižené straně a prudčeji ji pokládá na zem ➢ patologie chůze ▪ Ataktická chůze (oboustranná mozečková léze) – chůze o rozšířené bázi s nadměrnými souhyby horních končetin ▪ Strojová chůze (Parkinsonova nemoc) – držení těla v semiflexi, snížené nebo vymizené souhyby horních končetin ▪ Frontální typ chůze (Normotenzní hydrocefalus) – bazofobie (strach z pádu), proto drobné krátké krůčky o široké bazi ▪ Provazolezecká chůze – u hysterie ▪ Hemiparetická chůze – semiflexe horní končetiny s pronací, extenze dolní končetiny s vbočením chodidla mediálně, nemocný dělá při chůzi cirkumdukci této končetiny Spastická chůze diplegiků – střídavá cirkumdukce extendované levé a pravé dolní končetiny, děti chodí jako baletka po špičkách ▪ Myopatická chůze – kolíbavá (kachní) ▪ Tabes dorzalis – u terc. Syfilis (snížená schopnost vnímat hluboké čití). Ataxie s nejistou chůzí se projevuje chůzí o široké bazi s vrávoráním. ▪ Kolíbavá ("kachní") chůze vyskytuje se u kongenitální luxace kyčelních kloubů a u myopatií ▪ Čapí chůze se projevuje při paréze n. fibularis (kompenzace poruchy zvedáním končetiny). ABNORMÁLNÍ POHYBY Abnormální pohyby nejsou za fyziologických okolností přítomny. Za situací patologických mohou mít různou podobu, např. třes, pohyby choreatické, atetoidní, tiky, křeče, orálně - faciální dyskinézy. Třes: ​ statický je klidový, pomalý, jemný, zmenšuje se nebo mizí při volních pohybech. Projevuje se na prstech rukou, předloktí, případně celé paži, na bradě i celé hlavě. Vyskytuje se u parkinsonizmu, posturální představuje jemný, rychlý třes rukou, který se pozoruje u hypertyreozy, intenční je vázán na pohyb, v klidu není přítomen. Bývá u roztroušené sklerózy, "flapping tremor" je charakterizován pomalou flexí a extenzí prstů ruky. Jeho přítomnost signalizuje závažné postižení CNS u jaterního selhání. Choreatické pohyby- představují bezděčné, cloumavé nepravidelné pohyby, projevující se v obličeji, na hlavě, na rukách. Vyskytují se při chorea minor u revmatické horečky. Atetoidní pohyby- se vyznačují kroutivými pomalými, až bizarními pohyby s velkou amplitudou. Projevují se v obličeji a na dolních končetinách. Bývají při mozkové arterioskleróze nebo následkem prenatální encefalopatie. Tiky- Tiky jsou rychlé, opakované, stereotypní krátkodobé svalové stahy projevující se obvykle v obličeji (okolí očí, tváře) u neurotiků. Křeče (spazmy) příčně pruhovaného svalstva vznikají spazmem některých svalových skupin, jako lokalizované nebo generalizované, které se projevují jako: ​tonické (spínavé) - vyznačují se zvýšeným svalovým napětím (tetanie, tetanus), ​klonické (škubavé) - s patrnými svalovými záškuby, ​tonicko - klonické generalizované, provázené bezvědomím, pěnou u úst, apnoí a cyanózou, inkontinencí moči a stolice a pokousáním jazyka (velký epileptický záchvat) či lokalizované na část těla při zachovaném vědomí (Jacksonova epilepsie), ​trizmus představuje lokální křeč žvýkacího svlastva, která dává postiženému vzhled zatrpklosti (risus sardonicus u tetanu). Orálně-faciální dyskinezy - pravidelné, opakované, bizarní pohyby vyskytující se hlavně ve tváři, ústech, jazyku a čelisti. Mohou být přítomny u některých psychóz, při léčbě fenothiaziny. 6. Dušnost = subjektivní nepříjemný pocit nedostatku vzduchu, pac- zvýšené dýchací úsilí - fyziologicky při námaze - patologicky- projevem různých onem, může i v klidu (při srdečním selhání) - inspirační- obstrukce hl. dých. cest (u mladých- štítná žl, Hodgkinův lymfom) - expirační- obstrukce periferie –plic (asthma, CHOPN) - kontinuální - hysterická- nemožnost dodechnout u plicních chorob (z mechanických příčin): ​obstrukční dušnost- zúžením průdušek (cizí těleso, hlen, spasmus) ​restrikční dušnost- omezením plicní kapacity (emfyzém, zánět, pleurální výpotek) ​zvýšená elasticita plic- u plicní fibrózy (plíce málo poddajné, je potřeba větší úsilí) u srdečních chorob (při městnání krve v plicích- selhávání L srdce, mitrální stenóza) ​- ↑ tlaku v plicních kapilár → transudace tekutin → intersticiální plicní edém → ​→ alveolární plicní edém - noční záchvaty dušnosti (asthma cardiale)- horizontální poloha usnadňuje žilní návrat - městnání → ↑elasticita (↓poddajnost) → ještě více namáhavé dýchání u metabolických chorob- acidóza (DM, urémie)- je kompenzačním mechanismem psychogenní dušnost- u hysterie Dobrý popis dušnosti: klidová, námahová, expirační, inspirační, popsat vývoj - velmi rychle progredující (dny)- plicní embolie, aspirace - dlouhotrvající, pomalu progredující- srdeční selhávání - ortopnoická- typická poloha vsedě, přidržují se lůžka- zapojí pomocné dých. svaly - paroxysmální noční dušnost- kardiaci, selhávání LK při hypertenzi – nespavost - plicní edém- náhle vzniklá těžká dušnost, kašel, vykašlávání vlhkého, narůžovělého sputa - trvání- kontinuální x paroxysmální - cyanóza- periferní (akra) x centrální (jazyk, rty) Asthma cardialeAsthma bronchiale - starší pac- mladší pac - dušnost v leže- dušnost ráno - růžové sputum (edém plic), pěna - bez expectorace - kardiální onem- alergie, atopie Hodnocení dušnosti NYHA - NYHA (New York Heart Association)- především pro klasifikaci dušnosti u srd. selhání StupeňDefinice třídyOmezení činnosti NYHA INezvládá jen vyšší námahu, rychlejší běh.Neomezuje se v běžném životě NYHA IIZvládá max rychlejší chůzi, běh nikoliv. - Menší omezení v běžném životě. NYHA IIIPouze základní domácí činnosti, chůze 4 km/hod. Již běžná aktivita je vyčerpávající. Významné omezení činnosti i doma NYHA IVDušnost při minimální námaze i v klidu. Nezbytná pomoc druhé osoby Zásadní omezení v životě 7. Celkové vyšetření nemocného- tělesná konstituce (habitus), stav výživy Vývoj a růst Vývoj a růst lidského organizmu probíhá proporcionálně, pod vlivem hormonálních, psychických, metabolických a genetických faktorů. Průměrná výška kolísá. Za normální lze ještě považovat i familiárně se vyskytující vysoký a malý vzrůst. GIGANTIZMUS - nadměrně velký vzrůst. Vývoj jedince je proporcionální, mohou však být vyjádřeny i projevy akromegalické (nápadné nadočnicové oblouky, nos, brada). Příčinou je hypersekrece STH v dětství, před uzavřením růstových štěrbin. EUNUCHOIDNÍ VZRŮST - vyšší vzrůst, nepoměr mezi délkou končetin a trupu, který je relativně kratší. Příčinou je prepubertální hypogonadizmus. NANISMUS - proporcionální malý vzrůst. Hranice tělesné výšky mužů dosahuje 145 cm, u žen 135cm. Vyskytuje se u hormonálních, genetických chromozomálních poruch (Turnerův syndrom, u ovariální dysgeneze) nebo u vrozených metabolických poruch. - Nanizmus disproporcionální se vyznačuje disproporcí mezi malým vzrůstem a relativně dlouhým trupem, velkou hlavou. Vyskytuje se u fetální chondrodystrofie,. -nanizmus hypofyzární má normální tělesné proporce, vzniká sníženou produkcí STH (somatotropní hormon) před uzavřením růstových štěrbin, - nanizmus při kretinizmu je způsoben sníženou funkcí štítné žlázy intrauterinně nebo v dětství. Vyznačuje se poruchou růstu, intelektu (kretinizmus) a hypogonadismem, - nanizmus u pubertas praecox vzhledem se podobá fetální chondrodystrofii, vzniká předčasným uzávěrem růstových štěrbin. Habitus (tělesná konstituce) Normostenický- střední (optimální typ), nejčastěji Astenický (leptosomní)- štíhlý, vysoký, plochý hrudník, chabé svalstvo, sklon k hypotenzi, Astenický (leptosomní)- štíhlý, vysoký, plochý hrudník, chabé svalstvo, sklon k hypotenzi, hypoglykémii, schizofrenii, vředové chorobě Hyperstenický (pyknický)- menší, sklon k obezitě, kostra silnější, svalstvo vyvinuté, sklon k hypertenzi, DM, Stav výživy- se dá orientačně určit na první pohled. K objektivizaci lze použít: - BMI (body mass index): hmotnost v kg / povrch těla v m2.​ ​ ​20 - 25 norma, 30 - 40 obezita, více než 40 těžká obezita, méně něž 20 podváha - měření tloušťky kožní řasy kaliperem​ ​ ​muži do 1,5 cm; ženy do 2,2 cm (normální hodnoty), -Brockova vzorce: hmotnost v kg (± 10%) = výška v cm - 100 Hlavní odchylky představuje obezita a kachexie. Obezita- Vyznačuje se nadměrným hromaděním podkožního tuku, převážně na trupu. - Primární (prostá) obezita vzniká z nadměrného přívodu energie v poměru k výdeji. - Sekundární obezita je vzácnější, provází jiná onemocnění (např. endokrinologická). Obezita difúzní bývá většinou vrozená, geneticky nebo hormonálně podmíněná (poškození hypotalamu). Zahrnuje rovněž Fröhlichův syndrom (adipozogenitální) s projevy obezity a hypogonadizmu. Tuk se hromadí na trupu, horních i dolních končetinách Andriodní typ- trup, šíje Gynoidní typ- hýždě, stehna} obvykle souvisí s nadměrným příjmem potravy a malým výdejem energie -Hypothyreóza- } endokrinně podmíněná obezita -Cushingův syndrom vzniká při hyperkortikalizmu. Vyznačuje se ukládáním tuku v obličeji, který získává poloměsíčitý vzhled, za krkem, mezi lopatkami a na břiše, kde vznikají nafialovělé strie. -Pickwickův syndrom je označení používané pro obezní pacienty s chronickou respirační insuficiencí. Projevuje se inverzí spánku, centrální cyanózou a polyglobulií. -Lipomatóza- lokalizované ukládání tuku- až malformace, i bolestivé Kachexie- je způsobena chyběním zásobního tuku a atrofií svalové tkáně. Projevuje se celkovou extrémní vyhublostí. Oči i tváře vpadlé; břicho pod nivó, kosti vystouplé. Příčiny:​nádory gastrointestinálního ústrojí, ​některé záněty (TBC), ​​hypopituitarizmus (Simondsova kachexie, Sheehanův syndrom), ​​aktivní tyreotoxikóza, ​​Adissonova choroba, ​​mentální anorexie. Progresivní lipodystrofie se projevuje u dívek disproporčním ukládáním tuku v dolní části trupu, zatímco v horní části tuk vymizí. Necrobióza - lipodystrofie diabetiků se vyznačuje lokálním úbytkem tuku v souvislosti s aplikací insulinu. Chvostekův habitus- u alkoholiků (souvisí s jaterní cirhózou) ​- atrofie kůže, gynekomastie, ascites, caput medusae, ztráta ochlupení, atrofie varlat, ​palmární erytém, Dupuytrenova kontraktura, pavoučkové névy ​- játra vytvářejí i hormony, při cirhóze je ↓ testosteron 8. Základní příznaky při onemocnění srdce 1. Bolest na hrudi- důležitý anamnestický údaj, závažný příznak - posoudit: lokalizaci, charakter, intenzitu, propagaci, úlevové momenty, délku trvání, faktory, které jí vyvolávají, zhoršují Příčiny bolestí na hrudi: kardiální x extrakardiální KardiálníExtrakardiální Ischemie myokardu: angina pectorisVertebrogenní a muskuloskeletální bolesti ze stěny hrudní nestabilní angina pectorisFunkční bolesti (dyskardie) akutní infarkt myokarduOnemocnění pleury PerikarditidaHerpes zoster Disekující aneurysma aortyHiátová hernie Vředová choroba žaludku Pankreatitida - Ischemická bolest- nejčastější, při nepoměru mezi poptávkou a nabídkou kyslíku určité oblasti myokardu ​- zúžení věnčité tepny aterosklerotickým plátem (angina pectoris), obturujícím trombem (AIM), přechodný spasmus tepny (vazospastická angina pectoris) - i při tachyarytmii, tachykardii (zkracuje se diastola-↓perfuze; ↑ se spotřeba kyslíku) - také u aortální stenózy; u hypertrofie L srdce - Angina pectoris- bolest svíravého charakteru (stenokardie), tlaková, palčivá, vzniká při námaze (chůze, emoce, soulož), při rozčilení. Po přerušení námahy- bolest do 5min zmizí (námahová angina pectoris), po podání nitroglycerinu ​- stabilní AP- konstantní míra zátěže, která vyvolává AP - variantní AP- vazospastická, při ↑tonu koronárních tepen - nestabilní AP- ↑ se frekvence záchvatů, prodlužuje jejich trvání, ↓se anginózní práh - Infarkt myokardu – bolest za sternem, propaguje se do levé HK, pravé HK, do zad, trvá ​déle než 20min, neustupuje po nitroglycerinu - vznik v klidu, bez vazby na fyzickou námahu - bolest krutá, šokující, dušnost, studený pot, nauzea, zvracení, úzkost (pac se bojí, že umře) - Perikarditida- ostrá, bodavá bolest, retrosternálně, doleva, trvá hodiny, dny. Zhoršení ​v leže, zlepšení v sedě (pac spí v křesle) - Disekující aneurysma aorty- krutá bolest, vznik náhle, iradiace do zad, mezi lopatky, trvá ​hodiny - Funkční bolest na hrudi- provokace emočním stresem; bolest je píchavá, bodavá lokalizovaná do oblasti hrotu srdečního, vznikající v klidu nebo při psychické zátěži u mladých lidí, často je provázena pocitem nemožnosti dodechnout. 2. Dušnost- nejčastější projev srdečního selhání, plicní embolie; tachypnoe; povrchní dýchání (viz ot.6.) 2. Dušnost- nejčastější projev srdečního selhání, plicní embolie; tachypnoe; povrchní dýchání (viz ot.6.) 3. Kašel- - dlouhotrvající suchý neproduktivní- může plicní městnání (zhoršeno při horečce- ↑cirkulace) - námahový kašel- u pac s chronickým plicním městnáním 4. Palpitace- nepříjemné bušení srdce (normální činnost, nepravidelnosti- arytmie, tachykardie) ​- pac popisuje přeskočení srdce, chvilkové zastavení, utíkání srdce, může prstem na ​stůl vyťukat rytmus,který pociťuje ​- často anxiózní pacienti 5. Synkopa- přechodná krátkodobá ztráta vědomí, způsobena sníženou perfúzí mozku, ta závisí na: srdečním výdeji, arteriálním krevním tlaku, odporu mozkových cév ​- nejen kardiální; hysterická, při hyperventilaci; kašli; defekaci; léková - vazovagální- reakce na nepříjemné emoce (bolest, pohled na krev, zvratky, exkrementy) - příčinou- dilatace cév ve svalech – hypotenze - prodromy před ztrátou vědomí: slabost, zívání, pocení, neuzea, zblednutí - kardiální synkopa- závažná, způsobena poruchami srd. rytmu – bradykardie,tachykardie ​- Adamsovy-Stokesovy záchvaty- při blokádě III.stupně (krátká srdeční zástava) ​- námahová synkopa- při těžké aortální stenóze - sy karotického sinu (sy těsného límce)- bradikardie, hypotenze - posturální hypotenze- při náhlém vstávání - námahová synkopa- např. při dobíhání autobusu – příznakem závažného onem. srdce 6. Cyanóza- modravé až modrofialové zbarvení kůže, sliznic, při ↑koncentraci redukovaného ​hemoglobinu v krvi (nad 50g/l); není při anémii; je snáze při polyglobulii; ​- při stagnaci krve v kapilárách ​- při námaze nebo v chladu -centrální cyanóza- poruchou srdce (např.vývojové vady-foramen ovale) nebo plic ​(nedostatečné okysličování); saturace O 2 < 85 % ; kůže teplá, modrý jazyk -periferní cyanóza- při stagnaci krve v kožních a slizničních kapilárách, při ↑spotřebě O 2 ​modrá akra- prsty, nos, uši, rty, kůže chladná, při stlačení zbělá -smíšená cyanóza-kombinace centrální a periferní při chronickém srdečním selhávání 7. Otok- nahromadění tekutiny v intersticiu ​- při pravostranném srdečním selhání (při ↑žilního tlaku a retenci Na, H 2 O) -kardiální otok- patrný při retenci 3-5l tekutiny ​- lokalizace je dána gravitací: symetricky na DK (nevejde se do boty), u ležícího ​v lumbosakrální krajině ​- otok je plastický, měkký, po zatlačení vznikne důlek ​-anasarka- mohutný otok celého těla, včetně břicha, hrudníku a obličeje ​- může i ascites, hydrothoryx, hydroperikard Dif.dg.: renální otok, jaterní otok, hypoproteinémie, lymfedém 8. Hemoptýza- vykašlávání sputa s příměsí krve, nejčast. u bronchopulmonálních onem., i u srdečních onem.- těžká mitrální stenóza, ruptura plicních žil, embolie plicnice, akutní levostranné srdeční selhání (zpěněné sputum-plicní edém) 9. Bolest břicha v pravém hypochondriu vzniká akutní distenzí jaterního pouzdra při pravostranné srdeční insuficienci. * Pulz – když rozdílný centrálně (poslech srdce) a periferně (hmatáním pulzu)- tak závažná hemodynamická vada! = Periferní pulzní deficit (např. při arytmii, fibrilaci síní, komor) 9. Celkové vyšetření nemocného- stav hydratace, otoky Stav Hydratace - Dehydratace- ztráty sodíku s přiměřenou ztrátou vody ​- klinicky: žízeň, ztráta hmotnosti, snížený turgor, suché sliznice, suchý jazyk, ​ tachykardie, hypotenze, u kojenců vpadlá velká fontanela, oligurie, halonované oči ​- lehká, středně těžká, závažná, těžká ​- izonatremická, hyponatremická, hypernatremická - Hyperhydratace- nadbytek tělového sodíku, ↑objem ECT, hromadění tekutiny v intersticiu ​- otoky, dle základního onem. Otoky - zmnožení ECT v intersticiu - lokalizovaný: po zánětech, trombózách, tromboflebitidách, při ↓odtoku lymfy, alergii - generalizovaný: retence tekutin- objem se musí zvýšit až o několik litrů, aby byl otok patrný - patogeneze: ↑tlak v kapilárách, hypoproteinémie, ↑koncentrace Na, stav cévní stěny, stav lymfat. systému - vyšetření: pohledem, pohmatem, kůže napjatá, lesklá, bledá, při tlaku vkleslina, při ústupu otoku se kůže řasí - edém nejčastěji lokalizován podle působení gravitace - tekutina i v tělních dutinách (ascites, hydrothorax, hydroperikard), hl při anasarka - rozsáhlé generalizované edémy – anasarka generalizovaný: nejčast. při pravostranné srdeční insuficienci, při selhání ledvin, hypoproteinémii, při jaterní cirhóze zánětlivý otok: lokalizovaný, kůže napjatá, lesklá, teplá, zarudlá lymfedém: při poruše odtoku lymfy, při zánětu uzlin, jejich nádorové infiltraci, při anomáliích mízního systému, těstovitý, zhrubění kůže, indurace podkoží, otok se nemění se změnou polohy pacienta ledvinný otok: začíná v oblasti víček, obličej, pak bedra, genitál, nohy myxedém: těstovitý otok, hromadění mukopolysacharidů v podkoží- v obličeji, na předloktí ​kůže suchá, chladná, olupuje se sklerodermie: otok zánětlivý, přechází do sklerotické atrofie, kůže prknovitě tuhne Alergické - kdekoliv, včetně sliznic (Quinckeho angioneurotický edém, kontaktní alergie, bodnutí hmyzem). Jsou plošné, nebolestivé, v barvě a teplotě okolní kůže. Za alergické bývají považovány i edémy víček a obličeje u pacientů s akutní glomerulonefritidou. 10. Základní příznaky při onemocnění jícnu, žaludku a střev Celkové příznaky- úbytek hmotnosti, teplota, únava, slabost Bolest - somatická (parietální)- podráždění břišní stěny- zánětem nebo mechanicky ​- ostrá, dobře lokalizovaná bolest, často reflexní stažení svalů (defense musculaire), ​palpační bolestivost – senzitivní míšní nervy -viscerální (útrobní)- těžko definovatelná, „temná“, špatně lokalizovatelná ​- při podráždění vnitřních orgánů; nervová sympatická vlákna -závislost na pohybu a poloze -přenesenou (vystřelující) - vyvolanou silným podnětem nebo anatomickým poškozením orgánů (průchod kaménku, uskřinutí střeva); bolest vystřeluje na povrch těla do míst inervovaných míšními nervy ze stejných kořenů, které zásobují postižený orgán; typický směr bolesti pomáhá určit její původ. -Hodnocením břišní bolesti sledujeme: ​charakter (ráz) - bývá tupá, tlaková, palčivá a křečovitá, ​lokalizaci - umístění nemusí odpovídat uložení orgánu, ​iradiaci (vyzařování) - větší význam než lokalizace, může soudit na postižený orgán. -Nejčastější směry iradiace jsou: vzhůru z epigastria: afekce dolního jícnu, kardie a horní části žaludku (dif. dg nutno odlišit stenokardie), do pravého podžebří: gastroduodenální vřed, žlučové cesty, hlava pankreatu, pod pravou lopatku: onemocnění žlučníku, do levého podžebří a pod levou lopatku: tělo a kauda pankreatu, žaludek, karcinom tračníku, mezi lopatky: zánět a vřed jícnu, kámen v ductus cystius, penetrace gastroduodenálního vředu, do ramene: afekce bránice a podbráničního prostoru (subfrenický absces, infarkt sleziny, perforace ​gastroduodenálního vředu), do třísel: ledviny, močovody. - Trvání - různé, obvykle příznačné pro typ onemocnění. Křečovitá bolest trvá sekundy, minuty, popřípadě hodiny; slizniční podráždění se projevuje dny, ale i týdny. - Rytmus - představuje střídání bolesti s obdobím klidu. "Kolika" (kolikovitá bolest) - je rytmicky se opakující, opětovně ustupující břišní bolest, různé délky trvání, způsobená peristaltikou dutých orgánů (spazmy a uvolnění hladké svaloviny) usilující o překonání překážky průchodnosti (biliární - kamínek ve žlučovodu, renální - kamínek v močovodu, střevní - ileus, dyskineze). Vyvolávající a ulevující vlivy: příjem potravy - může tlumit i vyvolávat bolest (duodenální a žaludeční vřed), defekace - obvykle provokuje bolest u onemocnění konečníku (karcinom, proktokolitida) a řitního kanálu (fisura, hemoroidy), vhodná poloha - přináší úlevu u refluxní choroby jícnu (elevace hrudníku), karcinomu pankreatu ("na všech čtyřech"). Vnímání bolesti- závisí na druhu a velikosti podnětu, také na prahu vnímavosti a interpretaci pocitů ze strany pacienta. Na možnost extraabdominálního původu bolesti je třeba také vždy myslet. V úvahu přichází bolest kořenová, postižení břišní stěny, myalgie, infarkt spodní stěny, celkové projevy jiných onemocnění (dekompenzovaný diabetes mellitus), vliv toxoinfekční a postižení CNS (tabes dorsalis). Hlavní příznaky onemocnění jícnu - dysfagie- váznutí sousta při polykání, může být spojeno s kašlem (pošk. v oblasti krku) ​- organická onem.- zprvu váznou tuhá sousta, pak i tekutá ​- poruchy funkční- paradoxně zprvu můžou váznout tekutá sousta ​- do 45let: peptická ezofagitida, achalázie jícnu, porucha relaxace kardie,... ​- nad 45 let: karcinom jícnu, peptická ezofagitida -odynofagie- bolestivé polykání, při vředech, zánětech, spasmech, při usilovné peristaltice -regurgitace (návrat) nestrávené potravy do úst, bez nauzey a dávení -pyróza- pálení žáhy – palčivý pocit vystupující ze žaludku nahoru do jícnu ​- známka GE refluxu, při hiátové hernii, v těhotenství -globus- pocit knedlíku v krku Žaludeční dyspepsie (porucha trávení) - pocit plnosti a tlaku v nadbřišku- nespecifický příznak - říhání- (ructus) - pálení žáhy (pyrosis) - regurgitace- již natrávených kyselých a hořkých šťáv - nechutenství- anorexie - pocit na zvracení- nauzea - hořkost v ústech, povleklý jazyk, xerostomie, halitosis, škytavka, ruminace (přežvykování) -zvracení (vomitus)- Zvracení má komplexní reflektorickou povahu, vzniká podrážděním centra pro zvracení. Podle příčiny se dělí na: centrální - vlivy toxické (acidóza, urémie), léky (digoxin, morfin), psychogenní (odpor), ​nitrolební hypertenze (zvracení bez nauzey), periferní - u onemocnění gastroduodenálních, biliárních, ale i otogenních a v graviditě. Správné posouzení zvracení: ​vznik - závislost na příjmu potravy ( časová a druh potravy), ​vzhled - zabarvení, přítomnost potravy (čerstvá, natrávená), event. krve, ​zápach - kyselý znamená přítomnost HCl, fekální souvisí s obstrukcí střevní. Střevní dyspepsie -nadmutí břicha, meteorismus -kručení a přelévání v břiše (borborygmus) -flatulence- zvýšený odchod plynů -zácpa (obstipace, obtížné vyprazdňování tuhé stolice), -průjem (diarea, vyprázdněním řídké nebo vodnaté stolice, častěji než obvykle), -tenezmy- nutkání na stolici KRVÁCENÍ DO GIT Meléna, enteroragie Meléna- odchod řídké stolice černé barvy, dehtovitého vzhledu. Vzniká při krvácení v horní části trávicí trubice (jícen, žaludek, doudenum). Hodnocení černě zbarvené stolice může ztížit předchozí požití jídel ze zvířecí krve, některé léky (s obsahem železa nebo vizmutu, živočišné uhlí). Krvácení z dolní části gastrointestinálního traktu se projevuje enteroragií (krev není natrávená). Její nejčastější příčinou bývá kolorektální karcinom, vnitřní hemoroidy a idiopatická proktokolitida. Hematemeza- představuje zvracení čerstvé nebo natrávené krve. Zabarvení závisí nejen na intenzitě krvácení, ale i na rychlosti evakuace žaludku a přítomnosti HCl. Pomalé vyprazdňování a působení kyseliny solné vyvolává hnědočerné zbarvení, jako kávová sedlina. - Zdrojem krvácení bývají nejčastěji jícnové varixy, duodenální a žaludeční vředy, hemoragická gastropatie a nádory. Výskyt příměsi krve při opakovaném, namáhavém zvracení svědčí s vysokou pravděpodobností pro Mallory-Weissův syndrom (lacerace - slizniční trhlinky distálního jícnu). - Hodnocení hematemezy vyžaduje vyloučení krvácení z jiného zdroje (epistaxe, hemoptýza), případně záměnu s přijímanou potravou (borůvky, červená řepa) nebo léky (živočišné uhlí). -Hematemeza se může vyskytovat současně s melénou. 11. Celkové vyšetření nemocného- kůže a kožní adnexa -Kůže je růžová, vlhká, teplá, elastická, bez poruchy kontinuity. -Při jejím posuzování pohledem a pohmatem se pozornost- na barvu, vlhkost, teplotu, turgor, přítomnost patologických eflorescencí, jizev, krvácivých projevů a edémů. BARVA Bledá:​ -na celém povrchu těla (současně s bledostí sliznic) - je viditelná u anémie, při difúzní vazokonstrikci (šok), -lokalizovaná - při poruchách prokrvení, např končetin (ICHDK, diabetická mikroangiopatie), jednotlivých prstů (Raynaudova choroba). Červená: - na celém povrchu těla - při hyperémii (sluneční ozáření, horečka), - lokalizovaná- lokální hyperémie (zánět), rubeóza obličeje (diabetes mellitus), mitrální stenóza - růžově fialové tváře, Maragnonovy skvrny v obličeji a na horních partiích trupu (neurovegetativní labilita u dívek), "palmární erytém" zarudnutí tenaru a antitenaru u cirhotiků, "flush "se projevuje na horní polovině trupu, zejména v obličeji u pacientů s ​karcinoidem (sekrece serotoninu). Modravá (cyanóza)- namodralé zabarvení kůže a sliznic; při vzestupu redukovaného hemoglobinu nad 50 g/l.​ ​ -Centrální je podmíněna poruchou sycení hemoglobinu kyslíkem při plicních onemocněních, vrozených srdečních vadách s pravolevým zkratem. Projevuje se na kůži celého těla, zejména na rtech, jazyku, ústní sliznici, akrech. Bývá spojena s polyglobulií (kompenzace hypoxie) a paličkovitými prsty. (Inhalace kyslíku vede ke zmírnění cyanózy pulmonálního původu.) -Periferní při obleněném krevním průtoku. Vyskytuje se při srdečním selhání, může být přítomna i za chladu. Projevuje se na rtech, boltcích, rukou, nohou (včetně nehtů), jazyk je růžový. Žlutá: Žloutenka (ikterus) je podmíněna vzestupem plazmatického bilirubinu. Podle příčiny se označuje jako prehepatální (hemolytická), hepatální (hepatocelulární), posthepatální (obstrukční). Zabarveny i skléry a sliznice patra. -Xantóza je způsobena hyperkarotinémií. Zbarvení se projevuje na dlaních, ploskách nohou a tvářích, ne na sklérách; (diabetes mellitus, hyperlipoproteinémie). Hnědá: hromaděním melaninu, či v kombinaci s jinými produkty.​ ​ -lokalizovaná - na prsní bradavky, linea alba a chloasma uterinum během těhotenství, -difúzní - po slunění, u porfýrie, hypertyreózy. -Addisonova choroba (periferní forma) s difúzní hyperpigmentací kůže, kromě dlaní a plosek nohou, kde jsou pigmentovány pouze kožní rýhy. Na sliznici DÚ - grafitové skvrny. Šedohnědá: při ukládání melaninu a hemosiderinu, např. u hemochromatózy. Albinizmus: - chyběním pigmentace kůže, vlasů a duhovek. Vlasy, ochlupení a duhovky jsou světlé, zornice září červeně. Lokální depigmentace- vitiligo, leukoderma - vrozené nebo získané, např. při lues. VLHKOST Zvýšená vlhkost souvisí se zvýšeným pocením. ​Lokalizovaná v podpaží, na dlaních, ploskách nohou u neurovegetativně labilních osob, kdy bývá spojena s akrocyanózou a akrohypotermií. ​Difúzní - na celém povrchu těla je přítomna při lytickém poklesu teploty, tyreotoxikóze, šoku, hypoglykémii. Noční pocení může souviset se zhoubnými nádory a tuberkulózou. Snížená vlhkost: Lokalizovaná při ischemii. ​​ Difúzní - na podkladě dehydratace a kachexie. Kůže je suchá, vrásčitá, olupuje se. TEPLOTA- závisí na prokrvení kůže, orientačně se posuzuje dotykem ruky. Lokálně snížená -s bledou a chladnou kůží, případně cyanoticky zbarvenou, v důsledku poruchy prokrvení (ICHDK, Raynaudova choroba). Lokálně zvýšená se vyznačuje zarudnutím a edémem kůže, je způsobena zánětem (erysipel, tromboflebitida). KOŽNÍ EFLORESCENCE Tyto projevy nejsou na kůži zdravého jedince patrny, signalizují kožní onemocnění nebo jsou projevem sekundárním (choroby infekční a interní). K popisu se používá dermatologická terminologie. ​Makula = plošná skvrna, ​​Papula = skvrna prominující nad povrch kůže, ​​Vezikula = puchýř s čirým obsahem, ​​Pustula = puchýř se zkaleným obsahem. -přesný popis, lokalizace a uspořádání, dynamika průběhu onemocnění. Charakteristické nálezy: -Spála (scarlatina): drobný makulózní exantém červené barvy je lokalizován na kůži břicha, šíří se na nohy a celý trup, vynechává okolí úst. Až kožní exfoliace. -Spalničky (morbilli): makulózní exantém se vyskytuje na začátku v obličeji, na krku, má tendenci ke splývání. Na sliznici dutiny ústní se vyskytují Koplikovovy skvrny. -Plané neštovice (varicella): začínají jako makulózní, později vezikulózní exantém na celém povrchu těla včetně vlasů, který postupně zasychá. Výsev eflorescencí probíhá ve vlnách. -Pásový opar (herpes zoster): vezikulózní, později pustulózní eflorescence jsou skupinově uspořádány v průběhu periferních nervů, ale i I. větve n. V. Onemocnění je vyvoláno virem varicella - zoster u dospělých, jinak oslabených osob (např. nádory). -Opar (herpes labialis, nasalis): vezikulózní či pustulózní eflorescence jsou na rtech, pod nosem či při vstupu do nosu u horečnatých onemocnění (krupózní pneumonie, virové infekty), insolace. -Exantémy alergické se na kůži projevují jako urtikarielní (kopřivkový) exantém nebo se podobají změnám vyskytujícím se při infekčních onemocněních, podle nichž se označují (morbiliformní, skarlatiniformní a pod.). Pro kopřivku jsou charakteristické svědivé pupence bělavé nebo růžové barvy, mapovitého vzhledu. Projevují se jako postižení lokální, nejčastěji kontaktní (rostliny, kosmetika) nebo generalizované, a to na kůži obličeje, trupu, končetin, nejrůznějšího vzhledu s tendencí ke splývání a s opakovaným výsevem (léky, potraviny). -Quinckeho edém se projevuje edematózním zduřením v obličeji, na krku, případně v jiných lokalizacích, krátkodobého trvání. -Erytema nodosum jsou červenofialové bolestivé infiltráty, vyskytující se na bércích (sarkoidóza, idiopatické střevní záněty, příp. i nejasná příčina). -"Motýlovitý exantém" je nápadný symetrickým zarudnutím v obličeji charakteristického tvaru (lupus erythematodes). -Oslerovy uzlíky jsou velikosti čočky, světle červené barvy, vyskytují se na bříšcích prstů. Vznikají mykotickou mikroembolizací u infekční endokarditidy. -Pestré morfologické nálezy v podobě petechií, hematomů, makulopapulózních eflorescencí či plošných infiltrátů mohou být evolutivními změnami vaskulitid. -Xantelasma je nažloutlá plošná prominence na očních víčkách, blíže nosu. Je způsobena akumulací tuku (hyperlipoproteinemie, vzácně i zdravé osoby). -Xantom (tuberózní) bývá větších rozměrů, obvykle lokalizovaný na šlachách svalů (některé hyperlipoproteinémie). -"Pavoučkové névy"-červené barvy s centrální arteriolkou a vinutými venulami do periferie, -v horní části trupu a v obličeji, u závažnějších forem jaterní cirhózy i na horních končetinách (může jít i o nespecifický výskyt např. v těhotenství). Pod vlivem tlaku anémizují. -Hemangiomy bývají vzhledu čočky i nepravidelného tvaru, v různých lokalizacích u starších osob. -Krvácivé projevy (hemoragické diatézy) na kůži a sliznicích vznikají spontánně při primárních a sekundárních poruchách hemokoagulace. -Petechie jsou tečkovité hemoragie u trombocytopeníí, trombocytopatií a vaskulitid. -Purpura vzniká na podkladě mnohočetných petechií. -Hematomy se tvoří při výraznějším plošném podkožním krvácení například u koagulopatií. V závislosti na čase se postupně dekolorují (hemofilie, nedostatečně korigovaná antikoagulační terapie, tupé trauma, jaterní cirhóza). -Pooperační jizvy mívají charakteristický tvar a lokalizaci. Vzhled a barva umožňuje soudit na druh operace, průběh hojení a stáří jizvy. -keloidní jizvy jsou navalité, prominující, načervenalé, u osob s individuální dispozicí -Poúrazové jizvy jsou nepravidelné, v různých lokalizacích.​ TROFICKÉ KOŽNÍ ZMĚNY -vznikají na podkladě vaskulárních (ischemických) a inervačních poruch. -Dekubity- nejznámější. Většinou se tvoří u imobilních pacientů na patách, v křížové a gluteální oblasti, nejprve jako povrchní plošná ischemie, postupně přecházející do nekrózy. -Bércové vředy bývají různých tvarů, velikostí a hloubky, u pacientů s chronickou žilní insuficiencí. -Na prstech dolních končetin vznikají trofické kožní defekty při chronické ischemii (ischemická choroba cév dolních končetin, diabetická mikroangiopatie). KOŽNÍ TURGOR -závisí na hydrataci kůže, podkoží a její struktuře. -Snížený turgor je obvyklým nálezem ve stáří, vzniká ztrátou elasticity podkoží. -jinak- dehydratace způsobená ztrátou tekutiny (dekompenzovaný diabetes mellitus, diabetes insipidus, intenzivní diuretická terapie) či nedostatečným příjmem tekutiny (snížený pocit žízně ve stáří). Poměrně častá je také kombinace obou příčin. ​ EDÉMY- hromadění ECT v intersticiu. Bývají lokalizované nebo generalizované. -Lokalizované: Zánětlivé; Venostatické; Lymfatické; Alergické - mohou být kdekoliv, včetně sliznic (Quinckeho angioneurotický edém, kontaktní alergie, bodnutí hmyzem). Jsou plošné, nebolestivé, v barvě a teplotě okolní kůže. Za alergické bývají považovány i edémy víček a obličeje u pacientů s akutní glomerulonefritidou. -Generalizované- průkazné při výraznější retenci tekutiny. ​-Etiopatogeneze: venostáza, hypoproteinémie a změna propustnosti cévní stěny. Kardiální - při pravostranné srdeční slabosti. Lokalizace podle gravitace. Tvoří se ascites, ​hydrotorax, příp. hydroperikard. Stav se označuje jako anasarka. Renální - u nefrotického syndromu; víčka, obličej, genitál a bedra. Hepatální - u dekompenzované jaterní cirhózy. Převládá ascites, vyskytují se i edémy DK Hypoproteinemické při hypalbuminémii, bývají měkké, s přetrvávající prohlubní při palpaci Myxedémové vznikají hromaděním mukopolysacharidů v obličeji a na předloktí ("plechové předloktí"- ​ Charvátův příznak), jsou tuhé konzistence. OCHLUPENÍ- má charakteristický vzhled a lokalizaci podle pohlaví. ​Prořídlé bývá u obou pohlaví při hypogonadizmu, hypopituitarizmu, hypotyreóze a jaterní cirhóze, také u mužů léčených estrogeny. ​Zesílené (hypertrichóza, hirsutizmus) je významné u žen. Lehčí formy bývají u starších žen v obličeji a u Cushingova syndromu. Formy závažnější jsou při androgenních nádorech kůry nadledvin, léčbě androgeny (doping!). ​Alopecie představuje difúzní nebo ložiskovou ztrátu vlasů. Vzniká při cytostatické léčbě, u abdominálního tyfu a tyreotoxikózy. U některých mužů je difúzní alopecie obvyklým nálezem. Spíše ojediněle lze pozorovat i alopecii lokalizovanou (a.areata) ​ NEHTY- pevné, hladké, odolné, charakteristického vzhledu a barvy. -Lomivé a třepivé jsou nejčastěji u tyreotoxikózy a sideropenických anémií, -lžičkovitě prohnuté (koilonychie) se vyskytují u tyreotoxikózy, -sférické- u vrozených srdečních vad, chronických plicních onemocnění, méně často u ​jaterních cirhóz, jako součást paličkovitých prstů (tvar hodinového sklíčka), -"bílé" (hepatální)- u jaterních cirhóz (bílá část nehtu-lunula- zaujímá podstanou část nehtu), -deformované nerovného povrchu, ztluštělé, barevně změněné, zejména na nohou, jsou ​postiženy plísněmi (onychomykózy). 12.Bolesti na hrudi- viz.ot. 8 Angina pectoris (AP)- retrosternální, vyzařuje do HK, do krku, do dolní čelisti ​- vyvolává ji námaha, chlad, rozrušení, jídlo ​- svíravá, tlaková, palčivá ​- trvání do 5min, max do 20min ​- zhoršuje námaha, rozrušení ​- úleva- klid, nitroglycerin Infarkt myokardu (IM)- retrosternální, vazařuje do HK, do krku, dolní čelisti, nadbřišku ​- vyvolává ho námaha, ale i v klidu ​- svíravá, tlaková, palčivá ​- trvání nad 20min, i hodiny ​- úleva- opiáty, ​- přidružené symptomy- nauzea, zvracení, pocení Perikarditida- bolest v prekordiu, někdy i dráždění pleury ​- vyvolává ji zánět ​- tupá, i ostrá ​- přetrvává ​- zhoršuje poloha vleže ​- úleva vsedě Trecheobronchitida- za horním sternem, po stranách sterna, nevyzařuje ​- vyvolává ji zánět trachey a velkých bronchů ​- palčivá, ​- přetrvává, ​- zhoršuje ji kašel Pleurální bolest- v místě procesu, může vyzařovat do ramene ​- vyvolává ji zánět parietální pleury (pneumonie, plicní infarkt), nádor ​- ostrá, řezavá ​- trvá různě dlouho ​- zhoršuje ji dýchání, kašel ​- úleva v poloze na postižené straně (omezí dýchací pohyby) ​- přidružené symptomy- od základního onem (zánět, nádor,...) 13. Celkové vyšetření nemocného- změny zbarvení kůže a sliznic Kůže- pigmenty: melanin, karotenoidy, hemoglobin Červené difúzní zbarvení pokožky - aktivní překrvení (v teple) - přechodné zarudnutí tváří- emoce (Maragnonovy skvrny) - flush- horní polovina těla, karcinoid produkuje serotonin - polycytémie- višňové zbarvení obličeje - otrava CO- kůže v obličeji jasně červená Bledost kůže a sliznic -anémie- se známkami chudokrevnosti: závratě, únava, námahová dušnost, tachykardie -bledost habituální- není to anémie, jen menší prokrvení kožních kapilárních pletení -kolaps a záchvat hypertenze (feochromocytom) -aortální stenóza -revmatická horečka, sepse- bledost v obličeji -Hodgkinova choroba- bledost barvy bílé kávy Žloutenka (ikterus) -žluté zbarvení kůže, sliznic, sklér, při ↑hladině bilirubinu -flavinový (hemolytický), rubínový (hepatální), verdinový (obstrukční) ikterus -subikterus- mírný ikterus -dif.dg-karotenémie- není zažloutnutí sklér Cyanóza- namodralé až fialové zbarvení kůže, sliznic; vznik při ↑ množství redukovaného hemoglobinu -centrální- při nedostatečném okysličování krve v plicích, cyanóza plošná, i sliznice, jazyk -periferní– při stagnační hypoxii (při pravostranném srd. selhání), zbarvena akra -methemoglobinová cyanóza- při ↑ tvorbě methemoglobinu nad 15g/l; hnědé zbarvení - vrozená, nebo při tox působení fenacetinu, nitrobenzenu, anilinu, když dusičnany ve ​vodě sulfhemoglobinová- při přeměně Hb na sulfhemoglobin (když zácpa a salinická projímadla) Pigmentace a depigmentace- Pigment melanin- ukládán na predilekčních místech -Addisonova choroba- šedohnědé zbarvení pokožky v obličeji, na krku, v rýhách dlaně -tyreotoxikóza- pigmentace víček -v těhotenství- hnědavé skvrny v obličeji (chloasma) -depigmentace- vymizení melaninu: difúzní (albinismus), lokální (vitiligo) Kožní exantémy-kopřivka, SLE, erythema nodosum (plošné fialové tuhé skvrny u TBC, sarkoidózy, revmat. horečky), herpes zoster, Patologické útvary a jizvy (po operacích) -Oslerovy uzlíky (při bakteriálních endokarditidách)- na bříškách prstů -Rendu-Oslerova choroba- malé cévní ektázie -Pavoučkové névy- u jaterní cirhózy Krvácení do kůže- krvácivé projevy označujeme podle velikosti -petechie (u trombocytopenie/patie, porucha cévní stěny), purpura, sufuze, ekchymózy (plošné výrony), hematomy (do hloubky) dif-dg: hemangiom- vystupuje nad kůži 14. Pomocné vyšetřovací metody při onemocnění ledvin a močových cest Fyzikální vyšetření ledviny-pohmat -bimanuální hluboká palpace (spodní ruka ledvinu podává, horní palpuje přední okraj -ballotement- zadní ruka- přerušovaný tlak -hubení- ptóza ledviny (pokles), ren migrans -pohmat: tuhé,tvrdé (nádor), tuhé nepravidelné, velké (polycystická ledvina) ​ jednostranné zvětšení- hydronefróza, pyonefróza -tapottement- hrana ruky klepe na bedra, když bolest- tak pyelonefritida Vyšetření moči- fyzikální, chemické, mikroskopické, bakteriologické, -norm diuréza: 1500ml moči/24hod -oligurie- pod 500ml; anurie- úplná zástava (moč se netvoří); polyurie- nad 2500ml/den -retence- nedokonalé vyprázdnění moč. měchýře (zůstává močové reziduum) 1. smyslové posouzení moči ​-zdravá moč: žlutá (urochrom), průhledná, má jisrku ​-polyurická moč- světlá, téměř bezbarvá; ​-při dehydrataci- moč koncentrovaná, oranžová (urobilin) ​-tmavě hnědá (bilirubin)- žloutenka (obstrukční) ​-červená (s dichroismem-do zelena)- příměs krve (masivní krvácení- hnědočervená.) ​- u porfyrie ​-zákal- bílkoviny, hnis ​-zápach- amoniakální (norm); u DM- shnilá jablka; specificky- někt. léky 2. Chemické vyšetření moči- nejvhodnější je první ranní moč (je koncentrovanější) -kvalitativní vyšetření- pH, přítomnost bílkovin, cukru, acetomu, žluč.barviv (bilirubin, ​urobilinogen, urobilin), krev ​-indikátorové proužky- 7 indikačních plošek (krev, ketony, bilirubin, urobilinogen, ​glukózu, bílkoviny, pH ​-klasické metody- zkouška na bílkovinu s kys.sulfosalicylovou ​ - zkouška varem po okyselení kys.octovou (Bence-Jonesova bílkovina- myelom) -kvantitativní metody- stanovení ztráty proteinů močí za 24hod (norm 150mgbílk/24hod) ​-kalorimetrická metoda s biuretovým činidlem podle Heyrovského -stanovení glukózy- metoda polarimetrická (glukóza stáčí doprava)- průkaz cukrovky 3. Vyšetření močového sedimentu- mikroskopické, nutné i když chem. vyš. moči negativní -čerstvá moč, norm. nacházíme pouze ojedinělý ery, leukocyt, válce, epitelie, krystaly -erytrocyty- bikonkávní i svraštělé, norm. 3erytr v celém preparátu (1 kapka) ​-mikroskopická hematurie- když nebyla chemicky patrná ​-původ glomerulární, subglomerulární (z moč cest) ​-rozlišení- metoda fázového kontrastu (nativní prepatát), glomerulární budou deformované, posuzujeme procento poškozených (více jak 20%- glomerulární) -leukocyty- větší jemně zrnité kuličky, norm do 6leuk v zorném poli; příznak zánětu -válce- z ledvin (odlitky tubulů), mukoprotein, aglutinuje – hyalinní válce ​-zrnité (granulované)- s ojedinělým ery, epitel, leuk, - při proteinurii ​-erytrocytární- shluky ery- hematurie renálního původu ​-leukocytární- shluky leuk; epiteliální- projev tubulárního pošk. -epitelie-při zánětech v moč cestách -krystaly- oxalát a kys močová (kyselá moč); fosforečnan hořečnato-amonný (alkalická moč) ​- při diagnostice cystinurie 4. Mikrobiologické vyšetření moči- při podezření na infekci v močových cestách - vzorek středního proudu moči- do sterilní zkumavky- už ne cévkování (zavlečení infekce) - zevní ústí urethry předem omýt, desinfikovat - významný nález- počet mikrobů 10 5 /ml a vyšší - při nejistotě- suprapubická punkce měchýře - semikvantitativní vyšetření- kultivace moči Zobrazovací metody: Rentgen: - nativní snimek ledvin (nefrogram)- přítomnost kontrastních konkrementů a kalcifikací, tvar, polohu, velikost ledvin, někdy patologie v okolí, vždy musí být zachycena i oblast malé pánve - intravenózní urografie (i.v. pyelografie, IVU, IVP)- i.v. injekce 40-60ml kontrastu, snímky ledvin, močovodů, měchýře – náplň větvení kalichů, pánviček, měchýře, močovodů ​- zobrazí deformace, překážky v odtoku, patologické útvary v dutém systému, útlak,... ​- snímkuje se postupně, 5-15min po injekci- obě ledviny s kontrastem! -ascendentní pyelografie- kontrastní náplň do ureteru a dutého systému ledviny- šetrné, cévkou ​- riziko zavlečení infekce ​- indikace při objasnění překážky odtoku (když nedostatečné IVU)- jednostranná náplň! -ureterocystografie- zobrazí stenózu uretry, reflux moči -antegrádní pyelografie- translumbální punkcí- cévka do ledvinné pánvičky, kontrast ​- dutý systém ledviny, ureter, lokalizaci překážky ​- jehla zaváděna pod US, nebo CT kontrolou, cévka se může ponechat (nefrostomie) -renální arteriografie- nástřik kontrastní látkou cetou a.femoralis do odstupu a.renalis ​- zobrazí stenózu a.renalis -výpočetní tomografie (CT)- ledviny a okolí, retroperitoneum, malá pánev, nádory ledvin ​- kontrast i.v. nebo per os Magnetická rezonance (MRI)- vyšetří pánevní orgány i prostatu ​- s paramagnetickými kontrastními látkami Ultrasonografie (US)- provádí se jako první vyšetření ​- poloha, velikost, ohraničení ledvin, patologická ložiska v parenchymu, rozšíření kalichů, ​pánviček, ureterů, konkrementy, cysty ​- pro zaměření punkční biopsie ledvin ​- močový měchýř- změny stěny a obsahu (polypy, nádory, kameny, divertikly), močové ​reziduum, velikost prostaty -duplexní US- diagnóza stenózy a.renalis Radionuklidová vyšetření -statická scintigrafie- tvar, velikost, uložení ledvin, patol. změny -dynamická scintigrafie- renální a postrenální kinetika (při i.v. podání radiofarmaka) -malá invazivnost, posouzení asymetrie ve funkci obou ledvin Funkční vyšetření ledvin -glomerulární filtrace- clearance endogenního kreatininu (CCr), inulinu, nebo izotopů -endogenní kreatinin prochází filtrační membránou, neresorbuje ani nesecernuje se v tubulech -přesný sběr moči (24hod), -norm glomerulární filtrace je 2ml/s, vzniká primární moč (z 99% resorbována v tubulech) -koncentrační schopnost ledvin- změří se koncentrace všech osmoticky aktivních látek v moči -zkrácený adiuretinový test- podán analog ADH -acidifikační schopnost ledvin- pH hodnoty čerstvé moči (norm pH= 5,4 a nižší) -vylučování sodíku a draslíku močí za 24hod Biopsie ledvin - vzorek tkáně→ vyšetřit histologicky, imuohistochemicky, elektronmikroskopicky - přísné indikace (metoda na posledním místě)- glomerulonefritidy, nefrotický sy, selhání ledvin - provedení: infuze s kontrastní látkou, znázornění na RTG monitoru, nebo pod US kontrolou, speciální jehla (v pružinové odběrové pistoli) - před biopsií- podrobné vyšetření, hemokoagulace, krevní skupina, při hypertenzi snížíme TK 15. Dýchání a jeho poruchy, měření a hodnocení tělesné teploty Dýchání = výměna plynů mezi organismem a zevním prodtředím - změněno u onem. plic, srdce, CNS, chudokrevnosti, z příčin toxických a metabolických Typ dýchání: -abdominální- u mužů, hlavně pohyby bránice s vyklenutím břišní stěny -kostální- u žen, hlavně pohyb žeber -vymizelé pohyby na jedné straně- při postižení pohrudnice, pleuropulmonálních srůstech, u výpotku, pneumothoraxu Dechová frekvence- počet dechů za minutu- vyšetříme pohledem, palpačně -eupnoe- fyziologické klidové dýchání, frekvence 16-20 dechů/min -tachypnoe- zrychlené dýchání- při rozrušení, horečce, námaze, u plicních, srdečních poruch -bradypnoe- snížení dechové frekvence- při depresi dýchání léky, intrakraniální hypertenzi -apnoe-dočasná zástava dechu -hyperpnoe- prohloubéné dýchání (dojde k ↑ minutového plicního objemu) -dyspnoe- namáhavé dýchání, nemocný zapojuje pomocné dýchací svaly -Cheyn-Stokesové periodické dýchání- dechy se prohlubují, stoupá frekvence, po dosažení maxima se hloubka i frekvence snižuje, pak apnoická pauza ​- při srdečním selhávání, urémii, pneumonii, intrakraniální hypertenzi (např u CMP) -Biotovo dýchání- různě hluboké dechové vlny se nepravidelně střídají s apnoickými pauzami ​(způsobeno poklesem dráždivosti dýchacího centra při meningitidě, encefalitidě) -Kussmaulovo (acidotické) dýchání- zrychlené a prohloubené dýchání, se ↑↑ dech. objemu ​- při DM komatu z nahromadění ketolátek; při metabolické acidóze -Vzdychavé dýchání- norm respirační cyklus přerušen prohloubeným vdechem, vzdychnutím a ​ prodlouženým expiriem ​- u neurocirkulační astenie (slabost) -Ortopnoe- těžká dušnost, nemocný sedí na lůžku, rukama se drží o jeho okraj, zapojuje pomocné ​dýchací svaly ​- u plicních a srdečních onemocněních -Dýchání s prodlouženým expiriem- může i hvízdání a pískání při výdechu ​- asthma, chronická bronchitis, CHOPN -Syndrom spánkové apnoe- v noci obstrukce dých cest měkkým patrem, zapadání jazyka ​-nemocný chrápe, pak se dusí, probudí se několikrát za noc (moc se nevyspí- velký stres pro ​ ogranismus); přes den ospalý, unavený - ↑ riziko IM, CMP, průměrné zkrácení života o 15let Nejčastější příznaky onemocnění dýchacího ústrojí: -celkové: horečky, nechutenství, únava, hubnutí, pocení -funkční: kašel, chrapot, dušnost, bolest, cyanóza (onem. plic), krvácení z plic (hemoptýza), singultus (škytavka- drážděním n.vagus), paličkovité prsty s nehty tvaru hodinového sklíčka (při chronické hypoxii) Tělesná teplota -norm 36-37°C, subfebrilie 37-38°C, febrilie 38-39°C, hyperpyrexie 40-41°C; hypotermie pod 36°C -u dětí velmi rychlé stoupání teploty, u starých lidí teplota moc nestoupá -výsledná teplota závisí: na produkci tepla, na ztrátách tepla průtokem kůží a pocením -řízena centrem tělesné teploty v hypothalamu (nastavena na urč hladinu= set point) -ovlivněno pyrogenními substancemi: exogenní (endotoxin G-); endogenní (z neutrofilů- IL, PGE 2 ) -měření: v podpaží, v ústech (T je vyšší o 0,2°C), v konečníku (T je vyšší o 0,5°C) -teplotní křivka (charakter průběhu horečky)- dříve měla diagnostický význam: kontinuální (setrvalá)- trvalé ↑ T nad 38°C (tyfus, pneumonie); remitentní (opadávající)- T kolísá o 2°C (infekce, revmatická horečka); intermitentní (střídavá)- paroxysmy ↑↑T během dne (septické horečky); rekurentní (návratná)- dny s ↑↑T střídají dny s norm T; dvoufázová- 2 teplotní vrcholy, oddělené dny bez febris (vir. neuroinf.); vlnivá (undulující)- postupné zvyšování T, pak snižování (Hodkg. Choroba) -vzestup T- obvykle s pocitem chladu, třesavka (vstupní-Strept. pneumonie; opkující se- sepse, bakteriemie,malárie; žádná- alergie, zhoubné nádory) -pokles teploty: kritický (náhlý), lytický (pozvolný- během několika dnů) Snížení tělesné teploty (hypotermie) -T pod 36,2°C -krátkodobě po větší krevní ztrátě, u jeterního selhání, u šokového stavu 16. Bolesti břicha Břišní bolest je nejvýznamnějším projevem GIT potíží. Rozdělujeme ji na: -somatická (parietální)- podráždění břišní stěny, pobřišnice, kořene mezenteria a bránice​- zánětem nebo mechanicky ​- ostrá, dobře lokalizovaná bolest, často reflexní stažení svalů (defense musculaire), ​palpační bolestivost – senzitivní míšní nervy -viscerální (útrobní)- těžko definovatelná, „temná“, špatně lokalizovatelná, není defense! ​- při podráždění vnitřních orgánů, napnutí pouzdra, svalové stěny orgánů, aktivní kontrakce při překonávání překážky, bolest ve střední čáře (symp.pleteně); nerv. sympatická vlákna; závislost na pohybu a poloze -přenesenou (vystřelující) - vyvolanou silným podnětem nebo anatomickým poškozením orgánů (průchod kaménku, uskřinutí střeva); vystřeluje na povrch těla do míst inervovaných míšními nervy ze stejných kořenů, které zásobují postižený orgán; typický směr bolesti pomáhá určit její původ. Hodnocením břišní bolesti sledujeme: ​charakter (ráz) - bývá tupá, tlaková, palčivá a křečovitá, ​lokalizaci - umístění nemusí odpovídat uložení orgánu, ​iradiaci (vyzařování) - větší význam než lokalizace, může soudit na postižený orgán. ​závislost na pohybu, poloze- projekce bolesti srdce, ledvin; původ v CNS-neurotická ​vztah k požití jídla, druh jídla ​počátek bolesti ​úlevová poloha- vleže- gastroduoden. vřed; ​-skrčený (fenomén zavíracího nože) a tlačí ​si na břicho- žlučník, pankreas ​-vzpřímený- refluxní ezofagitida ​počátek bolesti- kde, kdy, jak Nejčastější směry iradiace jsou: vzhůru z epigastria: afekce dolního jícnu, kardie a horní části žaludku (dif. dg nutno ​odlišit stenokardie), do pravého podžebří: gastroduodenální vřed, žlučové cesty, hlava pankreatu, pod pravou lopatku: onemocnění žlučníku, do levého podžebří, pod levou lopatku: tělo a kauda pankreatu, žaludek, ca tračníku, mezi lopatky: zánět a vřed jícnu, kámen v ductus cystius, penetrace gastroduoden. vředu, do ramene: afekce bránice a podbráničního prostoru (subfrenický absces, infarkt sleziny, ​perforace gastroduodenálního vředu), do třísel: ledviny, močovody. - Trvání - různé, obvykle příznačné pro typ onemocnění. Křečovitá bolest trvá sekundy, ​minuty, popřípadě hodiny; slizniční podráždění se projevuje dny, ale i týdny. - Rytmus - představuje střídání bolesti s obdobím klidu. "Kolika" (kolikovitá bolest) - je rytmicky se opakující, opětovně ustupující břišní bolest, různé délky trvání, vlnovitá, svíravá, má maxima a poklesy, způsobená peristaltikou dutých orgánů (spazmy a uvolnění hladké svaloviny) usilující o překonání překážky průchodnosti (biliární - kamínek ve žlučovodu, renální - kamínek v močovodu, střevní - ileus, dyskineze). Časná- po jídle (u vředové choroby žaludku) Pozdní- 2 i více hodin pojídle (vřed duodenální), mizí po dalším najedení ​-i noční bolest Později je bolest trvalá- nezáleží na požití jídla Periodicita - záchvatová- např několikrát v průběhu roku, záchvat trvá hodiny, max 2dny ​ -nárazová- období obtíží trvá delší dobu- několik týdnů -sezónní- objeví se pravidelně v urč ročním období ​ -vlnovitá- v průběhu celého roku, obtíže se zmírňují a zesilují Vyvolávající a ulevující vlivy: příjem potravy - může tlumit i vyvolávat bolest (duodenální a žaludeční vřed), defekace - obvykle provokuje bolest u onemocnění konečníku (karcinom, proktokolitida) a řitního kanálu (fisura, hemoroidy), vhodná poloha - přináší úlevu u refluxní choroby jícnu (elevace hrudníku), karcinomu pankreatu ("na všech čtyřech"). Vnímání bolesti- závisí na druhu a velikosti podnětu, také na prahu vnímavosti a interpretaci pocitů ze strany pacienta. Na možnost extraabdominálního původu bolesti je třeba také vždy myslet. V úvahu přichází bolest kořenová, postižení břišní stěny, myalgie, infarkt spodní stěny, celkové projevy jiných onemocnění (dekompenzovaný diabetes mellitus), vliv toxoinfekční a postižení CNS (tabes dorsalis), kořenová bolest při postižení páteře (Th 8 -Th 12 ) 17. posouzení hlasu, řeči, sluchu, důležité patol. změny 1. Hlas- všimneme si během odebírání anamnézy -výška- přiměřená pohlaví- žena, muž, dítě -poruchy- chrapot (dysfonie)- zánět, tumor, tbc laryngu, porucha inervace (n.recurrens), ​ - hypothyreóza (myxedém)- chrapot + bradylalie (zpomalená řeč) ​ - afonie (ztráta hlasu)- při těžkých celkových stavech ​ - zhrubění hlasu- při myxedému (prosáklé hlasové vazy) ​ - huhňavý hlas – rozštěp patra, obrna n.recurrens, adenoidní vegetace (rhinolalie) 2. Řeč- poruchy často u neurologických onem. -afázie- neschopnost řeči – motorická, senzorická -dysartrie (anartrie)- neschopnost artikulace -skandovaná řeč- roztroušená skleróza -mutismus- němota Neurola: Řeč (převážně v dominantní hemisféře) - Afazie - porucha komunikace - Expresivní (motorická, Brocova) - porucha vyjadřování - málomluvnost, neplynulost, špatná artikulace, gramatické chyby v řeči - mluvené řeči jiné osoby ale rozumí dobře (vykoná příkaz), svou poruchu si uvědomuje - příčina - léze frontální a inzulární kortikosubkortikální krajiny dominantní hemisféry - často současná hemiparéza, ale malá senzitivní léze - Perceptivní (senzorická, Wernickeova) - porucha rozumění řeči (mluvené i psané) - mnohomluvnost, plynulost, normální artikulace, četné parafázie (přesmyky písmen nebo slov) až neologismy, slovní salát (vynechává důležitá slova a nahrazuje je bezvýznamnými, řeč nedává smysl) - nereaguje na příkazy (nerozumí jim), svou poruchu si neuvědomuje - příčina - léze zadní perisilvijské oblasti parietální a temporální krajiny dominantní hemisféry - často senzitivní parietální porucha, hemianopsie, agrafie a alexie - Globální - kombinace obou předchozích - příčina - rozsáhlá léze ve frontální, parietální a horní temporální krajině - často hemiplegie, hemihypestezie a hemianopsie - Amnestická afázie - zapomíná názvy předmětů, popisuje je, z vybraných názvů určí správný - příčina - léze hlubších struktur temporálního laloku dominantní hemisféry - Dysartrie - porucha artikulace, při poruše mechanických struktur, které se podílejí na vytváření řeči - Ataktická řeč - při poruše mozečku - Monotonní řeč - pomalá nebo rychlá, tichá, nesrozumitelná u parkinsoniků - Rhinolalie - nosová řeč u obrn měkkého patra - Afonie - chraptivá u poruch invervace laryngu a hlasivek - Mutismus - němota, většinou psychogenní 3. Vyšetření sluchu- pomocí řeči, ladiček a konvenční audiometrie, tympanometrie, objektivní audiometrie, otoakustické emise - vady převodní (zevní zvokovod, střední ucho), percepční (vnitřní ucho, sluchová dráha) Vyšetření pomocí řeči - provádíme plným hlasem – vox magna (V), nebo šepotem – vox sibilans (vs) - v nehlučné místnosti, dlouhé aspoň 6m - používáme slova, která obsahují nízké, střední a vysoké formanty - hluboké – slova s „u“ – hůl, půl, auto, ucho - střední – slova s „a“ a „o“ – voda, kabát, tabák, zahrada, okno - vysoké – slova s „i“, „e“ a se sykavkami – měsíc, tisíc, číslice - provádíme monoaurálně, druhé ucho je zakryté - vyšetřovaný sedí vyšetřovaným uchem k lékaři, pacient by se neměl na lékaře dívat - hodnocení – normální sluch – více než 10m pro hlasitou řeč, a více než 6m pro šepot - zhoršení vysokých slov – soudíme na percepční nedoslýchavost - v záznamu značíme „i“ - horšení u středních a hlubokých hlásek značíme „a“ , „u“ – převodní nedoslýchavost Vyšetření ladičkami - důležité k odlišení převodní a percepční nedoslýchavosti - používáme ladičku s komorním a s patkou Weberova zkouška (W) – rozezvučenou ladičku dáme do střední čáry na temeno - ptáme se pacienta, kde ji slyší více - když lateralizuje do ucha hůře slyšícího → převodní vada tohoto ucha - když lateralizuje do ucha lépe slyšícího→ to druhé má percepční vadu - lateralizaci označujeme (W→), normální nález (‹W›) Rinneho zkouška (R) – srovnává slyšení kostního a vzdušného slyšení téhož ucha - zdravé ucho a percepčně nedoslýchavé slyší déle ladičku vzdušně než přes kost → tedy Rinneho zkouška je pozitivní (R+) - u převodní nedoslýchavosti – nemocný slyší lépe a déle kostní vedení (R-) Schwabachova zkouška (Sch) – srovnáná délku kostního slyšení nemocného a lékaře - slyší-li ladičku na planum mastoideum pac stejně dlouho jako lékař → Sch norm. - slyší-li lékař déle než nemocný → ucho pacienta má percepční vadu → Sch zkr. - slyší-li nemocný déle než lékař → ucho pacienta má převodní vadu → Sch. prodl. Tónová audiometrie - provádí se přístrojem, který generuje tóny o určitém kmitočtu (Hz) a intenzitě (dB) - tón vede pacientovi do ucha buď vzdušným nebo kostním sluchadlem - obvykle se provádí v rozsahu 125Hz do 10kHz, od -10dB do 100dB - máme za cíl vyhledat sluchový práh – nejnižší intenzitu při dané frekvenci, kdy tón slyší - výsledek zapíšeme do audiogramu - kostní vedení čárkovaně, vzdušné plnou čarou - pravé ucho červeně, levé modře - hodnocení – normální je sluch do 15dB ztrát - percepční porucha – p 18. Základní příznaky při onemocnění jater, žlučového systému, slinivky Poruchy jater- příznaky 1. ikterus (žloutenka)- žlutavé zbarvení tkání, dáno ↑koncentrací bilirubinu v séru - různá intenzita – patrné hlavně na očních sklérách, měkkém patře, vnitřní strana předloktí - můžou i změny barvy moči a stolice - prehepatální (hemolytický) ikterus- ↑ nekonjugovaný bilirubin, hepatocyt jej nestačí zpracovat; ​=flavinový (do žluta) - hepatální (hepatocelulární) ikterus- poškození jaterních bb.- ↑ konjugovaný i nekonjugovaný bilirubin; ​=rubínový (do červena) - posthepatální (obstrukční) ikterus- porucha vylučování konjugovaného bilirubinu, ↑konjugovaný bilirubin v séru, odbarvená (acholická) stolice- chybí žluč; pruritus ​=verdinový (do zelena) 2. příznaky na kůži a adnexách, portální hypertenze - hyperpigmentace- nejčast při cholestáze - pavoučkovité névy- červené hvězdicovité (5-25mm); na trupu, v oblasti v.cava sup. - palmární erytém- růžově červené zbarvení na dlaních i na ploskách nohou - svědění kůže- u obstrukčního ikteru (jsou patrné exkoriace) - změny na nehtech- u jaterní cirhózy (zvětšování lunul → bílé nehty) - změny v ochlupení- mizí u mužů (je málo mužských hormonů z jater) - zvýraznění žilní kresby na břiše- rostoucím tlakem ve v. portae- rozvoj kolaterálního oběhu- spojky do v.cava sup et inf (caput medusae- u mladších pac) 3. ascites – přítomnost volné tekutiny v dutině břišní - často i otoky skrota, DK, a hydrothorax - vyklenutí a změny tvaru břicha, můžou kýly (pupeční, tříselná, skrotální), strie - poznat lze ascites 2000ml – menší US, CT, laparoskopie - velký ascites- vytlačí bránici nahoru → dušnost - vždy punkce (diagnóza) – labor vyšetř: bakteriologie + kultivace na mykobakterie; cytologie 4. Neuropsychické příznaky- portální (jaterní) encefalopatie- často nespecif, značí poškození CNS - variabilní, nenápadné - ↓pozornost, poruchy spánku, denní pospávání, náladovost, apatie, apraxie (nemůže provést jednoduché úkony), agresivita (u alkoholiků), zmatenost, dezorientace, kóma - flapping tremor- mávavý třes rukou v zápěstích 5. jiné -krvácení do kůže, sliznic, spojivek (hemoragická diatéza), dyspepsie (nevolnost, flatulence, anorexie), poruchy libida, potence Onem. žlučníku- příznaky -bolest (žlučníková kolika)- náhlý záchvat intenzivních křečovitých bolestí, začátek v pravém ​podžebří, propagují se do zad, pod pravou lopaktu ​-po těžkém jídle, stresu, nebo v noci ​-provázeny nauzeou, zvracením hořkých šťáv bez pocitu úlevy ​-neklidný, naříká, mění polohu, stáčí se do klubíčka ​-zmírníme teplem a spazmolytiky ​-zeptáme se na známky zánětu: teplota, třesavka, obstrukce žluč cest, ikterus Onem. pankreatu- příznaky -bolest​- v nadbřišku, šíří se do zad podél lévého žeber. oblouku, stálá, šokující, nesnesitelná ​- u akutního zánětu- po tučném jídle, po alkoholu, v noci, několik hodin po jídle ​- hodiny, dny, bez úlevy; také zvracení, nauzea, škytání ​- u chron zánětu- mírnější, v záchvatech; u karc. stálá, progredující , pac skrčený -dyspepsie- nechutenství, nafouknutí, rychle hubne; stolice objemná, jílovitá, mazlavá, mastná, světlá, ​úporné průjmy, páchnou; nestrávené zbytky potravy (ptáme se na ně) 19. Vyšetření lebky, nosu, uší, hodnocení inervace obličeje, patol. Změny VYŠETŘENÍ HLAVY - pohled (inspekce), poklep (perkuse) a pohmat (palpace). Pohled - Hlava je normálně: mezocefalického tvaru, volně pohyblivá s charakteristickou hranicí mezi obličejovou a vlasatou částí. - tvarové variace hlavy: ​turicefalie (oxycefalie) - věžovitá lebka, není porucha duševního vývoje ​dolichocefalie - nazad protažená, ​brachycefalie - celkově zkrácená, ​mikrocefalie - zmenšená, → předčasným uzávěrem lebečních švů, i duševní poruchy ​makrocefalie - zvětšená, při hydrocefalu v dětství, při Pagetově chorobě (ztluštěním kostí); čtyřhranná lebka (caput quadratum)-při nedost. vitD ​asymetrie - na podkladě meningokely nebo s hrboly u Pagetovy choroby Pohyb -omezen při meningeálním dráždění, kdy je hlava zabořena do podložky (křečovitá dorzální flexe), tělo až v opistotonu (meningitida, meningoencefalitida, subarachnoidální krvácení, meningizmus u febrilních stavů). Při onemocnění páteře- strnulost, nepřirozená poloha Třes -hrubý třes hlavy - při současné hypomimii se projevuje u pacientů s parkinsonizmem, -kývavé pohyby hlavy závislé na srdeční systole u pacientů s aortální insuficiencí (Mussetův příznak). Vlasová pokrývka- má charakteristickou hranici proti obličeji rozdílnou u mužů a u žen. Alopecie (chybění vlasů) - nejčastější odchylka -difúzní - často se vyskytuje u zdravých mužů. Také u některých horečnatých stavů ​(tyfus ​ abdominalis), po léčbě cytostatiky a u hypertyreózy, -ložiskovitá - příčina není často známa, tvoří se také při protrahovaném stresu, tyreotoxikóze. Pohmat- Pohmatem vlasaté části hlavy se běžně nezjišťují odchylky. -Patologicky se objevují: nádorky - většinou menších rozměrů:​ ​ ​-měkké konzistence (lipomy, ateromy), ​-tužší (fibromy), ​-velmi tvrdé (osteomy), pulzující útvary odpovídající angiomům, záněty -folikulitida, ​-furunkl, ​-erysipel. Výstupy 1., 2. a 3. větve n.V nejsou bolestivé. Citlivost 1. a 2. větve: u frontální a maxilární sinusitidy, citlivost 1., 2., a 3. u neuralgií n.V Poklep- Poklepové vyšetření hlavy norm. není bolestivé. -Bolestivost souvisí s traumatickými změnami, se záněty paranazálních dutin nebo je dentálního původu. Poklepový zvuk prasklé nádoby bývá přítomen u zlomenin lebečních kostí (i pohyblivost úlomku, schůdek v oblasti zlomeniny) Obličej- norm. je symetrický, kůže růžová, bez patologických změn. Záněty: erysipel (projevuje se zarudnutím s nepravidelnými jazykovitými okraji), ​ herpes zoster (v průběhu hlavových nervů), ​ herpes simplex (rty, okolí nosu), ​ parotitida (jednostranné nebo oboustranné zduření příušní slinné žlázy), ​ furunkl (kdekoliv v obličeji), ​ akné "Motýlovitý exantém" je přítomen u lupus erythematodes. Nádory: - benigní:​fibromy, lipomy, ateromy, ​ - maligní:​bazaliomy (invazivní růst, místně recidivuje), ​​​spinocelulární karcinom (endofytický růst, lymfogenní meta), ​​​melanoblastom- melanom (hematogenní, lynfogenní meta). Otoky: dent. původu, nad maxilárními dutinami, před uchem u parotitidy, celkové příčiny Prominence- nejčastěji xantelasmata očních víček (hyperlipoproteinémie, primární biliární cirhóza, diabetes mellitus). Hirsutizmus u starších žen v okolí úst, patol. u androgenně aktivních tu nadledvin a ovarií. ​ Výraz obličeje- informace o psychickém stavu pacienta, charakt změny- některá onemocnění - Facies febrilis- lesklé oči, zarudlé tváře, neklidný výraz; (horečnatá onemocnění), - facies Hippocratica- úzkost v obličeji, propadlé tváře, špičatý nos; (náhlé příhody břišní), - facies mitralis- lividní zbarvení tváří, akrální cyanóza v obličeji (mitrální stenóza), - facies nefritica se projevuje bledostí, edémy víček a prosáknutím obličeje (nefritida), - facies pletorica - zarudnutí v obličeji s lividním nádechem ​(polycytemie). - Facies u endokrinopatií: ​ ​- akromegalie- mohutné nadočnicové oblouky, zvětšení nosu, brady a nohou, ​- tyreotoxikóza- neklidný výraz, lesklé oči, exoftalmus (hyperfunkce štítné žlázy), ​- myxedém- netečný výraz odulého obličeje, snížená mimika, prořídnutí až chybění obočí laterálně (hypofunkce štítné žlázy), ​- Cushingův sy- poloměsíčitý obličej (hyperfce kůry nadledvin, terapie kortikoidy). Inervace mozkových nervů -N. VII. (facialis) inervuje mimické svalstvo obličeje. ​- Paréza centrální - jednostranné postižení dolní větve, t. j. poklesem koutku ústního, ​vyhlazením nazolabilální rýhy, neschopností sešpulit ústa nebo zapískat. Vyskytuje se ​u ​cévních mozkových příhod, někdy i zcela izolovaně (bez současné hemiparézy). ​- Paréza periferní - jednostranné postižení horní i dolní větve. Pro horní větev je typická ​především asymetrie očních štěrbin (štěrbina je širší), neschopnost zavřít oko (lagoftalmus). ​Bulbus se stáčí zevně (Bellův příznak) při pokusu zavřít oči, vzniká nebezpečí vzniku vředu ​rohovky. Vyhlazené vrásky, není schopen se zamračit nebo vytáhnout obočí. -N. V. (trigeminus) – větve 1. 2. 3. – citlivé? Bolestivé?, je citlivost symetrická? Nos - je přiměřené velikosti a tvaru, symetrický, volně průchodný, bez sekrece. - velký nos se pozoruje u akromegalie, - rhinophyma - zvětšený nos nerovného povrchu až květákového, u rosacey, - sedlovitý u vrozené lues, - asymetrický vzniká obvykle po traumatu, - epistaxe (krvácení z nosu)- po úrazu, u neléčené hypertenze, u krvác. stavů a při rýmě, - zánět: furunkl bývá při vstupu do nosu, ​ herpes febrilis u horečnatých stavů může být ve stejné lokalizaci. - sekret- hlenový, hlenohnisavý, hnisavý, vodnatý (alerg.) Ušní boltce- charakteristického tvaru, zevní zvukovod bez výtoku, tlak na tragus a poklep na ​processus mastoideus nejsou bolestivé. -Dnavé tofy (sodné soli kys močové) na boltci jsou nažloutlá podkožní depozita urátů, -sekret ve zvukovodu souvisí se zánětem zvukovodu nebo s otitidou, -krvácení ze zvukovodu je obvykle traumatického původu, -bolestivost projevující se tahem za boltec, tlakem na tragus a poklepem na processus mastoideus ​svědčí pro otitidu nebo mastoiditidu. ​ 20. Kašel (tussis) Kašel je fyziologický ochranný reflex organizmu, sloužící k zajištění volného průchodu dýchacími cestami; vznikající podrážděním jednotlivých částí dýchacích cest a pleury (tussigenní zóny) -ptáme se: kdy vzniká? Ráno, večer? Jak často? Vykašláváte hlen? Barva? Jak vypadá? Množství za 24hod. vyšetření mikroskopické, cytologické, bakteriologické, citlivost na ATB - projevuje se jako: ​-záchvatový- u pertusis, může vyvolat tussigenní synkopu ​-suchý (neproduktivní, bez expectorace) - bývá dráždivý, úporný, vzniká na počátku ​akut. zánětl. onem., u tracheitidy, akutní bronchitidy, pleuritidy, při inhalaci ​dráždivých plynů a u bronchogenního karcinomu ​-vlhký (produktivní) s expektorací hlenu (množství, kvalita): ​sputum serózní – řídké, s příměsí krve u plicního edému (narůžovělé), ​sputum hlenové - vazké, v úvodu akutní bronchitidy, u astmatického záchvatu, ​sputum hlenohnisavé - žlutavé, žlutozelené, u chron. bronchitidy, bronchiektazií, tbc, ​sputum hnilobné (putridní) - hnilobně páchnoucí, u plicního abscesu a gangrény, ​sputum sanguinolentní - s přítomností krve, bývá u bronchiektazií, bronchogenního ​karcinomu (malinové) a pneumonie (croceum). Hemoptýza znamená vykašlávání krve při poškození menších či větších cév dýchacích cest. Masivní krvácení je život ohrožující stav. Nejčastější příčiny jsou: ​bronchopulmonální - bronchogenní ca, tuberkulóza, bronchiektázie, chron. bronchitida, kardiální - mitrální stenóza, vrozené srdeční vady, cévní malformace, plicní infarkt ​(embolie), plicní hypertenze,... hematologické - hemoragické diatézy, nekorigovaná antikoagulační terapie. - Při diferenciálně diagnostické rozvaze je nezbytné vyloučit případné krvácení z nosu, dutiny ústní, nosohltanu. Obtížné rozhodování může způsobit i hematemeza (natrávená krev má ale nahnědlou barvu). - Hemoptoe- chrlení většího množství krve z dýchacích cest -při plicní tbc: nekrózou cévy, ruptura větší cévy ve stěně kaverny -u lobární pneumonie- rezavé sputum 21. fyzikální vyšetření a důležité patologické změny v oblasti očí Oči a okolí -Norm: obočí symetrické, oční víčka bez otoků, oční štěrbiny symetrické, bulby ve středním postavení, volně pohyblivé všemi směry. -Obočí- asymetrické u vrozených vad obličeje, poruch inervace horní větve n. VII (pacient se nezamračí, nevytáhne obočí), prořídlé temporálně u hypotyreózy, -nadočnicové valy jsou zvětšené u akromegalie. -Víčka: - otoky vznikají prosáknutím kůže serózní tekutinou:​ ​ ​-oboustranně jsou otoky u glomerulonefritidy a hypotyreózy, ​ -jednostranně u chalazionu (zánět Meibomovy žlázy) nebo hordeola ("ječné zrno" - ​absces mazové žlázy), -brýlový hematom - krvácení pod kůži víček při fraktuře lební baze, -epikantus je kožní řasa překrývající vnitřní koutek obou očí (mongolizmus, Downův sy), -ektropium znamená přetočení okraje očního víčka zevně, -entropium- stočení víčka proti očnímu bulbu (dovnitř), při spazmu nebo zjizvení víčka, -xantelasma- na horních víčkách, jednotlivě, nebo vícečetně (hyperlipoproteinemie), -hyperpigmentace se pozoruje u některých případů tyreotoxikóz (G-B), Addison choroba -Oční štěrbiny- oboustranné zúžení vzniká v souvislosti s blefarospazmem (svírání očí), ​​ - oboustranné rozšíření se projevuje u exoftalmu, při pohledu oka dolů zůstává ​ srpek bělma nad duhovkou (Graefeho příznak), ​​ - asymetrie se pozoruje při jednostranné ptóze víčka (Claude-Bernard-​ Hornerův syndrom - ptóza, mióza, enoftalmus u leze krčního sympatiku). -Oční bulby: - exoftalmus- oboustranná protruze očních bulbů při tyreotoxikóze, nebo jednostranná u retrobulbárních procesů, tumorů přední jámy lební, trombózy kavernózního sinu, - enoftalmus je většinou jednostranný (viz výše), - strabizmus konvergentní - osy bulbů se sbíhají (sbíhavé šilhání- poškození n. IV) - strabizmus divergentní - osy bulbů se rozbíhají (rozbíhavé šilhání- poškození n. III). -Pohyblivost bulbů: -strabizmus konvergentní a divergentní, ​​-nystagmus- neuvědomělé, rychle se opakující rytmické pohyby očí (záškuby) ​horizontálního, vertikálního či krouživého typu (vestibulární syndromy). Při thyreotoxikóze: Graafeho příznak (srpek bělma); Moebiův příznak (bulby při pohledu doblízka divergují); Stellwagův příznak (řídkost očního uzávěru, řídké mrkání) Spojivky: jsou růžové, skléry anikterické. - bledost se projevuje u anémií - hyperémie u zánětu spojivek, - xeroftalmie je přítomna u keratokonjunctivitida sicca (Sjögrenův syndrom). Skléry: jsou anikterické. - žlutá barva se projevuje u ikterů (subikterů), při hyperkarotinémii, - zarudnutí bulbární spojivky se vyskytuje u konjunktivitidy, - subkonjunktivální hemoragie- u krvácivých stavů, při velké námaze, z nejasných důvodů. - modré- u osteogenesis imperfecta - hnědé skvrny (melanin)- u černochů - pigmentace Zornice- jsou okrouhlé, izokorické, reagují na osvit a konvergenci, tvar, velikost, akomodace ​Mióza (zúžení)- po osvícení oka, u někt. zánětů duhovky, při progresivní paralýze, aplikaci pilokarpinu do oka u glaukomu (zelený zákal), u intoxikace morfinem, součást Hornerovy trias, ​mydriáza (rozšíření) je rcí oka na tmu, pozoruje se v hlubokém bezvědomí, u někt. poruch CNS, po aplikaci atropinu do oka, u akut. glaukomu, amaurozy, při otravě belladonou, ​anizokorie (nestejná šíře zornic) je přítomna u cévních mozkových příhod, ​Argyll-Robertsova reakce znamená zachovanou reakci na konvergenci, vymizelou na osvit (neurolues). -reakce na osvit- zornice se zůží -pohled do blízka- konvergence, mióza; pohled do dálky- divergence, mydriáza Rohovka je průhledná. -Zákaly, vředy vznikají poleptáním, poraněním, záněty (herpes zoster 1. větve trigeminu), -arcus senilis lipoides corneae je šedobělavý proužek na okraji rohovky (ukládání tuku – hyperliproteinémie, ateroskleróza), -korneální reflex není výbavný v hlubokém bezvědomí. -Kayserův-Fleisherův zelenavě hnědý prstenec- obashuje měď, u Wilsonovy choroby -opacity rohovky: podle intenzity- nubecula (mráček), macula (skvrna), leucoma (bílá) 22.Základní příznaky při onemocnění periferních tepen a žil Důraz na rodinnou anamnézu- KVS, DM, hypertenze, varixy, žilní trombóza, plicní embolie Osobní anamnéza- farmakoterapie cévních chorob, kouření, hormonální antikoncepce Onemocnění periferních tepen Příznaky- různé: barevné změny, kožní změny, parestezie, únava, pocit tlaku, napětí, chladu - Intermitentní klaudikace- bolest ve velkých svalových skupinách při námaze (DK), nemocný si ulevuje kulháním, nakonec se zastaví, po chvilce bolest ustoupí (obdoba anginy pectoris), bolest- křeč, svíravá, palčivá, v lýtku, chodidle, stehna, hýždě (výjimečně HK, žvýk. svaly). Nejprve v jedné končetině po velké námaze mírná bolest, později velká bolest v obou po menší námaze. Vzdálenost, kterou ujde je klaudikační vzdálenost. - Klidová ischemická bolest- vznik v noci v leže- prsty, nohy, paty. Zpočátku mírná, později krutá. Úlevou- svěšení končetiny. U osob s krátkou klaudikační vzdáleností, při tepenných onem. Barevné změny- bledost vleže, lividní při svěšení - Raynaudovy záchvaty- u žen, na rukách- v chladu prsty bílé, tupé, ztrácejí citlivost, v teple syté zčervenání, postupná úprava Onemocnění žil a lymfatických cév - viditelné změny: otok, změna velikosti, tvaru, barvy, kožní změny (trofika), teplota kůže,... - bolestivý pocit tlaku, tíhy, napětí v končetinách- mírný, po delším stání, při chůzi úleva - bolesti- bérce (hlavní žilní kmeny), ​ -u pac s varixy- i křeče v lýtkách, v klidu, v noci (křečové žíly) - bledost kůže- z vasokonstrikce (↑tonu sympatiku) - Venostatické barevné změny: ​- když ztížen žilní odtok – končetina oteče, je lividní (cyanóza) ​- když žilní stáza několik let- skvrnité pigmentace kolem vnitřního kotníku, na bérci ​(hemosiderin) ​- při drobném poranění může vzniknout bércový vřed (ulcus cruris) - Zánětlivé barevné změny- zarudnutí postižené oblasti, otok, bolest, lokálně vyšší teplota 23. Vyšetření a důležité patologické změny v oblasti rtů a dutiny ústní Rty- symetrické, růžové, hladké, vlhké. -asymetrické - ústní koutek je níže, pacient není schopen sešpulit ústa, zapískat; zjišťuje ​se většinou při paréze dolní větve n. VII, někdy- asymetrie podmíněná jen defektním ​chrupem, -cyanotické- u poruch saturace hemoglobinu kyslíkem u vrozených srdečních vad, ​ bronchopulmonálních onemocnění a levostranné srdeční slabosti, -suché se vyskytují při dehydrataci, někdy vznikají i ragády, -zánětlivě změněné: cheilitida, herpes labialis (febrilis) u pneumonie, vir. onemocnění, -anguli infectiosi- při deficitu vitamínu B2, nedostatečné hygieně, imunodeficienci. -otok (makrocheilie)– Melkerson.Rosenthal, Quinckeho edém, nádory Dutina ústní -Foetor ex ore není běžně vyjádřen. ​ -Necharakteristický: u zánětů v dutině ústní (gingivitida), retence potravy v kariézním ​chrupu, ulcerací, tumorů v ústech, ORL oblasti, jícnu a žaludku, u plicního abscesu a ​zejm. gangrény plic (hnilobný zápach), -Charakteristický u: ketoacidotického hyperglykémického kómatu, ​alkoholový - u intoxikace alkoholem, i po požití alkoholu v malém množství, ​hepatální- u jaterního selhání (pachový vjem připomíná myšinu nebo čerstvá játra), ​urinózní se vyskytuje při renálním selhání (amoniakální pach). Sliznice dutiny ústní- růžová, lesklá, bez patologických změn. ​-Bledá je při anémii, ​-zarudlá u stomatitidy, někdy zároveň s aftami, ​-grafitové skvrny se vyskytují na bukální sliznici u Addisonovy choroby, ​-Koplikovovy skvrny jako žlutobělavé tečky se nacházejí u spalniček, ​-petechie, sufúze se objevují u hemoragických diatéz, ​-eroze, vředy jsou přítomny na sliznici u agranulocytózy nebo i akutní leukémie, ​-soor (moučnivka) jsou bělavé povláčky na sliznici, které lze setřít; manifestuje se ​někdy při léčbě antibiotiky, zejména u starších osob, při imunodeficienci. ​ Jazyk se plazí ve střední čáře, je růžový, vlhký. -Deviace - u CMP, kdy zdravá strana jazyka přetlačuje jazyk na stranu postiženou ​(glosoplegie) n.XII. -Suchý jazyk- u dehydratace (při ↓↓příjmu nebo ↑↑ ztrátách tekutiny (zvracení, průjem, ​febrilie), při dýchání ústy nebo snížené sekreci slin- xerostomie ​Posoudíme stav hydratace organizmu ! -Povleklý souvisí s chorobami dutiny ústní nebo celkovými chorobami. -Malinový jazyk bývá u spály po odloučení povrchního povlaku. -Hunterova glossitida, (vyhlazený zarudlý, s atrofickými papilami) u perniciózní anémie, u ​jaterní cirhózy. -Leukoplakie- modrobílé nebo stříbrolesklé pruhy vyskytující se na povrchu jazyka, na ​bukální sliznici (prekancerózní stav). -Pokousaný na špičce, po stranách je u pac po velkém epileptickém záchvatu (grand mal). -Makroglosie- u akromegalie, myxedému, také při angioneurotickém edému a glositidě. -třes- u thyreotoxikózy -zduření- při zánětu (glossitis), při alergické reakci Dásně- jsou růžové, pevné, bez krvácivých projevů. -Zarudlé, prosáklé jsou projevem gingivitidy, -krvácivé projevy- při hypovitaminóze C (skorbut), paradentóze, hemoragických diatézách, -lem šedavé barvy vzniká při chronické intoxikaci těžkými kovy (olovo, vizmut), -soor bývá na hranici mezi bukální sliznicí a dásní. -nekróza- u leukémií, ANUG,... Chrup je plně vyvinutý, zdravý. - Kariézní bývá zdrojem fokální infekce (je projevem nedostat. zájmu o zdravotní stav), - defektní může způsobit potíže při kousání, být zdrojem fokální infekce, - arteficielní (protéza) při nekvalitním provedení- zdrojem potíží při kousání, - paradentóza- gingivitida, viklavost a uvolňování zubů, tvorbou chobotů někdy i abscesů. - vady skusu (Angle)- progenie, prognatie,... Branka hltanová je symetrická, sliznice růžové barvy, při fonaci se symetricky rozvíjí, tonzily- jsou souměrné, zčásti zanořené. Měkké patro, oblouky, uvula: ​nažloutlé či žluté patro v časné fázi ikteru, ​zarudlé při respiračních infektech, ​puchýřky bývají zejména u virových infektů, ​asymetrie s přetažením na zdravou stranu u difterie, abscesů Tonzily: -chybí - odpovídá stavu po tonzilektomii, -zanořené v dospělosti a ve stáří (atrofie lymfatické tkáně), -hypertrofické, rozbrázděné bývají u chronické tonzilitidy, někdy s přítomností "čepů", -zvětšené, zarudlé, s povláčky - u akutní tonzilitidy, -asymetrické, vyklenuté při retrotonzilárním abscesu nebo tumoru. 24. Celkové příznaky interních onemocnění- únava, nechutenství, hubnutí Celkové příznaky: únava, poruchy spánku, nechutenství, nevolnost, hubnutí, žízeň, bolest, svědění, změny tělesné teploty, bušení srdce, kašel, dušnost, chrapot, krvácení Únava a slabost - patologická- když po výkonu, který pacienta dříve neunavoval (např. ráno po probuzení) ​ - nelze ji vysvětlit (životosprávou, přepracováním -u různých onem- na počátku, v průběhu, po vyléčení, během rekonvalescence ​- na počátku infekce, chudokrevnost, hypofce kůry nadledvin, hypothyreóza, deprese ​- nádorová onem, roztroušená skleróza,... Nechutenství​(anorexie)- ztráta chuti k jídlu, nespecifický příznak - při celkových onemocněních; psychicky-ze stresu, při starostech; mentální anorexie-porucha vnímání vlastního těla; při onem GIT, srdce, ledvin, jater, endokrinních žlaz, polékové, u nádorových onem (může odpor k některým složkám potravy- maso,...) - patogeneze- porucha interakce mezi centrem hladu a centrem sytosti (norm zprostředkována humorálně); u nádorových onem- substance vylučované nádorem (TNFα-kachektin,IL-1,IL-6); u hyposmie (porucha čichu), u hypogeuzie (porucha chuti), polékové- při metabolismu cytostatik vznikají anorexigenní metabolity Nadměrná chuť k jídlu- také patologická, pokud není po námaze - hyperthyreóza, počínající DM, bulimie (žravost)- psychogenně Hubnutí- nespecifický symptom, většinou při ↓↓příjmu potravy při anorexii, i u nádorů, chronických zánětů, onem GIT, při ↑katabolismu, malabsorpční sy,... - závažná- nechtěnná, rychlá, velká ztráta - malnutrice- podvýživa= střední ztráta - kachexie= pokročilá podvýživa - marasmus= vysoký stupeň podvýživy - objektivní posouzení= BMI- spíše pro zařazení nadváhy 25. Vyšetření krku- pohled, pohmat a poslech. Pohled - tvar a délka krku jsou přiměřené tělesnému habitu. ​hubený se vyskytuje u kachexie, bývají nápadně vpadlé nadklíčkové jamky, ​silný je u obezních osob, ​nadklíčkové jamky- vyplněné u obézních (tuk), při rozedmě plic - pulzace karotid jsou viditelné u hubených osob při námaze, hypertenzi, hypertyreoze a zejména u aortální insuficience, - vodorovná jizva po strumektomii je zřetelná obvykle v oblasti jugula. - struma, zvětšené lymfatické uzliny, náplň krčních žil jsou patrné za patologických stavů - Postiradiační změny na kůži krku souvisejí obvykle s radioterapií zhoubných nádorů. - Pohyb- normálně volný všemi směry; zkoušíme předklon- anteflexi ​- omezení- u vertebrogenních syndromů, meningeálního dráždění, Bechtěrevovy ​choroby, torticolis spastica (tonická kontraktura m. sternocleidomastoideus). ​- Mussetův příznak- abnormální kývavý pohyb hlavy a krku při aortální insuficienci. - Změna držení: ​- deviace stranou - následkem krvácení do krčního svalstva, ruptury svalu, fibrositidy, ​ reflexního spazmu svalstva, ​- opistotonus - zvrácení nazad u tetanu. Pohmat -Arteria carotis – oslabená, nehmatná pulzace- zúžení nebo úplnou obturaci lumen cévy. -Štítná žláza není běžně viditelná ani hmatná. Zvětšení štítné žlázy= struma - difúzní nebo uzlová. Pacient má mírně předkloněnou hlavu, hmatáme zepředu, zezadu, při polknutí -Malá struma difúzně, oboustranně mírně zvětšená, měkké konzistence (eufunkční struma v ​dospívání),- parenchymatózní struma -koloidní struma je obvykle difúzní, symetrická, tužší konzistence, (vyskytuje se v ​dospělosti, bývá eufunkční), -Hashimotova struma je většinou tužší konzistence, nerovného povrchu, s projevy ​hypotyreózy (autoimunní onemocnění), -při tyreoiditidě je mírně zvětšená, spontánně a zejména palpačně citlivá žláza, v úvodu ​ hyperfunkční, pak ​přechází do hypofunkce, -Basedowská struma je difúzně, oboustranně zvětšená, symetrická, elastická, měkká, ​případně s hmatným ​vírem a slyšitelným šelestem, -maligní struma je nápadně tuhá, palpačně citlivá, omezeně pohyblivá, často fixovaná ke ​spodině, rychle se zvětšuje, -nodózní struma s postižením jednoho laloku nebo jeho části, klinicky se jeví jako eufční ​nebo hypofunkční, -retrosternální struma - zvětšená štítná žláza zasahuje retrosternálně, někdy je na krku jen ​málo patrná, nemusí ​se funkčně projevovat, zato se může uplatňovat mechanicky. -Riedelova struma- neznámá etio, prknovitě tuhá, útlak krčních orgánů *mechanický syndrom- struma utlačuje okolní orgány- dušnost, dysfagie, dysfonie Krční žíly - u ležícího zdravého člověka s elevací horní části trupu v úhlu 45° nepřesahuje náplň krčních žil vodorovnou rovinu procházející sternokostální skloubení o více než 2 cm. Stanovíme výšku hladiny. - Zvýšená náplň odpovídá městnání před pravým srdcem, projevuje se u pravostranné srdeční slabosti, konstriktivní a exsudativní perikarditidy, trikuspidálních vad, - pozitivní žilní puls je patrný při insuficienci trikuspidální chlopně, - hepatojugulární reflux představuje zvýšenou náplň krčních žil přetrvávající po celou dobu tlaku ruky na játra (30 - 60 vteřin); vzniká při pravostranném srdečním selhání a trikuspidální insuficienci; u zdravých se objeví pouze krátkodobě v úvodu vyšetření, - Stokesův límec souvisí s městnáním krve v oblasti hlavy a krku (někdy i HK), vyznačuje se edémem a cyanózou; nález nejčastěji vzniká tumorózní kompresí horní duté žíly. Lymfatické uzliny - hlava- zadní, střední, přední; krk- povrchové, hluboké; přední, zadní - norm nejsou viditelné ani hmatné - hodnotíme jejich velikost, tuhost, bolestivost, ohraničení, fixace ke spodině a lokalizace. K nejčastějším nálezům patří: ​- zvětšení zánětlivé- měkké, citlivé na pohmat, kůže může zarudlá:​ ​ ​- jednotlivé uzliny - regionální lymfadenitida při chronické tonzilitidě, ​nazofaryngitidě, gingivitidě a zubních afekcích, ​​- vícečetné uzliny - TBC, sarkoidóza, toxoplasmóza, inf. mononukleóza a jiné, ​- zvětšení nádorové- tužší, nebolestivé, mohou pakety:​ ​ ​- jednotlivé uzliny - tuhé solitární metastázy, např. Virchowova uzlina u ​karcinomu žaludku - levá supraklavikulární krajina, ​​- vícečetné uzliny - mnohočetné metastázy (karcinom štítné žlázy), ​hematologická onemocnění (chronická lymfatická leukemie, lymfomy). Poslech - se používá k vyšetření karotid. - Přítomnost systolického šelestu signalizuje možnou propagaci z aortálního ústí (slyšitelnost oboustranná) nebo stenózu arterie (asymetrická slyšitelnost šelestu) při ateroskleróze. - Šelest bývá také průkazný nad Basedowskou strumou. 26. Základní laboratorní vyšetření krve a moče, test tolerance glukózy Laboratorní vyšetření krve: - Krevní obraz, kostní dřeň, koagulační parametry, sedimantace krve Krevní obraz -z obvodové krve - kvantitativní vyšetření: koncentrace Hb, počet krevních elementů (ery, leuk, destičky) ​v automatických analyzátorech - kvalitativní: velikost ery (MCV), obsah Hb v ery (MCH), poměr ery : plasma (hematocrit) - diferenciální rozpočet- stanovení % zastoupení jednotl typů leukocytů- nátěr z perif. Krve → velikost ery (makro, normo, mikrocyty), tvar ery (ovalocyty, sférocyty, srpky, dakrocyty-slzičky), morfologické odchylky v bílé řadě (segmentace jader neutrofilů,...), tvar destiček,... - vyšetření retikulocytů- posouzení proliferační schopnosti dřeně (krev do EDTA- nesrážlivá) Počet erytrocytů M: 4,2-5,8 x 10 12 /l Ž: 3,8-5,2 x 10 12 /l Hematokrit (Htc)M: 0,42-0,54 Ž: 0,37-0,47 Hemoglobin (Hb)M: 140-160 g/l Ž: 120-150 g/l Střední objem krvinky (MCV)85-95 fl Střední obsah Hb v ery (MCH)26-32 pg/l Střední konc Hb v ery (MCHC)31-35% Počet leukocytů4-10 x 10 9 /l Destičky150-450 x 10 9 /l Vyšetření kostní dřeně - pro zjištění stavu hematopoézy - punkce (aspirace) – sternální punkce (2.-3. mezižebří), kvantitativní i morfologické vyš. - trepanobiopsie (histologie) – odběr z lopaty kosti kyčelní (Jamshidiho jehla)- váleček kosti 2mm silný, 2- 3cm dlouhý; indikace u cytopenií, myeloproliferace Vyšetření základních koagulačních parametrů - primární hemostáza, plasmatická koagulace, fibrinolytický systém Primární hemostáza - hrubě- orientační test doby krvácivosti (Duke), za jak dlouho přestane krvácet drobná ranka; norm do 5 min Plasmatická koagulace- měření časů nutných ke sražení citrátové (nesrážlivé) plasmy in vitro po přidání kalcia ​- Protrombinový čas (Quickův test)- aktivita zevního systému (Fibrinogen-I, II, III, ​V, VII, X) ​- INR (international normalised ratio)- čas plasmy : čas kontrolní plasmy ​- norm INR= 0,8-1,2; prodloužení např. při antikoag. terapii, hypovitamin. K ​- Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT)- vnitřní koagul systém ​- faktory VIII, IX, XI, XII ​- citrát. plasma + fosfolipid (jako tromboplastin) + kaolin (↑kontaktní povrch) ​- norm 30-40sekund ​- Trombinový čas (TT)- měří tvorbu fibrinu Posouzení fibrinolýzy- rozpuštění fibrinové sraženiny (norm 120-240min) ​-Stanovení FDP- detekce fragmentů fibrinogenu D a E, naváží se na latex. partikule ​- Stanovení D-dimerů- produkty degradace fibrinu ​- diagnostika tromboembolií, DIC Krevní sedimantace (sedimantace erytrocytů, FW- Fahraeusova-Westergreenova metoda) - u zánětlivých nebo nádorových onem, citrátová krev - pokles sloupce ery v sedimentační rource v mm/hod - dáno: rychlostí penízkovatění ery (aglomerace), sloupečky (rouleaux)-klesají rychleji, ​závisí i na počtu bílkovin aktivní fáze, imunoglobulinů,... -norm- M: 1-13mm/hod; Ž: 1-20mm/hod Chemické vyšetření moči- nejvhodnější je první ranní moč (je koncentrovanější) -kvalitativní vyšetření- pH, přítomnost bílkovin, cukru, acetomu, žluč.barviv (bilirubin, ​urobilinogen, urobilin), krev ​-indikátorové proužky- 7 indikačních plošek (krev, ketony, bilirubin, urobilinogen, ​glukózu, bílkoviny, pH) ​-klasické metody- zkouška na bílkovinu s kys.sulfosalicylovou ​ - zkouška varem po okyselení kys.octovou (Bence-Jonesova bílkovina- myelom) -kvantitativní metody- stanovení ztráty proteinů močí za 24hod (norm 150mgbílk/24hod) ​-kalorimetrická metoda s biuretovým činidlem podle Heyrovského -stanovení glukózy- metoda polarimetrická (glukóza stáčí doprava)- průkaz cukrovky Vyšetření močového sedimentu- mikroskopické, nutné i když chem. vyš. moči negativní -metoda dle Hamburgera- sběr moče 3hod, změřit objem, pak centrifugace, sedimantace, počítání elementů v Bürckerově komůrce -čerstvá moč, norm. nacházíme pouze ojedinělý ery, leukocyt, válce, epitelie, krystaly -erytrocyty- bikonkávní i svraštělé, norm. 3erytr v celém preparátu (1 kapka) ​-mikroskopická hematurie- když nebyla chemicky patrná ​-původ glomerulární, subglomerulární (z moč cest) ​-rozlišení- metoda fázového kontrastu (nativní prepatát), glomerulární budou deformované, posuzujeme procento poškozených (více jak 20%- glomerulární) -leukocyty- větší jemně zrnité kuličky, norm do 6leuk v zorném poli; příznak zánětu -válce- z ledvin (odlitky tubulů), mukoprotein, aglutinuje – hyalinní válce ​-zrnité (granulované)- s ojedinělým ery, epitel, leuk, - při proteinurii ​-erytrocytární- shluky ery- hematurie renálního původu ​-leukocytární- shluky leuk; epiteliální- projev tubulárního pošk. -epitelie-při zánětech v moč cestách -krystaly- oxalát a kys močová (kyselá moč); fosforečnan hořečnato-amonný (alkalická moč) ​- při diagnostice cystinurie Test tolerance glukózy- pomocný diagnostický test- je diabetes? Prediabetes? -Pokud je glykémie v rozmezí 5,6 - 6,9 mmol/l 1. Pacientovi změříme glykémii nalačno 2. Vypije hodně sladký čaj (cca 75g glukózy do 250ml čaje) 3. změříme glykémii po 1hod, po 2hod (odběr žilní krve) Hodnocení křivky: - koncentrace glukózy v plazmě žilní krve dvě hodiny po podání glukózy. Vyloučení diabetu Glukóza < 7,8 mmol/l Porušená tolerance glukózy Glukóza >= 7,8 mmol/l a < 11,1 mmol/l Diabetes mellitus Glukóza >= 11,1 mmol/l 27. Vyšetření pulsu a měření krevního tlaku, fyziologické hodnoty Arteriální puls- objemová změna tepny, kterou je možno vidět, hmatat, registrovat přístrojem a graficky zobrazit - průběh dán tlakovými změnami uvnitř tepny → pulzová vlna v daném místě odpovídá tlakové křivce -pulzová vlna: strmá vzestupná část (aorta), pozvolná sestupná část, dikrotický zářez (diastola), sekundární pulsové vlny (postup tlakové vlny), PULS: - frekvence, rytmus, amplituda, charakter vlny 1. frekvence- zápěstí, a. radialis, po dobu 15s (násobit 4) ​a. carotis, a. brachialis, ​na DK symetricky: a. femoralis, a. poplitea, a. dorsalis pedis, a. tibialis post. ​- při sinusovém rytmu odpovídá frekvence pulzů frekvenci srdce norm: 60-90/min, pomelaji= bradykardie (sportovci, hypothyreóza, blokády sdreční, nitrolební hypertenze) rychleji= tachykardie (při tělesné námaze, emocích- strach,..., při horečce, anémii, hyrthyróze) 2. rytmus- norm je pravidelný ​- u mladých- respirační arytmie (mírné zrychlení při inspiraci) ​- občasné nepravidelnosti- extrasystola (menší tepový objem), postextrasystola (větší) ​- zcela nepravidelný puls- při fibrilaci síní (kompletní arytmie) ​- může pulsový deficit (rozdíl mezi srdeční frekvencí a periferií- a.radialis) ​= ukazatel hemodynamické závažnosti arytmie (rozdíl frekvencí) ​- chybění periferního pulsu- anatomická anomalie, nebo uzávěr tepny 3. amplituda- závisí na pulsovém tlaku (na rozdílu mezi systolickým a diastol. tlakem) ​- při palpaci a. carotis ​- charakter pulsu- karotidografie (z a. carotis, grafické vyhodnocení)- dnes moc ne ​- pulsus parvus- malý puls, nitkovitý puls (při melém tepovém objemu- např. IM, šok) ​- pulsus tardus- dlouhé trvání pulsové vlny (u těžší aortální stenózy) ​- pulsus magnus- velký puls, při velkém tepovém objemu (aort insuf, thyrtox, anémie) ​- Corriganův puls- mrštný a velký puls- při aort insuf, perzistující ductus arteriosus ​- pulsus alternans- pravidelné střídání malé a velké pulsové vlny, při srdečním selhání ​- pulsus paradoxus- v inspiriu se pulsové vlny snižují, v expiriu zvyšují ​- při koarktaci aorty- pulsace na femorálních tepnách zpožděny vůči a. radialis Žilní puls a tlak - vyšetření náplně krčních žil pohledem (max 2cm nad klíček) - známkou pravostranného srdečního selhávání - ↑ žilní návrat- těhotenství, námaha, anémie, hypervolémie - hepatojugulární reflux- trvá po celou dobu tlaku na játra Vyšetření krevního tlaku -přímá metoda- přesné měření arteriálního krevního tlaku, měření cévkou v tepně ​+registrační zařízení s monitorem -nepřímá metoda- pomocí tonometru (manometr- rtuťový, nafukovací manžeta, registrační fonendoskop) - měřená ruka opřená, ve výši srdce, pacient před měřením min 5min v klidu - manžeta se nafoukne o 20mmHg více než je hodnota, kdy přestanou pulsace na a.brachialis - pak se zvolna z manžety vypouští vzduch - ve fonendoskopu slyšíme Korotkovův fenomén = turbulentní proudění krve -systolický tlak- v momentě, kdy slyšíme první zvuky - diastolický tlak- v momentě, kdy zvuky úplně vymizí- už laminární proudění - hiatus hypertonicus- systolická (pružníková) hypertenze (při poklesu elasticity cév) ​- Korotkovy zvuky vymizí, po urč poklesu tlaku v manžetě se opět objeví - neměřitelný tlak- při hypotenzi - TK na levé paži může být o 5mmHg nižší než na pravé- fyziologické ​- měřit vždy na jedné paži - dnes automatické digitální měřiče TK - hodnota TK- ovlivnitelná: fyzickou zátěží, neurohumorálními a psychickými faktory - i cirkadiánní kolísání (v noci klesá) - hypertenze z bílého pláště - metoda ambulantního monitorování TK po dobu 24hod (Holter) - horní hranice norm. TK: < 140/90 mmHg - hypotenze- syst pod 100mmHg 28. Pomocné vyšetřovací metody při onemocněních zažívacího ústrojí Vyšetření: Anamnéza, Fyzikální vyšetření, Zobrazovací metody, Endoskopie, vyšetř. Stolice Zobrazovací metody - Rentgenové vyšetření: - nativní RTG břicha (vleže, vstoje)- průchodnost tenkého a tlustého střeva? ​Volný plyn v peritoneální dutině? Kontrastní cizí tělesa? ​- diagnostika ileu (hladinky) - vyšetření s kontrastní náplní (spolknutí, vypití, aplikace sondou, rektální rourkou) ​- kombinace skiaskopie a skiagrafie ​- suspenze baryumsulfátu (nesmí se když podezření na perforaci!); jodové kontrasty (rozpustné ve vodě), dvojkontrastní vyšetření- kombinace baryové náplně a plynu (CO 2 ) - indikace: poruchy vyprazdňování orgánu, přítomnost refluxu, zúžení průsvitu, odchylky polohy, upřesnění lokalizace a rozsahu patologických změn (před operací- divertikl, nádory), píštěle v trávicí trubici, pasáž tenkým střevem, - irigografie- vyšetření tlustého střeva: střevo plněno rektální rourkou baryem a pak vzduchem ​ - nutná dobrá příprava (vyčištění střeva) - arteriografie- (a.coeliaca, a.mesenterica sup. et inf.) – lokalizace krvácení do trávicí trubice - výpočetní tomografie- zjištění stadia nádorů, šíření do okolí, pooperační recidivy, metastázy, plyn v periton. dutině při perforaci, expanzivní břišní procesy - změny patrné na RTG: achalázie kardie, divertikly jícnu, záněty jícnu, GE reflux, jícnové varixy, nádory jícnu, hiátová hernie, gastritis, vředová choroba gastroduodenální, nídory žaludku, duodenitida, Crohnova choroba (nejčast. terminální ileum), idiopatická proktokolitida, divertikulóza, nádory tlust. střeva (polypy), kolorektální ca (vpravo exofyticky, vlevo cirkulárně) - Ultrasonografie- - Zobrazí: stěnu žaludku, tlust. a tenk. střeva, tloušťku, strukturu, šíření patol změn do okolí, píštěle, abscesy, divertikulitidy, terminální ileum, akutní apendicitidy, perirektální prostor (endorektální UZ sondy) - Radionuklidová vyšetření - průkaz Meckelova divertiklu- i.v. podání Technecium-pertechnát - záněty v břišní dutině- pomocí značených leukocytů (hromadí se v místě zánětu) - průkaz a místo krvácení- značené erytrocyty - dynamická scintigrafie jícnu- průkaz refluxu Endoskopické metody - spolehlivě zobrazí slizniční léze (vředy, polypy, záněty, nádory ,...) - orální endoskopie- zavedení ústy- zobrazí jícen, žaludek, sestupné duodenum - enteroskopie- revize tenkého střeva orální cestou - koloskopie- rektální zavedení přístroje, revize tlustého střeva, někdy i terminálního ilea - endoskopcká retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP)- zobrazí se Vaterská papila, kanylou se nasonduje pankreatický vývod a ductus choledochus + nástřik kontrastem - endoskopická ultrasonografie (EUS)- malá echosonda na konci endoskopu, posouzení hloubky invaze nádorů, postižení uzlin - terapeutická (operativní) endoskopie- léčebné metody s použitím endoskopické techniky ​-endoskopická polypektomie- klička + vysokofrekvenční elektrický proud ​-stavění krvácení- lokální injekce hemostatik, tepelná koagulace (elektrokoagulace ​laserem) ​-endoskopická papilotomie a extrakce konkrementů, zavádění stentů, lze rozšířit ústí Vaterské papily (papilotomií), spec. košíčkem lze extrahovat konkrementy, dilatace pomocí spec. nafukovacího balónku -kapslová endoskopie- speciální kapsle, rozměr 23 x 11mm, pacient spolkne -obsahuje videoendoskop se světelnou diodou, s baterií a chipovou kamerou -vysílá obraz 2snímky/sekundu, obraz je přenesen do počítače -poslední možné, velmi drahé vyšetření při neobjasněném krvácení atd. Jiná vyšetření: -pH metrie a manometrie jícnu- stanovení patologického refluxu -vyšetření žaludeční sekrece cévkou- stanovení výdeje HCl a množství žaludeční šťávy -enterobiopsie- necílená biopsie, u difúzních onem. (celiakální sprue) -funkční testy tenkého střeva- toleranční testy- sleduje se koncentr. látky v moči, v krvi ​- test s vitaminem A- vstřebávání tuků ​- xylózový test- absorpce v jejunu ​- laktózový test- deficit laktázy (intolerance mléka) -motilita trávicí trubice- RTG s kontrastem, čas průchodu Vyšetření stolice -makroskopicky- tvar, množství, konzistence, barva, patologická příměs - vyšetření na skryté (okultní) krvácení- Hb oxiduje bezbarvé agens na barevný produkt - důležité při malých chronických ztrátách (vřed, nádor) - záchyt polypů a karcinomů v asymptomatickém (časném) stadiu -mikrobiologicky- u každého akutního průjmu, ještě před zahájením léčby ​- i parazitologické vyš. ​- při podezření na infestaci roupem- perianální stěr 29. Vyšetření hrudníku- plice - pohledem, pohmatem, poklepem, poslechem ORIENTACE NA HRUDNÍKU ​Vpředu: 1. přední střední čára - uprostřed sterna, 2. sternální čára - po okraji sterna, 3. parasternální čára - uprostřed mezi sternální a medioklavikulární čárou, 4. medioklavikulární čára - uprostřed klíčku ​Na boku: (5.) přední axilární čára - podél laterálního okraje m. pectoralis maior, střední axilární čára - uprostřed podpažní jamky, zadní axilární čára - podél laterálního okraje m. latissimus dorsi. ​Vzadu: 6. skapulární čára - dolním úhlem lopatky, 7. paravertebrální čára - podél okraje páteře, 8. zadní střední čára - středém páteře po obratlových trnech. POHLED - Norm. hrudník je symetrický, při dýchání se rovnoměrně rozvíjí. - Povšimnout si případné dušnosti, cyanózy, bolestivé dýchání. - Tvarové varianty hrudníku: ​pyknický - má prodloužený zadopřední průměr, vodorovně probíhající žebra, ​astenický - je dlouhý, plochý, ​nálevkovitý - se vyznačuje vpáčenou dolní částí hrudní kosti ("ševcovský"), ​soudkovitý - krátký, fixovaný v inspiračním postavení, s prodlouženým předozadním ​ průměrem; u emfyzému, CHOPN, ​kyfoskoliotický - je asymetrický, s gibbem, dextro či sinistroskoliózou, po rachitis ​ptačí - se zduřením chrupavčitých konců žeber po křivici (rachitický růženec), ​retrakce hemitoraxu - při atelektáze, vlivem srůstů, po torakoplastice, ​vyklenutí hrudníku - vznikne při velkém pneumotoraxu nebo pohrudničním výpotku. ​vpáčený hrudník- u Marfanova sy, může vyvolat poruchu srdce, plic ​deformity hrudníku- po onem. plic, po traumatach ​vousure (vuzýr)- asymetrické vyklenutí v srdeční krajině (při VVV srdce) ​patologické útvary v kůži a v podkoží ​Dále: kyfóza, příp. kyfoskolióza, přítomnost pooperačních jizev (operace srdce a plic) - Dýchání- eupnoe je normální dýchání o frekvenci 16 - 18 vdechů za minutu. ​-tachypnoe – s frekvencí zrychlenou, např. při rozčilení, bolesti, horečce, u ​bronchopulmonálních a kardiálních onemocnění, ​-bradypnoe - zpomalené dýchání, např. při otravě alkoholem, nitrolební hypertenzi, ​-apnoe - je zástava dechu, přechodná nebo trvalá (smrt), ​-hyperpnoe - prohloubené dýchání, např. při horečce, závažné anémii nebo acidóze, ​tzv. Kussmaulovo dýchání (dekompenzovaný diabetes mellitus, urémie), ​-periodické dýchání (Cheyne-Stokesové dýchání) s narůstající amplitudou a rychlostí dechu, následným zpomalením a snížením amplitudy; vzniká apnoe a pak opakování cyklu. -u závažných CMP. Ve spánku může být projevem incipientní (počínající) levostranné srdeční slabosti. POHMAT - hrudní stěny- k vyšetření hrudního chvění, pleurálního třecího šelestu, kvality stěny, bolestivosti a rezistencí. -Hrudní chvění (fremitus pectoralis) je normálně symetrické na obou stranách hrudníku. ​zesílené- nad infiltrovanou plicní tkání (pneumonie, bronchopneumonie - ↑ vodivost tkáně), ​zeslabené, příp. vymizelé - je přítomno u fluidotoraxu nebo pneumotoraxu (izolační vrstva tlumí přenos chvění) a emfyzému. -Pleurální třecí šelest může být hmatný u rozsáhlejší suché pleuritidy.​ POKLEP - u zdravých osob plný, jasný, srovnatelný na obou stranách hrudníku. ​zkrácený až temný - vzniká při ztrátě vzdušnosti plíce (pneumonie, atelektáza), u fluidotoraxu (hranice má tvar paraboly s vrcholem v axile), hemothorax, empyém ​hypersonorní - souvisí se zvýšenou vzdušností plíce (emfyzém) nebo s pneumotoraxem, kdy může být poklep až bubínkový. ​bubínkový- nad kavernami vyplněnými vzduchem ​amforický, kovový- nad dutinami velikosti > 6cm v blízkosti pleury -topografický poklep- hranice plic, rozsah patologických odchylek -hranice plic- na zádech Th 10 , axilární čára Th 8 , medioklavik. čára vlevo Th 4 , vpravo Th 6-7 - pohyblivost bránice- vyklepeme hranice v inspiriu i v expiriu (4-8cm) -srovnávací poklep- klepeme symetricky na pravé a levé straně, srovnáváme zvuky ​- dorzálně- meandrovitý způsob; po stranách- poklep v axilárních čárách ​- ventrálně- poklep nadklíčků, srovnávací- až do poklepového zkrácení nad srdcem - nad horní hranicí tekutiny- zóna bubínkového poklepu- Škodův poklepový tón - pneumothorax: totální (plíce zkolabuje směrem k hilu), parciální (když srůsty, tak nezkolabuje celá plíce), uzavřený, otevřený, ventilový ​-th- převedení pneumothoraxu na otevřený POSLECH- norm nad plícemi dýchání sklípkové, čisté, bez vedlejších fenoménů. Trubicové dýchání je slyšitelné pouze nad jugulem, horním sternem a mezi lopatkami- nad tracheou - Sklípkové dýchání- šelest během inspiria- plní se alveoly (volné alveoly i dýchací cesty) - zostřené- difúzně - při zesíleném dýchání, např. acidotickém (dekompenzovaný DM, urémie), ​ - jednostranně - kompenzatorní projev (rozsáhlá infiltrace, komprese fluidotoraxem) - oslabené - u emfyzému, atelektázy, u pleurálního výpotku a pneumotoraxu, někdy až neslyšné, - s prodlouženým exspiriem - při obstrukci dýchacích cest (CHOPN, asthma bronchiale), - smíšené - může být u bronchopneumonie. - Trubicové dýchání- vzniká v hrtanu, rozkmitáním vzduchu, silnější v expiriu - slyšitelné mimo velké dýchací cesty je nálezem patologickým. Vzniká při nevzdušnosti plíce, ​exsudací do plicních sklípků (pneumonie) nebo při jejich kompresi (výpotek). - Ve d l e jší dýchací šelesty- když přítomnost vazkého nebo vodnatého sekretu v bronších, alveolech suché - jsou pískoty, vrzoty, praskoty, vznikají chvěním vazkého sekretu v inspiriu i exspiriu, i pleurální třecí šelest (fibrózní zánět) ​-u akutní a chronické bronchitidy a bronchiálního astmatu- spasmus bronchů vlhké – chropy, chrůpky- vznik za přítomnosti tekutého nebo polotekutého obsahu v dých cestách.​nepřízvučné - tvoří se v bronších (okolní tkáň není infiltrovaná), jsou přítomny u akutní a chronické bronchitidy, bronchiektasií, edému plic, zní jakoby z hloubky ​přízvučné - jejich vznik je vázán na infiltraci nebo kompresi okolní tkáně (je vodivější), jsou přítomny u bronchopneumonie, znějí ostře, přímo u ucha ​krepitace (crepitus) mohou být normálně přechodně slyšitelné na plicních basích. Vznikají v inspiriu oddělováním stěn kolabovaných alveolů, jejich rozpětím mizí. Jejich přetrvávání je patologické, podmíněné exsudací do alveolů. Vyskytují se u pneumonie - crepitus indux, redux. Pleurální třecí šelest - vrzavý zvuk, vznik třením zánětlivě změněných pleurálních listů. U suché pleuritidy. Hrudní hlas (bronchofonie) je nad plícemi stejnoměrně slyšitelný. Pac říká: „jedna, dva, tři“, posloucháme fonendoskopem. ​Oslabený - vzniká při poruše plicní vzdušnosti (atelektáza), výpotku nebo pneumotoraxu. ​Zesílený - se nachází při plicní infiltraci (pneumonie, plicní infarkt). ​ NEJČASTĚJŠÍ FYZIKÁLNÍ NÁLEZY U ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST (popis vyšetření zachovává pořadí pohledu, pohmatu, poklepu a poslechu) Akutní bronchitida (mladý člověk) Bez dušnosti. Distanční bronchitické fenomény (mohou být slyšitelné při velkém nálezu). Fremitus pectoralis oboustranně normální. Poklep plný, jasný. Dýchání sklípkové, v obou dechových fázích jsou přítomny suché nebo vlhké fenomény (podle charakteru intraluminálního obsahu). Bronchofonie není změněna.​ Pleurální výpotek - přítomnost tekutiny mezi pleurálními listy. Je průkazný při objemu > 500 ml. Obvykle bez dušnosti, event. přítomnost závisí na velikosti výpotku. Fremitus pectoralis v místě výpotku oslabený. Poklep zkrácený až temný, hranice tvaru paraboly s vrcholem v axile, při horní hranici bývá poklep hypersonorní až bubínkový (Škodův tón). Bronchofonie zeslabená. - Druhy výpotků dle etiologie: ​transsudát - chudý na bílkoviny, specifická hmotnost do 1013 g/l, obsah bílkovin <30 g/l, vzniká nejčastěji při srdeční insuficienci, ​exsudát - je bohatý na bílkoviny, specifická hmotnost vyšší než 1013, obsah bílkovin >30 g/l, vyskytuje se u TBC, tumorů, pleuropneumonie, kolagenóz, ​empyém - znamená hnis v pleurální dutině, ​hemotorax - je podmíněn přítomností krve v pleurální dutině (trauma), ​chylotorax - způsoben přítomností lymfy v pleurální dutině při poškození ductus thoracicus. Pneumotorax- znamená přítomnost vzduchu v pleurální dutině (ruptura emfyzématózní buly, trauma, iatrogenní původ). Dušnost závisí na velikosti a příčině pneumotoraxu. Menší dýchací pohyby postižené strany hrudníku. Fremitus pectoralis oslabený až vymizelý. Hypersonorní až bubínkový poklep. Dýchání oslabené až vymizelé při totálním kolapsu plíce. Bronchofonie zeslabená. Atelektáza- nevzdušnost bronchiolů, alveolů, bronchů, případně plíce, a to v závislosti na rozsahu vyvolávající příčiny. U větší atelektázy se projevuje dušnost a cyanóza. Oslabený fremitus pectoralis. Poklepové zkrácení. Oslabené dýchání. Oslabená bronchofonie. Pneumonie (krupózní) popisovaný klinický nález se v praxi vzhledém k antibiotické terapii vyskytuje spíše vzácně. Dušnost (může být vyjádřena). Zesílený fremitus pectoralis. Poklepové zkrácení. Iniciálně jsou slyšitelné krepitace (crepitus indux), později trubicové dýchání (stadium hepatizace), opět krepitace (crepitus redux při resorpci), postupné slábnutí trubicového dýchání. Bronchofonie zesílená.​ Bronchopneumonie Dušnost (může být přítomna, v závislosti na rozsahu postižení a na věku). Zesílený fremitus pectoralis. Poslechově krepitace a přízvučné chrůpky. Bronchofonie nad ložiskem postižení zesílená. Astmatický záchvat Ortopnoická poloha, inspirační postavení hrudníku, exspirační dušnost, úzkost, neklid, neproduktivní kašel. Oslabený fremitus pectoralis. Hypersonorní poklep, snížená plicní hranice. Slyšitelné distanční bronchitické fenomény. Prodloužené exspirium s četnými pískoty, vrzoty, slyšitelnými často i v inspiriu. Bronchofonie je difúzně oslabená. VYŠETŘENÍ PRSŮ Pohledem symetrie a velikost prsů, vzhled kůže - zarudnutí, svraštění, vtažení, ​vzhled bradavek - vpáčení, patologická sekrece hnisavá (zánět) či krvavá (tumor). Pohmatem: místní změna hutnosti - ložisko, jeho tvar, velikost, konzistence, ohraničení a pohyblivost proti okolí: oválné, ohraničené - susp. z cysty, nepravidelné, neostře ohraničené fixované útvary - susp. z tumoru. 30. Základní příznaky při onemocnění ledvin a močových cest Normální diuréza je 1500ml/24hod, závisí na příjmu tekutin, teplotě okolí, tělesné činnosti, pocení, ztrátách tekutin (zvracení, průjem) Oligurie- když objem moči klesne pod 500ml/24hod - známkou srdečního selhání, ledvinové choroby, hypovolemického šoku,... Anurie- objem moči klesne pod 50ml/24hod - vážná porucha ledvin Polyurie- zvětšený objem moči za 24hod- kolem 3l - při poruchách koncentračního mechanismu ledvin, DM (glykosurie), diabetes insipidus (není ADH)- až 10 litrů/24hod Proteinurie- albumin, cylindrurie- válce, hematurie, hemoglobinurie, bakteriurie Nykturie- zvýšený výdej moči v noci- při obstrukci moč měchýře, srdeční selhání, nefritidy Dysurie- porucha močení, slabý proud moči, čekání na spuštění moči ​- při překážce odtoku moči, nervové obrně měchýře, hyperplazii prostaty Polakisurie- nucení na močení, pálení a bolest při močení (cystitida, urethritida, nefritida) Bolest: Ledvinová kolika- náhlá, krutá, křečovitá, měnící se intenzita, vystřeluje z bederní krajiny dopředu a dolů, do třísla, genitálu, stehna; provázena zvracením, pocením, nutkáním na stolici; motorický neklid, meteorismus -při obstrukci moč cest kamínkem, krevní sraženinou,... -městnání moči - ↑ tlak v dutých cestách nad překážkou – až hydronefróza Tupá bolest- při velké distenzi ledvinné pánvičky- nefralgie Distenzní bolest- za stydkou sponou- překročí-li náplň měchýře 300ml Retence moči- pac není schopen vymočit celý obsah moč měchýře- zbyde reziduální moč Ischuria paradoxa- nejvyšší stupeň retence, měchýř přeplněn, moč odkapává Inkontinence moči- samovolný, vůlí neovlivnitelný odtok moči Selhání ledvin- neschopnost ledvin udržovat normální složení vnitřního prostředí - může se rozvinout urémie s toxickými příznaky (anorexie, nauzea, zvracení, průjmy, hemorag. diatézy, nervové příznaky (polyneuritida, psychické změny, až uremické kóma), křeče, edém mozku - ledvinná nedostatečnost (insuficience)- ledviny stačí při běžných podmínkách, při zátěži selhávají Otoky- generalizované, začínají v oblasti očních víček Nefrotický syndrom Nefritický syndrom - proteinurie- hematurie - hypoproteinémie (↓albumin)- oligurie - edémy- hypertenze - u glomerulonefritid, DM, amyloidózy ledvin- akutní začátek - při glomerulonefritidě 31. Vyšetření hrudníku- srdce Vyšetření srdce- 4 P: pohled, poklep, poslech - nejdůležitější, pohmat; ostatní pouze doplněk POHLED -tvar hrudníku (kyfoskolióza - cor pulmonale kyfoskolioticum), nálevkovitý (změna polohy srdce), vyklenutí v oblasti srdce= vousure -pooperační jizvy, -viditelný úder srdečního hrotu- norm u mladých, hubených lidí, patol u hypertrofie a dilatace LK - při hypertenzi, ICHS, aneuryzma přední stěny po IM, aortální vady, mitrální insuficience -systolické vtahování mezižebří u adhezivní perikarditidy, nebo u hubených lidí -systolické otřásání hrudníku- u kardiomegalie (chlopenní insuficience) -pulsace epigastria- patol při hypertrofii pravého srdce ​(dif dg. od patologické pulzace jater- spojené se ↑ náplní krčních žil) Pohledem zjistíme extrakardiální příznaky: dušnost, cyanóza, vzhled - facies mitralis (temně červené skvrny ve tvářích v kombinaci s akrální cyanózou), obličej barvy bílé kávy - subakutní endokarditida, arcus senilis lipoides corneae (šedavý lem kolem duhovky)- projev hyperlipoproteinemie, xantelazmata (depozita tuku v oblasti horních a dolních víček) - riziko ICHS, zvýšená náplň krčních žil, hepatomegalie a otoky DK tj. trias pravostran. srdečního selhání, paličkovité prsty, nehty tvaru hodinového sklíčka - cyanotické vrozené srdeční vady, třískové hemoragie - jsou v nehtových lůžkách u infekční endokarditidy, Oslerovy uzly (nebolestivé červené uzlíky na bříšcích prstů či na dlaních)- projevy infekčních ​embolů- infekční endokarditida arachnodaktylie - u Marfanova syndromu. POKLEP- Zcela orientační pro určení velikosti srdce (lépe rtg srdce + plic, echo). Určení levé srdeční hranice - neměla by překročit medioklavikulární čáru. Poznáme větší perikardiální výpotek. POHMAT Úder srdečního hrotu- norm je úder srd hrotu ve 4. - 5. mezižebří navnitř od medioklavikulární čáry. -palpujeme dlaní, pac volně dýchá; hodnotíme lokalizaci, amplitudu, kvalitu Patologicky: Při dilataci LK je úder srdečního hrotu posunut doleva a dolů. Při hypertrofii LK je úder srdčního hrotu zvedavý, má ↑ amplitudu, je i vidět Při dilataci a hypetrofii PK je srdeční hrot posunut doleva a současně se objevuje systolické ​zvedání sterna a pulzace v epigastriu (protože hypertrofická PK naléhá na přední stěnu hrudní). Při rozsáhlém aneurysmatu nebo dyskinezi přední stěny LK můžeme hmatat podél levé srdeční ​hranice systolickou pulzaci. Pulzace prekordia- u pac po IM, s výdutí levé komory, i při hypertrofii pravé komory ​- u pac s chlopenními náhradami- hmatné krátké klapavé údery nad protézou Víry- palpační korelát šelestů (tzv. turbulence). Palpujeme: ​diastolický vír v oblasti hrotu při mitrální stenóze, ​systolický vír nad aortou propagující se do karotid při aortální stenóze, ​systolický vír podél levého okraje sterna u defektu septa komor Systolické zvedání sterna- u hypertrofie pravého srdce POSLECH- zcela zásadní význam - nejdůležitější z fyzik. vyšetř srdce Auskultační místa na hrudníku: 1. poslechové místo aortální chlopně - II. mezižebří vpravo u sterna, 2. poslech pulmonální chlopně - II. mezižebří vlevo u sterna, 3. poslech trikuspidální chlopně - IV. - V. mezižebří vlevo u sterna, 4. poslechové místo mitrální chlopně - průsečík IV.- V. mezižebří a medioklavikulární čáry, oblast hrotu srdečního. 2 typy fonendoskopů – membránový (lépe přenáší vysokofrekvenční zvuky) a zvonečkový (nízkofrekvenční ozvy a šelesty, např. III. ozva, IV. ozva, diastolického mitrálního a trikuspidálního šelestu). srdeční ozvy : I. ozva- vznik uzávěrem mitrální, poté trikuspidální chlopně na začátku systoly komor. ​- zesílení u mitrální stenózy, při tachykardii (námaha, horčeka, thyreotoxikóza) II. ozva- vzniká uzávěrem semilunárních chlopní, a to nejprve aortální, pak pulmonální (mění se s respirací). Při výdechu (exspiriu) se obě komponenty přibližují, při nádechu (inspiriu) se od sebe oddalují - fyziologický rozštěp II. ozvy. Je to dáno tím, že v inspiriu se prohloubí negativní nitrohrudní tlak, zvýší se návrat k pravému srdci a zvýšený tepový objem pravé komory prodlouží její vypuzování a tedy vede ke zpoždění uzávěru pulmonální chlopně - př. napři BPTR (blok pravého Tawarova raménka) na ekg, při defektu síňového septa aj. POZOR! Patologicky se vyskytuje paradoxní rozštěp II. ozvy tam, kde je zatížena levá komora a prodloužena její systola (např. stenóza aorty, ICHS, BLTR - blok levého Tawarova raménka na ekg) - uzávěr aortální chlopně se opožďuje, tedy nejprve pulmonální, pak aortální složka. Při výdechu je tedy paradoxně 2.ozva rozštěpena, při nádechu se oddalují (tedy aort. a pulm. fyziologicky), takže splynou. III. ozva- Posloucháme v poloze na levém boku, na hrotě, zvonečkem. -Způsobena vibracemi komorového myokardu ve fázi rychlého plnění komor na začátku diastoly, vzniká vždy, ale protože je nízkofrekvenční můžeme ji slyšet -u mladých lidí fyziologicky nebo -u starších za situací patologických -odpovídá nízkofrekv. - u selhávání levé komory IV. ozva- Posloucháme v poloze na levém boku, na hrotě, zvonečkem. - Způsobena rozepětím komory vyvolaným systolou síní na konci diastoly, chybí při fibrilaci síní!!! - Zjišťují se u mladých fyziologicky nebo u starších osob jako presystolický cval. - Splyne-li 3. a 4. ozva při srdeční insuficienci, hovoříme o sumačním cvalu. -POZOR! VŽDY DŮLEŽITÁ ZNÁMKA SELHÁVÁNÍ LEVÉ KOMORY! Cval- trojdobý rytmus, kombinace 3. nebo 4. srdeční ozvy a tachykardie - často u selhávání levé komory! Nejčastější arytmie - fibrilace síní Systolické kliky jsou přídatné zvuky vznikající v systole činností chlopní. ​Ejekční aortální klik odpovídá náhlému roztažení aortální chlopně. Přichází v časné systole a má ostrý cvakavý charakter. Nejlépe je slyšet v hrotové oblasti a to při dilataci aortálního kořene, bez ohledu na příčinu dilatace. ​Systolický klik se může objevit také ve střední nebo pozdní systole, zní krátce a ostře jako švihnutí bičem a může být i mnohotný. Jeho příčinou zřejmě prolaps mitrální chlopně -Ejekční aortální klik a systolický klik se často zaměňují. Systolický klik přichází později v systole a v inspiriu se přibližuje k I. ozvě. ​Diastolické otevírací klapnutí mitrální chlopně (opening snap)- známka mitrální stenózy ​Mitrální trojzvuk- modifikovaná 1.ozva + 2.ozva + opening snap – mitrální stenóza ​Zvuky umělých chlopní- specifické klapnutí Šelesty - vznikají vibracemi srdečních struktur při turbulentním proudění krve Dělení šelestů dle časování v srdečním cyklu: -Systolické- funkční (např. v dětství, při anémii, hyperkinetické cirkulaci, neurastenii, tyreopatii, febriliích, zátěži) nebo organické etilogie. Dále se dělí dle na:​ ​ ​-časně systolický (protosystolický), ​-středně systolický (mezosystolický), ​-pozdně systolický (telesystolický), ​-trvající celou systolu (holosystolický). -Diastolické jsou vždy organické etiologie (tj.patologické!) a dělí se na:​ ​ ​-časný diastolický (protodiastolický), ​-pozdní diastolický (presystolický), ​-holodiastolický šelest. Šelesty: ejekční systolické- při stenóze chlopně aortální nebo plicnice ​ regurgitační systolické- při nedomykavosti 3cípé a 2cípé chlopně ​ průtokové diastolické- stenóza 3cípé a 2cípé ​ regurgitační diastolické- aortální a pumonální nedomykavost Dle lokalizace- kde nejlépe slyšitelné (nejblíže místu vzniku) Dle charakteru daného převažující frekvencí vibrací dělíme šelesty na: ​drsný, foukavý, lokomotivový, muzikální, kontinuální,... ​...crescendový, decrescendový, crescendo-decrescendový. Dle intenzity se rozlišuje 6 stupňů šelestu: ​1. stupeň - šelesty, které jsou sotva slyšitelné, ​2. stupeň - šelesty tiché, ale slyšitelné, ​3. stupeň - šelesty střední hlasitosti, ​4. stupeň - hlučné šelesty, ​5. stupeň - šelesty velmi hlasité, slyšitelné při minim. kontaktu fonend. se stěnou hrudníku, ​6. stupeň - šelesty distanční tj. slyšitelné aniž bychom museli přiložit fonendoskop na hrudník. -Šelesty 4.-6. stupně jsou obyčejně spojené s hmatným vírem. Šelest 2/6 označuje intenzitu 2. stupně z uvedených 6 stupňů. -Hlasitost šelestu je úměrná rychlosti krevního proudu mezi dvěma dutinami. Rychlost pohybu krve závisí na tlakovém gradientu (spádu) přes ústí, na tvaru ústí a velikosti minutového objemu. - hlučné šelesty při vyšším gradientu, při menším ústí anebo větším minutovém objemu - např. malý defekt komorového septa vyvolá velmi hlučný systolický šelest (velký tlakový gradient přes defekt). Pomocné manévry ke zlepšení slyšitelnosti šelestu: ​při fyzické námaze se šelesty zesilují, ale u selhávajícího srdce se nemění, ​diastolický šelest u mitrální stenózy je lépe slyšitelný v poloze na levém boku a po zacvičení, ​diastolický šelest u aortální regurgitace - vyšetřujeme v mírném předklonu vsedě, ​šelesty z pravého srdce zesilují v inspiriu, zeslabují při Valsalvově manévru, ​šelesty z levého srdce zesilují v exspiriu. Akcentace ozev: akcentace II. ozvy nad aortou je projevem hypertenze ve velkém oběhu, ​​ akcentace II. ozvy nad plícnicí je projevem hypertenze v malém oběhu. Oslabení ozev: při perikardiálním výpotku, při emfyzému Perikarditida a) suchá - poslechově připomíná praskání vznikající chůzí po čerstvě nasněženém sněhu, b) exsudativní se vyskytuje při: ​akutním infarktu myokardu, ​virové infekci, ​v rámci systémového onemocnění, ​jako postperikardiotomický syndrom (po srdečních operacích). 32. Základní příznaky při onemocnění pohybového ústrojí Bolest- lokalizace, intenzita, časový průběh, bolest klidová (zánět), námahová (osteoartróza), náhlá (dna) Ranní ztuhlost- delší než 1hodinu- revmatoidní artritis, jiné záněty; krátká- osteoartróza Poruchy funkce- omezený rozsah pohybu, poruchy chůze, nedovře ruku v pěst, ochablý stisk Zduření kloubu: - difúzní měkké, těstovité (revmatoidní artritis) - ztluštění synoviální membrány a kloubního pouzdra- fibrózní přeměna po revm. artritis - nahromadění výpotku- ohraničené, pružný odpor- hydrops, exudát, pyartros, hemartros - oseární hyperplazie- osteofyty, artrotické změny- Heberdenovy, Bouchardovy uzly (ruce), ​zhrubění, deformace kloubu Deformita kloubů- patologické postavení artikulujících kostí: - deviace- osy kostí se protínají v těžišti, ale jinak jsou odchýleny (nohy do O, do X) - desaxace - osy ne neprotínají v těžišti, ale dotýkají se styčnými plochami - subluxace- jamka a hlavice artikulují jen částečně - luxace- kloubní jamka a hlavice se nedotýkají Zvukové fenomény- praskot, lupání, KONČETINOVÉ CÉVY Arterie- Prvními projevy chronického nedostatečného prokrvení končetin, nejčastěji dolních, jsou pocity chladu, únavy a bolesti. Bolest může být intermitentní či trvalá a je známkou chronického onemocnění nebo náhlé příhody. A) Chronická onemocnění Intermitentní klaudikace ( - občasné bolestivé kulhání)- prudká křečovitá bolest při ischemií končetiny při chůzi. V klidu bolest ustoupí. Časová rozmezí mezi opakovaným vznikem bolesti vázané na chůzi se označuje klaudikační interval. Lokalizace bolesti závisí na umístění cévních změn, v hýždi, stehnu, nejčastěji však v lýtku. Klidová bolest je závažnějším signálem ischemie postihující již periferní nervy. Je stálá, projevuje se vleže, zejména v noci (svěšení končetiny přináší úlevu). Trofické defekty vznikají při dalším zhoršení prokrvení končetin, obvykle v akrálních částech (prsty, pata), někdy přecházejí až do gangrény. Přispívajícím faktorem bývají otlaky nebo drobná kožní traumata. Příčinou příznaků je arterioskleróza končetinových a pánevních tepen. B) Akutní stavy Bolest akutní: prudká až šokující, s pocitem chladu končetiny a barevnými změnami, s postupující poruchou hybnosti až vznikem plegie, při embolizaci nebo akutní trombóze periferních cév horních či dolních končetin, -spojená s náhlým zblednutím prstů horních, případně dolních končetin (digiti mortui), objevující se zejména u dívek za pobytu v chladu, odpovídá Raynaudově chorobě (cévní spazmy), -podobné změny se mohou objevovat při práci s vibračními stroji, u některých kolagenoz (Raynaudův fenomen). Vény- většinou bolest a edém postižené části. Bolest:- v plosce nohy nebo v lýtku, projevující se při došlápnutí, souvisí s flebotrombózou, ​- velmi intenzivní bolest celé končetiny, se zarudnutím , masívním edémem, alterací celkového stavu a ​pozdějším vznikem puchýřů, se vyskytuje u phlegmasia coerulea dolens, ​- tupá bolest v končetině nebo v její části bývá přítomna u flebotrombózy horní končetiny, ​- lokalizovaná na uzlovitý, zarudlý útvar v podkoží se projevuje u tromboflebitidy. Edém: jednostranný, postihující část nebo celou horní či dolní končetinu, se projevuje u flebotrombóz. Lymfatické cévy - Postižení (blokáda, přerušení) lymfatických cév- vznik jednostranného nebo oboustranného edému (lymfedém) horní (exenterace nebo ozáření axily u karcinomu prsu) nebo dolní končetiny. KLOUBY - Nejvýznamnějším příznakem je bolest. Onemocnění degenerativní - intenzivní bolest se vyskytuje u artroticky postiženého kloubu na začátku pohybu (startovací bolest), postupně se zmírňuje. Hlavně v kolenních kloubech při chůzi ze schodů. Onemocnění zánětlivá - provázena klidovou bolestí. Opakovaný pohyb v kloubu většinou vede ke zmírnění bolesti (revmatoidní artritida interfalangeálních kloubů ruky) Prudká až nesnesitelná bolest v metakarpofalangeálním kloubu palce nohy, projevující se v časných ranních hodinách, nemocný nevydrží ani dotyk pokrývky, odpovídá akutnímu záchvatu dny. 33. Vyšetření cévního systému Anamnéza- rodinná (hypertenze, IM, CMP, DM, varixy), osobní (kouření, stres, hormonální antikoncepce) Vyšetření pohledem, pohmatem, poslechem Vyšetřovací metody: Klinické testy- pomoc při diagnóze, určení stupně funkční poruchy 1. Polohový a zátěžový test- při tepenných onem DK - ležící nemocný zvedne DK do úhlu 60°, 30s sledujeme barvu kůže nohou ​- pak dorzální a plantární flexe každou sekundu (max doba 2minuty) ​- pak se posadí a svěsí nohy dolů, sledujeme barvu kůže nártu a náplň žil ​- u zdravé nohy- normální prokrvení, není zblednutí, bez obtíží cvičí 2minuty ​- těžké poruchy- nevydrží cvičit 2minuty, barevné změny výrazné - na HK- ve vzpažení, otvírání a zavírání pěsti 30s, po svěšení- barvu na volární straně 2. Testy na útlak v oblasti horní hrudní apertury- palpací a.brachialis, a.radialis, a.subclavia, při různých pohybech končetinou a hlavou- nejčast při hyperabdukci 3. Allenův test- otvírání a zavírání pěsti (svěšená končetina), stlačujeme a uvolňujeme tepny na zápěstí a sledujeme změny barvy 4. Odhad žilního tlaku-při podezření na trombózu hlubokých žil – zjistíme ↑ žilní tlak ​- ležící pacient- náplň (vyprázdnění) žil na nártu- noha ve výšce 10cm (norm se žíly ​vyprázdní), 30cm (při trombóze) 5. Měření klaudikační vzdálenosti- kdy je nutno chůzi přerušit 6. Trendelenburgův test- u ležícího pac, po vyprázdnění žil (zvednutím končetiny) přiložíme škrtidlo na stehno, ve stoji uvolníme škrtidlo a sledujeme plnění žil (→funkce chlopní) 7. Perthesův test- stojící pac- zhodnotíme barvu, náplň žil, přiložíme škrtidlo, vyzveme pac, aby chodil (u zdravého funguje žilně-svalová pumpa, tlak v žilách klesne) 8. Homansovo znamení- ležící pac, mírně pokrčená DK, prudce dorzální flexe- bolest v lýtku= hluboká žilní trombóza Zobrazovací metody: Rentgen -nativní snímek- u starších- kalcifikace, (aterosklerotické změny) -angiografie (nástřik jodovým kontrastem)- arteriografie, flebografie, lymfografie ​- tepny- cestou a.femoralis (tříslo), a.brachialis, a.axilaris ​- žíly- co možná nejvíc centrálně ​- indikace- budoucí chirurgická nebo katetrizační léčba ​- dnes DSA- digitální subtrakční angiografie -CT- ↑↑ rozlišení (zejm. spirální CT)- při postižení velkých cév (aneurysma, disekce aorty) Magnetická rezonance + není ionizující záření, ani kontrastní látka, i lumen cév, stěnu Radionuklidové metody- radioizotopová flebografie- zobrazení uzávěřů stehenních a pánevních žil (makroagregáty albuminu značené radioizotopem technecia) Ultrasonografie- hodnotí i rychlost toku krve ​- kontinuální dopplerovské vyšetření- sonda tvaru tužky- signál o f 5-10MHz, ​přijímáme odražený signál, barevně směr toku (červeně k sondě) ​- duplexní USG- zjistí zúžení, aneurysma, disekce, nástěnné změny, kontrola bypassů ​- dvojrozměrná dynamická USG- cévu a okolí v úseku 4cm ​- pulsní dopplerovská technika- rychlost, směr, typ proudění krve ​- barevné dopplerovské mapování- krevní proud barevně ​- barevná duplexní USG ​- intravaskulární USG Pletysmografie- registrace objemových změn vzniklých tokem krve ​- průtok krve, žilně-svalová pumpa Posouzení mikrocirkulace- nezbytná pro správnou funkci tkání - kapilarografie (mikroskopem- nehtové lůžko, spojivka); laser dopplerovské vyšetření (prokrvení); trnaskutánní oxymetrie (měření pO 2 v kůži po zahřátí); radionuklidové metody (dnes už ne) -vyšetření očního pozadí- atropin + oftalmoskop 34. Poruchy polykání, nevolnost, zvracení Poruchy polykání - Dysfalgie znamená poruchu pasáže během polykacího aktu s pocitem uváznutí pevného sousta při polykání - Podle lokalizace: horní (provázena kašlem) nebo dolní typ (s pocitem těžkého dechu). - Příčiny: organické (karcinom, vřed jícnu, refluxní choroba, spazmy)- zprvu porucha pasáže ​pevných soust, pak polotuhých, pak tekutých ​ funkční -někdy porucha paradoxní- nejprve váznou tekutiny (u achalazie jícnu, ​porucha rexaxace kardie) -Odynofagie- bolestivé polykání, při zánětlivém nebo vředovém postižení sliznice, nebo zvýšené napětí při spasmech, usilovné peristaltice ​- konstantní bolest za sternem (silná, trvalá)- možný ca jícnu -Regurgitace (návrat) nestrávené potravy do úst -Bulbární syndrom – oboustranná léze kaudálních mozkových nervů (n. IX-XII) nebo jejich jader -Příčiny – meningoencefalitida, tumory, vaskulární, amyotrofická skleróza, zánětlivá polyradiculoneuritida (syndrom Guillain-Barré) -Příznaky – dysartrie, atrofie jazyka s fascikulacemi, dysfagie, pokles měkkého patra (příznak opony), snížený nebo vyhaslý dávivý reflex ▪ z důvodu léze n. X a struktur prodloužené míchy – poruchy dýchání a srdeční činnosti ▪ Při progresi i n. V a VII – léze žvýkacího (snížení maseterového reflexu) a mimického svalstva → vyšetření polykacího aktu (různé konzistence kontrastu), pasáž jícnem, žaludkem, gastroskopie -Pyróza je palčivý pocit za dolním sternem vázaný na reflux žaludečního nebo duodenálního obsahu do jícnu. Charakter obtíží vyžaduje vyloučení anginy pectoris. -Nevolnost- nepříjemný pocit „na zvracení“ s vasomotorickými poruchami, pocitem slabosti, zvýšeným sliněním, tachypnoí; počáteční příznaky- bledost, pocení, hypotenze -Zvracení- vyvržení žaludečního obsahu, vznik podrážděním centra zvracení v prodlouž.míše -dochází ke kontrakci bránice a břišních svalů, a k otevření kardie a uzavření pyloru - Podle příčiny se dělí na: ​centrální - vlivy toxické (acidóza, urémie), léky (digoxin, morfin), psychogenní ​(odpor), nitrolební hypertenze (zvracení bez nauzey), vestibulární orgán ​periferní - u onemocnění gastroduodenálních, biliárních, ale i otogenních a v graviditě. -důležitý diagnostický příznak, má nejrůznější příčiny -Správné posouzení zvracení z pohledu diagnostického vyžaduje zhodnocení souvislostí jeho vzniku a posouzení zvratků. ​vznik - závislost na příjmu potravy ( časová a druh potravy), ​vzhled - zabarvení, přítomnost potravy (čerstvá, natrávená), event. krve, ​zápach - kyselý znamená přítomnost HCl, fekální souvisí s obstrukcí střevní. -opakované zvracení působí dehydrataci, ztráty minerálů, alkalózu, druhotné poškození jiných orgánů (ledvin) 35. Vyšetření hrudníku z pohledu pneumologa (zaměřeno na plicní choroby) Anamnéza- rodinná dispozice (vrozené anomálie, nádory, alergie, asthma) ​ - osobní anamnéza- dětská onem, četnost, komplikace, tbc, léky, kouření, alkohol ​ - onem spojená s postižením plic- DM, cirhóza jater, insuficience ledvin, alkohol ​ - pracovní anamnéza (zaprášení plic, až fibróza) Příznaky plicních chorob - celkové (horečka, únava, nechutenství, hubnutí, pocení) - funkční- kašel, chrapot, dušnost, bolest, cyanóza (při ↑ konc. redukovaného Hb nad 50g/l), hemoptýza (krvácení z plic), singultus (škytání- při dráždění n.X, n.phrenicus, nebo CNS) Vyšetřovací metody -Rentgen- plíce + pleura + mediastinum ​- zadopřední snímek- vstoje, v hlubokém nádechu ​- bočná projekce- upřesní lokalizaci nálezu ​- nález: projasnění (např. emfyzém), stín (atelektáza, zánět, tbc, nádor), velikost, počet ​ložisek, sytost, struktura, ohraničení, bližší diagnóza- CT - nejčast patologie: pneumothorax, emfyzém, atelektáza, záněty, absces, tbc, nádory, embolie, sarkoidóza, difúzní plicní fibróza, silikóza, onem pleury ​- skiaskopie- zjištění pohyblivosti bránice, pulsace srdce, u nejasných nálezů ​- tomografie- vrstvové snímky- dnes spíše CT ​- CT- výpočetní tomografie- vysoké rozlišení, zjištění a dif.dg. ložiskových i difúzních ​změn, vztah ložiska k okolí, chceme-li vyšší přesnost→ tenké vrstvy→ ↑ dávka záření ​ - zásadní pro zjištění patologií v mediastinu (zvětšené uzliny,...) ​- bronchografie- kontrastní náplň bronchů- při dg. bronchiektázií, anomálií, píštělí- ​ - dnes spíš CT ​- arteriografie- kontrastní vyšetření plicnice a jejích větví- dg. embolie, u chronické ​ hemoptýzy -Magnetická rezonance MRI- zjištění plicních procesů do hrudní stěny (nádory), perikardu, ​mediastina -Radioizotopová vyšetření ​- perfúzní scintigrafie- ukazuje prokrvení plic (značený albumin) ​- ventilační scintigrafie- inhalace radioaktivního Xe- poruchy ventilace části plic (při ​ plicní embolii)- mismatch (↓ perfuze, norm.ventilace) -Ultrasonografie- ne, protože v plicích vzduch; jen pro pleurální výpotek Funkční vyšetření plic -Spirometrie​- základní, při plicních onem, nebo nejasné dušnosti ​- rozliší základní poruchy (restrikční x obstrukční), zjistí plicní objemy: ​VC...vitální kapacita (inspirační, expirační)- norm. 5,2 l ​ERV... expirační rezervní objem- norm 1,7 l ​VT...dechový objem- norm. 0,5 l ​- dechová frekv. (16/min); usilovná vitální kapacite FVC, jednovteřinová VC - u restrikční poruchy- nízká vitální kapacita (stejná křivka, ale menší) - u obstrukční poruchy- snížená FEV1 Jiná speciální vyšetření - endoskopické metody (thorakoskopie, mediastinoskopie)- bioptická vyšetření - mikrobiologické vyšetření- určit agens při zánětu - kožní testy- asthma, tbc - bronchoalveolární laváž - 36. lékařská dokumentace: součásti a formy, pravidla pro prási s osobními údaji, ochrana osobních dat Dokumentace u hospitalizovaných - nemocný nejprve vyšetřen na příjmové ambulanci lékařem, ten rozhodne o jeho hospitalizaci - 1. Příjmová dokumentace - sestra sepíše osobní údaje, jméno přijímacího lékaře, jméno praktického lékaře - vystavit potvrzení o pracovní neschopnosti - jméno nejbližšího příbuzného, kterého budeme informovat (pokud si to nepřeje- zaznamenat) - poučení pacienta o pravidlech a zásadách oddělení, to podepíše - zvážit, změřit výšku, teplotu - lékař sepíše chorobopis- vstupní list: podrobná anamnéza, objektivní vyšetření - základní vstupní vyšetření (moč, krev): KO+diferenciál, biochemie séra, astrup, moč chemicky+sediment, EKG, RTG srdce, plic - předepsat dietu, povolený pohybový režim, rozpis léků (medikace- název, léková forma, dávka, způsob aplikace) 2. Dekurs- každý den, vizita + záznam subjektivních problémů pac, objektivní vyšetř, TK, puls, teplota, zaznamenat všechny výkony -Epikríza- 1x týdně- souhrn průběhu celého týdne, zhodnocení, další plánovaný postup -Pozitivní revers- před každým invazivním výkonem informovat; pak písemný souhlas -Negativní revers- když pac odmítne, upozorníme ho na následky; podepíše -Krevní deriváty- razítko o aplikaci, všechny údaje, podpis aplikujícího lékaře -Aplikace opiátů- zvláštní razítko, čas aplikace, podpis lékaře i sestry -Přehled podaných léků- název, forma, množství, způsob aplikace -posouzení samostatnosti pac.- Vstane? Oblékne se? Dojde si na toaletu? 3. Propouštěcí zpráva (pro ošetřujícího lékaře)- osobní údaje pac, data a průběh hospitalizace, diagnostický souhrn, doporučení pro ošetřujícího lékaře -popřípadě vyplnit formuláře Hlášení novotvaru, Hlášení přenosné nemoci, Hlášení o NÚ léku - když smrt- zapsat do dekursu okolnosti, přesný čas, List o prohlídce mrtvého, je-li požadována pitva i Průvodní list k pitvě zemřelého 4. Vykazování provedených výkonů- vykázat pojišťovně -pojišťovna hradí „paušál“ na jednoho pac., některé léky se účtují zvlášť (ZULP) -jednotné informační systémy s propojením všech pracovišť- usnadňují komunikaci s pojišťov. Dokumentace u ambulantních pacientů -ambulantní karta- osobní údaje, zdravotní pojišťovna, seznam diagnóz -každá ambulantní kontrola- datum, subj obtíže pac, objektivní nález, laboratorní výsledky, diagnostický závěr, doporučená terapie, medikamenty -doporučení: návštěva specialisty? Podrobnější vyšetření? Ambulantní kontroly? - také veškeré záznamy z hospitalizace, konziliárních vyšetření, diagnost i terapeut výkonů Informace o zdravotním stavu pacienta - lékař povenin poučit vhodným způsobem pacienta a členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech, aby mohli aktivně spolupracovat při poskytování léčebné péče - osoba blízká- příbuzní v přímé linii, sourozenci, manžel - lékař pouze odpoví na dotaz rodiny, respektujeme vůli pacienta - přenosná onemocnění- informovat, pokud riziko pro rodinu - interrupce- informovat rodinu když dívce 16-18let, se souhlasem rodiny do 16let - informace o úmrtí pacienta- podává lékař Poskytování zdravotnické dokumentace - pacient- veškeré informace (do 18let- zákonní zástupci) - zdravotníci- nahlížet do zdravotnické dokumentace dle rozsahu své kompetence - při změně ošetřujícího lékaře- všechny informace - medici, další pracovnící- nahlížet v nezbytně nutném rozsahu, povinná mlčenlivost Zpracování osobních zdravotnických údajů – význam zejména v případě pochybností -zápis ve zdravotnické dokumentaci: pravdivě, čitelně, datum, identifikace, podpis lékaře, -opravy- s datem, podpisem osoby, která opravu provedla -listinná i elektronická forma -uchování dokumentace, skartace 37. Příznaky a fyzikální nálezy u onemocnění pleury. Pneumothorax, fluidothorax -výpotky, nádory, poranění pleury Příznaky: bolest, kašel, námahová dušnost Pleurální výpotky -fluidothorax- patol nahromadění tekutiny v pleurální dutině; utiskuje plíci, dislokuje ​mediastinum, bránici ​- podle složení tekutiny: exudát, transsudát, empyém, krev (hemothorax), chylus ​-etio: ↑kapilární permeabilita (zánět), ↑ tlak v plicních kapilárách, ↓lymfatická drenáž, ​celkové příčiny (hypoproteinémie, hyperaldosteronismus) ​-klinika: bolest, kašel, námahová dušnost, obtíže závisí na množství tekutiny ​-fyzikální nález: pleurální třecí šelest, zkrácený (temný) poklep, oslabený fremitus ​ pectoralis, dýchání oslabené; poklep- Škodův poklepový tón (bubínkový nad horní hranicí ​výpotku) na RTG- homogenní zastínění ​- také závisí na rozsahu fluidothoraxu (při malém nemusí žádné obtíže) ​-diagnóza: A, Fyzik.vyš., ZVLP, CRP, RTG (zadopřední + bočná), SONO, punkce ​-hrudní punkce- zpřesní diagnózu, chylothorax- mléčně zbarvený, při tbc-stanovení ​adenosindeaminázy, mykobakteria (mikroskop, barvení Ziehl-Neelsen), nádor- cytologie, -transsudát- chudý na bílkoviny -oboustranný výpotek- srdeční selhání, nefrotický sy; -pravostranný výpotek při jaterní cirhóze, Meigsově sy (s ascitem,u ben.tumoru ovaria); - plicní embolie- unilaterální (hemoragický) výpotek -exudát- bohatý na bílkoviny - příčiny: plicní záněty včetně tbc, subfrenický absces, pankreatitida, nádory pleury,... -paramaligní výpotek- provází nádorovou chorobu (ale bez nádor buněk v pleurální tekutině) - empyém- přítomnost hnisu= pleuritis purulenta, někdy zápach, různé zbarvení ​th: chirurgická hrudní drenáž, výplachy, ATB, někdy resekce empyému - hemothorax- přítomnost krve v pohrudniční dutině- často; trauma, operace, iatrogenně ​th: drenáž -chylothorax- při defektu ductus thoracicus, stékáním chylu (lymfy) do pohrudniční dutiny ​příčina: malignita, lymfom, trauma, někdy idiopatický ​-vzniká malnutrice a imunodeficit Tekutina se hromadí v kostofrenickém úhlu (vlivem gravitace) U zánětlivých výpotků-(bočné rtg) horní hranice tvar vyklenuté paraboly- Damoiseauova čára Pneumothorax- přítomnost vzduchu v pleurální dutině -etio: spontánní (idiopatický) ​- primární (výskyt v rodině- hubení mladí muži) ​- sekundární- komplikace plicních chorob (CHOPN, Cystická Fibróza, Marfanův sy) traumatický- penetrující, nepenetrující (poranění jícnu, bronchiální ruptura, prasknutí ​buly, cysty...) iatrogenní- při invazivních vyšetřovacích metodách (katetrizace v.suclavia, punkce,...) katameniální- u žen 1-2dny po počátku menses, většinou pravostranný, pleurální bolest -klinika: náhlá silná bolest na hrudníku, kašel, dušnost, tachypnoe -nález: dle rozsahu; hypersonorní (bubínkový,až kovový) poklep, oslabený fremitus, ​neslyšné dýchání, pohledem- může být vyklentý hrudník, vyklenuté nadklíčky -RTG: zkolabovaná plíce (perihilózní zastínění) -úplný (volná plíce zkolabovaná až k hilu), částečný (když srůsty, plíce nezkolabuje úplně) -uzavřený (otvor v plíci se uzavře), otevřený (otvor zůstane otevřen), záklopkový (dovnitř ano, ven ne)- tlak v pohrudniční dutině stoupá -přetlakový pneumothorax- hromadění vzduchu, přetlačení mediastina na pravou stranu -th: evakuace vzduchu (punkce jehlou), hrudní drenáž; při recidivách-mechanická/chemická pleurodéza; chirurgická revize -prognóza- u 30% recidivy nádory pleury -primární: velmi vzácné, benigní i maligní ​- maligní mezoteliom- souvisí s profesionální expozicí azbestu (-dlouhá tenká vlákna) ​-klinika: doba latence až 30let; bolesti na hrudi, kašel, dušnost, hubnutí ​-RTG: výpotek, ztluštění pohrudnice ​-diagnóza: A (pracovní A!!!), fyzik.vyš, ZVLP, RTG ​-th: chirurg resekce, prognóza 6-12měs -sekundární (metastázy)- často hemoragický výpotek, karcinomatózní pleuritis, ​-meta z nádorů plic, žaludku, prsu, lymfomy ​ 38. Technika převodu krve nebo jejích součástí, vyšetření krevních skupin Krevní transfúze (hemoterapie)- cílené podání těch krevních složek, které jsou u pac sníženy a mohou být příčinou závažných tělěsných komplikací. Má substituční účinek. -Autologní krevní složky- krev pacienta -Allogenní krev- lidská darovaná krev (riziko infekce, dalších komplikací) Postup- indikace, odběr vzorků na laboratorní vyšetření (křížové zkoušky, krevní skupina), krevní převod Transfúzní přípravky- lidská krev a její složky Krevní deriváty- průmyslově vyráběné léčivé přípravky z lidské krve: albumin, koagulační faktory, Ig Hemovigilance- dohled nad přípravou, nežádoucími účinky a reakcí u dárců Transfúzní přípravky - celulární krevní preparáty – ​- plná krev – nesrážlivá krev, sedimentuje, jedna jednotka (odebraná od jednoho dárce)= 500ml; ​- moc se nepoužívá ​- čerstvá krev – je použita do 24hod po odběru ​- exspirace obvyklým způsobem připravené konzervy (při t 2-6°C) je 21 dní ​- autotranfúze – odebereme pacientovi krev před výkonem a pak mu ji vrátíme :) ​- zvláštní forma je tzv. akutní řízená normovolemická hemodiluce ​- ery masa (erytrocytární koncentrát) – sediment krvinek, který zůstane v krevní konzervě po odsátí ​plasmy; nejpoužívanější; u anémií (s Hb pod 80g/l), jedna jednotka=200ml ​- erytrocyty resuspendované – plazma je nahrazena infuzním rozotkem (např fyziologický roztok) ​- erytrocyty bez buffy-coat resuspendované- odstraněna vrstva leukocytů a trombocytů ​- promytá ery masa – trojnásobné promytí v izotonickém roztoku ​- bez bílkovin, trombocytů a leukocytů ​- při nesnášenlivosti bílkovin plasmy, příp. u potransfúních komplikací s komplementem ​- koncentrát granulocytů – získává se diferenciální centrifugací krve ​- trombocytový koncentrát- u krvácení při trombocytopenii, před chirurg zákrokem, 50-60ml ​- trombocyty z aferézy- deleukotizované (snížení rizika HLA imunizace) - deriváty krevní plasmy – ​- nativní tekutá plasma ​- čerstvá mražená lidská plasma (200-300ml)– po rozmrazení je potřeba ji do 2 hodin použít, substituce ​ koagulačních faktorů, doplnění objemu při krvácení (u poporodní DIC), po warfarinu ​- kryoprotein- z mražené plasmy, faktor VIII, vWf, fibrinogen, fibronektin; u von Wielebrandovy ch. ​- hyperimunní plazma – od rekonvalescentů nebo imunizovaných dárců na určitou indikaci ​- koncentráty imunoglobulinů- pro imunodeficientní stavy ​- fibrinogen ​- lidský albumin- 5%, při hypovolémii, hypoproteinémii, těžká cirhóza, nefrotický syndrom,... ​- koncentráty koagulačních faktorů Indikace transfúze - vitální indikace – když je bez transfúze ohrožen život - léčebné indikace – absolutní (je to součást terapie), relativní indikace (funkce podpůrná) - všeobecné indikace – doplnění krevního objemu, krvácení, šok, popáleniny, zlepšení oxygenace tkání - speciální indikace – příprava k operaci, nízký Htk, nízký Hb, chronické ztráty krve, hemoragické diatézy... Technika provedení Předtransfúzní vyšetření - v krevní bance– z odběru příjemce- určit krevní skupinu (AB0, Rh D), a vybrat kompatibilní krevní konzervu; -velká křížová zkouška – plasma (protilátky) příjemce s erytrocyty dárce - v nemocnici- lékař vyšetří příjemce, zkontroluje krevní konzervu (expirace, krevní skupinu), stav krve v konzervě – plasma musí být čirá, hranice mezi vrstvami ostrá (nesmí být známky hemolýzy) - provede se kontrola dokumentace – zda souhlasí jméno nemocného, krevní skupina... - u lůžka provedeme malou křížovou zkoušku- ery příjemce + plasma dárce; nebo můžeme vyšetřit obě krve na ​krevní skupiny (AB0-test s diagnostickými séry) - zahájení transfúze – začínáme tzv. biologickou zkouškou – rychle aplikujeme 10-20ml, pak na dobu 3-5 minut přívod co ​nejvíce zpomalíme a sledujeme pacienta (TK, puls, dech), to opakujeme ještě 2x ​- celá transfúze trvá 1,5-2hod, celou dobu observujeme - ukončení transfúze – láhev se zbytkem (10ml) se uchovává 24hodin v chladničce jako kontrola - provedeme záznam – musí obsahovat – datum, hodinu, krevní skupiny, číslo konzervy, množství, výsledek křížové zkoušky, biologické zkoušky, rychlost a dobu trvání, komplikace... Potransfúzní reakce- Komplikace (časné x pozdní; lehké x těžké)- hlásí se SÚKLu (hemovigilance) ​1. s lehkým klinickým průběhem: -pyretická reakce- přítomností pyrogenů- antipyretika (prevence- deleukotizované preparáty) -alergická reakce- kopřivka (antihistaminika), edém, dušnost (hydrocortison), až anafylaktický šok (adrenalin) ​2. s těžkým klinickým průběhem: -hemolytická reakce – nejčastěji chybou (inkompatibilní krev), vzácněji při nevhodném ohřátí konzervy, při septikémiích, hemolytických syndromech, ​- projev – prudká bolest v bederní krajině, pocit svírání na prsou, dušnost, úzkost, neklid ​- hypotenze, třesavka, moč je tmavá nebo je anurie, později vzniká ikterus ​- zvládnout šok, doplnění objemu - bakteriálně toxická reakce – patří k nejnebezpečnějším komplikacím ​- příčina – bakteriální kontaminace konzervy ​- reakce velmi rychle- třesavka, horečka, bolest břicha, až rozvoj šoku - pyretická reakce – nejčastější komplikace, asi 0,5-6hod po transfúzi​ ​- většinou nepřesahuje 38°C - KV komplikace – při rychlé transfúzi – přetížení oběhu - potransfúzní nekardiální plicní edém- po převodu trombocytů - ARDS - Pozdní komplikace: přenos infekčních virových chorob CMV, HIV, HBV, HCV 39. Základní plicní syndromy Syndrom bronchiální obstrukce- u akut i chron zánětů průdušek, sliznice zduřelá, sekrece ​hlenu, lumen bronchů zúženo, i spasmus hladké svaloviny,... - prodloužené expirium, vedlejší dýchací šelesty - poklep jasný; poslech – sklípkové dýchání, prodloužené expirium, vrzoty, pískoty, vlhké ​chropy (je-li sputum vlhké, hojné), - chron zánět zpravidla vede k emfyzému plic- nález kombinován: poklep hypersonorní, ​dýchání sklípkové oslabené, prodloužené expirium, vrzoty, pískoty, chropy Bronchiektatický syndrom- rozšíření lumen malých bronchů; lokalizované x difúzní -v rozšířených průduškách se hromadí sekret (většinou hnisavý), ale mohou být prázdné -poklep- jasný -poslech- dýchání sklípkové s přízvučnými chropy bublin -dolní plicní laloky, expectorace hnisavého sputa po ránu; diagnóza- bronchografie -často sdruženy s chronickou bronchitidou a emfyzémem -komplikace: opakující se pneumonie Syndrom zhuštění (kondenzace) plicní tkáně- společný více chorobným stavům -u pneumonie, plicního infarktu, nádorů, infiltrací plic, atelektázy (nevzdušnost) -poklep: ztemnělý, temný; zesílený fremitus; trubicové dýchání, vlhké chropy, krepitace, ​zesílená bronchofonie -pneumonie- prudké infekční onem., agens je pneumokok, infiltrace alární (celé křídlo), ​lobární (lalok), segmentární ​-fyzikální nález- na začátku – překrvení, serózní exudace (málo); nález: poklep jasný, ​ztemnělý, dýchání sklípkové, oslabené, slyšíme crepitus indux ​-pokročilá fáze – exudát přibývá, sklípky zaplněny; nález: poklep temný, dýchání ​trubicovité, chropy, zesílené bronchofonie a fremitus pectoralis, je pectorilokvie ​-konečná fáze – výpotek se rozpouští a vstřebává; nález: poklep- jasný, ztemnělý, ​dýchání sklípkové, crepitus redux ​-jestli zánět přestoupí na pleuru→ pleurální třecí šelest -plicní infarkt-ucpání větve plicnice embolem, následně hemoragická exudace do sklípků ​-fyzikální nález: odpovídá infiltraci plicní tkáně -atelektáza- nerozepětí plicní tkáně- u nedonošených novorozenců ​ - nevzdušnost- u dospělých (kolaps plíce, která dýchala) ​ - získaná obstrukční- aspirací cizího tělesa, hlenovou zátkou, krevní sraženinou, ​ nádorem, tlakem zvětšené uzliny ​-obstrukce bronhu, zbylý plyn v alveolu se vstřebá- kolaps ​ - posun mediastina na zkolabovanou stranu ​ - nález: záleží na rozsahu- temný poklep, vymizelý fremitus, bronchofonie, ​neslyšné dýchání Dutinový syndrom- tbc kaverny, plicní hlíza (absces?)- hlavně RTG ​-abychom ji nalezli při fyzikálním vyšetření: >6cm, povrchově,...-moc ne ​-amforický, kovový poklep Syndrom zmenšeného objemu plic -akutně- kolaps plicního křídla (atelektáza), menší rozsah plíce kompenzuje svým rozepětím -chronicky- při fibróze- tbc, srůsty,... ​-při postižení jednoho laloku, jsou změny lokalizovány místně- vkleslý hrudník,... ​postiž celé plíce- 1/2 hrudníku zmenšená, retrahovaná, rameno je níže, páteř vybočena Syndrom zvětšeného objemu plic (volumen pulmonum acutum) -akutní- při záchvatu bronchiálního asthmatu- obstrukce bronchiolů, bronchospasmus, edém sliznice, sekrece hlenu→ výrazně ztížené expirium - pohled: ortopnoická poloha, usilovné dýchání, hrudník v inspiračním postavení, dýchací exkurze sníženy, nadklíčkové jamky se vyklenují - poklep- hypersonorní, plicní hranice sníženy - poslech- sklípkové dýchání, prodloužené expirium, pískoty, neslyšné dýchání -chronický- při emfyzému plic - pohled- soudkovitý hrudník- v inspiračním postavení, vyklenuté nadklíčkové jamky - poklep- hypersonorní, dolní poklepové hranice sníženy, poklepové srdeční ztemnění slabé - poslech- oslabené dýchání (snížený počet plicních sklípků), prodloužené expirium, srdeční ​ozvy tiché, emfyzém často sdružen se sy bronchiální obstrukce Fluidothorax- přítomnost tekutiny v pohrudniční dutině ​-poklep: ztemnělý, temný, hranice- Škodův poklepový tón (bubínkový) ​-poslech: dýchání nad výpotkem oslabené; framitus i bronchofonie oslabené Pneumothorax- přítomnost vzduchu v pleurální dutině ​-pohled- vyklenutí jedné poloviny hrudníku, plné nadklíčky ​-poklep- hypersonorní, bubínkový, kovový ​-poslech- neslyšné, oslabené dýchání, fremitus i bronchofonie vymizelé Mediastinální syndrom- soubor příznaků způsobených tlakem patologicky zvětšených orgánů na mezihrudí - při zvětšení uzlin v mezihrudí (lymfomy); zvětšení nebo nádor thyreoidey, thymu; cysty; aneuryzma aorty, jiné nádory - příznaky: od dýchacího ústrojí- kašel (suchý, dráždivý, v záchvatech), stridor (inspirační) ​neurologické- paréza n.recurrens- obrna hlasových vazů (chrapot, ztráta hlasu); ​ n.phrenicus- paréza bránice; útlak na krční sympaticus- Hornerova trias ​útlak cév- městnání v oblasti horní duté žíly (sy horní doté žíly): ​-cyanotický otok hlavy a krku (Stokesův límec), nastříknutí spojivek ​-kolaterální oběh- rozšířené žíly a pleteně na horní části hrudi a pažích ​útlak jícnu- dysfagie 40. Elektrofyziologické vyšetřovací metody Elektrokardiografie (EKG)- základní vyšetřovací metoda v kardiologii -principem: snímání elektrické srdeční aktivity z povrchu hrudníku; měříme rozdíl napětí mezi podrážděnými a nepodrážděnými částmi myokardu, při postupu vlny depolarizace- různé potenciály (vektory)→ sčítají se do jednoho integrálního (sumačního) vektoru -elektrokardiogram- graficky zobrazený časový záznam EKG křivek Elektrody a svody (12svodů) -standardní končetinové svody- bipolární ​-svody I,II,III (podle Einthovena) ​-pravá HK-červená; levá HK-žlutá ​-levá DK- zelená; pravá DK- černá (indiferentní) ​- svod I: rozdíl potenciálů mezi PHK a LHK ​-svod II: rozdíl mezi PHK a LDK ​-svod III: mezi LHK a LDK ​- určení elektrické osy srdeční- snímá ve frontální rovině -unipolární svody (Wilson)- unipolární svody- vůči 1 indiferentní elektrodě (spojení 3 končetinových elektrod, odpor 5000Ω) - unipolární končetinové svody- zvětšené ​- aVR- pravá HK ​- aVL- levá HK ​- VF- levá DK -unipolární hrudní svody- pozitivní elektroda- hrudní svody; ​ - negativní elektroda- Wilsonova indiferentní ​-snímá v transversální rovině; 6 elektrod ​- V 1 – 4.mezižebří prasternálně vpravo (červená) ​- V 2 – 4.mezižebří parasternálně vlevo (žlutá) ​- V 3 – uprostřed mezi V 2 a V 4 (zelená) ​- V 4 – 5.mezižebří vlevo, v medioklavikulární čáře (černá) ​- V 5 - -II- , v přední axilární čáře (hnědá) ​- V 6 - -II- , ve střední axilární čáře (fialová) -někdy může více svodů- v 5.mezižebří Elektrokardiogram Vlna P​- depolarizace síní (SA uzel), 0,08 sekundy -změny- invertovaná- když se depolarizace v síních šíří jiným směrem (když pacemaker AV) ​- prodloužená- při dilataci pravé síně ​- chybí při sinoatriálních blokádách, při junkčním rytmu ​- nahrazena flutterem, nebo fibrilačními vlnkami Interval PQ- od začátku vlny P do začátku kmitu Q, 0,12-0,2 sekundy ​- čas, za který postoupí vlna depolarizace z SA uzlu k myokardu komor ​- v izoelektrickém úseku PQ- prochází AV uzlem a Hisovým svazkem ​- změny- prodloužení- síňokomorové blokády Komplex QRS- depolarizace myokardu komor 0,8 s ​- 1. negativní- Q, pozitivní- R, negativní po R je S ​- široké kmity- při blokádách Tawarových ramének, při komorových extrasystolách,... - patologické: abnormálně široké a hluboké Q (patologické Q)- infarkt myokardu Vlna T- repolarizace komor (probíhá opačným směrem, proto souhlasná s polaritou kmitu R) - plochá- myxedém, inverzní- infarkt myokardu Interval QT- celkový čas od začátku depolaricace komor až po ukončení repolarizace ​- délka se mění v závislosti na srdeční frekvenci (při f 72/min je asi 0,4 s) ​- prodloužený- riziko vzniku arytmií- komorových tachykardií- léky (antiarytmika, ​antidepresiva, antihistaminika Úsek ST- mezi koncem QRS a začátkem T; norm v izoelektrické linii -patologické​- elevace ST- infarkt myokardu, perikarditida, ​- deprese ST- hypertrofie komor Vlna U- malá, pozitivní, hned za vlnou T – význam nejasný Určení srdeční frekvence: rychlost posunu papíru, vzdálenost R-R EEG – sumační záznam oscilací elektrických aktivit velkého množství buněk neuronů a glie v CNS. -měří mozkové elektrické potenciály z povrchu hlavy, určuje funkční aktivitu mozkových struktur, najde místo postižení, epileptické ložisko nebo difúzní postižení, ale neurčí jejich anatomickou podobu - diagnostika epilepsie (křečové vlny a hroty), sledování narkózy, stanovení mozkové smrti ➢ alfa (8-12 Hz) – fyziologická základní aktivita u zdravých dospělých při zavřených očích (při otevřených očích je tlumena = Bergerova reakce), nejvíce v okcipitální krajině, objevuje se až od 6ti let ➢ beta (13-40 Hz) – fyziologická aktivita, při otevřených očích, nejvíce fronto-centrálně ➢ theta (4-8 Hz) – fyziologicky v dospělosti pouze při usínání, převládá u dětí od 1 roku věku ➢ delta (< 4 Hz) – fyziologicky v dospělosti pouze ve spánku, převládá u novorozenců ▪ patologie se projeví zpomalením frekvence pod 7 Hz (pásmo theta a delta), pro epilepsii jsou typické hroty nebo komplexy hrotů a pomalých vln EP (evokované potenciály) – registrují bioelektrickou odpověď nervového systému pomocí elektrod připevněných na hlavu (korové centrum) nebo jinou část těla ➢ může se tak vyšetřit intaktnost příslušné nervové dráhy (optická, sluchová, apod.), prokáže i subklinickou lézi EMG ➢ EMG k měření rychlosti a intaktnosti nervové dráhy – nerv se stimuluje v místě, kde je blízko povrchu a na jiném místě (svalu) se měří akční poteciál (měří se čas) ➢ jehlová EMG – elektrody se zanořují přímo do svalu a registrují jeho aktivitu v klidu (měla by být němá, ale patologicky mohou být fibriliace nebo fascikulace) a při práci 41. Vyšetření břicha Používají se pohled (inspekce), poklep (perkuse), pohmat (palpace) a poslech (auskultace). Pravé hypochondrium epigastriumLevé hypochondrium Pravé mesogastrium Umbilikální oblast Levé mesogastrium Pravé hypogastrium Suprapubická oblast Levé hypogastrium ORIENTACE NA BŘIŠE: -topografické rozdělení pomocí čar: ​ horizontálních, vedených pod žebry čarou spojující lopaty kyčelních kostí a vertikálních, podél zevních okrajů přímých břišních svalů. - Druhou možností je rozdělní břicha do kvadrantů pomocí vertikální a horizontální čáry procházející pupkem na pravý horní a dolní, levý horní a dolní kvadrant. - Vyšetření břicha se provádí u ležícího pacienta s pokrčenými dolními končetinami v kolenou, v klidném prostředí. Vyšetřující osoba přistupuje zprava, při vyšetření má sedět. POHLED- úroveň břicha ve vztahu k hrudníku, souměrnost, postup dechové vlny. -Fyziologicky, podle stupně výživy, je břicho v úrovni, nad či pod úrovní hrudníku, souměrného tvaru. Pupek je vtažený, typicky lokalizovaný. Dechová vlna postupuje oboustranně až do třísel. -posouzení možných extraabdominálních projevů onemocnění v jiných lokalizacích. -kožní změny, kolaterální žilní oběh -jizvy (horní a dolní střední laparotomie, po operaci žlučníku, appendixu, tříselné kýly), někdy ​kýly ​ v jizvě (bolestivost, velikost); zjistit, po jakém zákroku je jizva, kdy, může keloidní jizva -tepání v nadbřišku (u hypertrofie pravého srdce) -pigmentace (v oblasti pasu-Addisonova nemoc), strie (Cushing) -kýla- lokalizace (pupek, tříslo, jizva), bolest, velikost, reponibilita, prohlédnout při zakašlání,... -objem- tuk, vzduch (meteorismus- vzduch v GIT, pneumoperitoneum- vzduch v dutině), volná ​tekutina (ascites), zvětšení jednotlivých orgánů- játra, slezina, nádory -viditelná peristaltika- u hubených, při obstrukci střeva, pylorostenózy Inspekce celková Vzhled: -kachexie - bývá u nádorů, zejména GIT, ​-objemné břicho, astenický trup a končetiny u dekompenzované jaterní cirhózy a celiakie, ​-obezita je často ve spojení s cholelitiázou. Poloha: -nehybný pacient - bývá u difúzní peritonitidy, ​-neklidný pacient, často měnící polohu - při abdominální kolice, ​-"na všech čtyřech" - bývá u pacientů s pankreatitidou nebo nádorem pankreatu Kůže:​-bledá - anémie, ​-ikterická při prehepatální a hepatální žloutence, ​-ikterická s exkoriacemi u posthepatální žloutenky, ​-hemoragická diatéza- petechie, purpura a hematomy, u jaterního selhání ​-pavoučkové névy v horní části trupu nebo i v obličeji a na HK- při jaterní ​cirhóze. Rozsah postižení souvisí s aktivitou choroby (možnost nespecifického ​výskytu névů malého rozsahu například v těhotenství). Inspekce extraabdominální Hlava: spojivky bledé při anémii, skléry žluté u ikterů, okolí očí, úst, nosu s pihami - u Peutz-Jeghersova sy, rty:​ oschlé při dehydrataci, vyhlazené, červené u jaterní cirhózy, Dutina ústní: foetor ex ore - hepatální u jaterního selhání,patro žluté u ikteru, jazyk:​ povleklý- porucha samočistící schopnosti, oschlý při dehydrataci,vyhlazený, zarudlý,Hunterova ​glossitida, u perniciózní anémie. Končetiny dolní: -edémy hypoproteinemické - perimaleolární či většího rozsahu u jaterní cirhózy, ​malabsorpčních syndromů a pod., -erytema nodosum se manifestuje na bércích u pacientů s ​idiopatickými střevními záněty (idiopatická proktokolitida, Crohnova choroba). Končetiny horní: palmární erytém u jaterní cirhózy, Dupuytrenovy kontraktury ve dlaních- častěji u cirhotiků Břicho Stěna: -člunkovitě vtažená- při extremní kachexii u tumorů zažívacího ústrojí, -nad úrovní hrudníku- při obezitě, meteorizmu, graviditě, ascitu (změna tvaru dle polohy), -dýchací pohyby nepostupují břišní stěnou při ohraničené nebo difúzní peritonitidě, -viditelná pulzace břišní aorty- u hubených lidí nebo při jejím aneurysmatickém rozšíření. Barva kůže: ​-žlutá difúzně při ikteru; ​-fialová paraumbilikálně (Cullenovo znamení) vzniká šířením retroperitoneálního hematomu u těžkých akutních pankreatitid, -modrá - hematomy různého stáří při hemoragické diatéze, v souvislosti s aplikací heparinu či inzulinu do podkoží, -pigmentovaná v rozsahu linea alba u Addisonovy choroby nebo po radioterapii. Strie: ​perleťové, vznikají rychlým rozepětím břišní stěny při zvětšení objemu břicha ascitem, obezitou nebo v graviditě, fialové jsou přítomny u Cushingova syndromu. Žilní kresba- "Caput medusae" - žíly se radiárně sbíhají k pupku nebo jsou patrné v ​laterálníchích částech břicha. Oba nálezy jsou při portální hypertenzi. Anasarka- pokročilé generalizované prosáknutí podkoží. Tekutina se hromadí také v dutině břišní, hrudní a perikardiální. Vzniká při pokročilém pravostranném srdečním selhání, jaterní cirhóze a závažné hypoproteinemii. everze (vyklenutí) pupku vzniká při velkém ascitu, POHMAT- nejdůležitější metodou vyšetření břicha. - Palpace povrchní- břišní stěna, její napětí, citlivost, bolestivost a přítomnost povrchově lokalizovaných rezistencí. - Palpace hluboká se zaměřuje na průnik do hloubky, získání informací o bolestivosti, intenzitě šíření a orgánech, abdominální aortě a patologických rezistencích. Kvalitní vyšetření vyžaduje zkušenost, šetrný a systematický postup. Vychází z oblasti bez udávané bolesti, nejčastěji z levého podbřišku. Dobrá spolupráce pacienta je nezbytná. U obézních osob bývá palpační vyšetření obtížné. - Způsoby palpace: plochou pravé ruky, obě ruce vedle sebe, obě ruce přes sebe -U zdravých osob je břišní stěna pevná, hladká, poddajná a nebolestivá. Palpačně dostupné orgány jsou přiměřeně velké a nejsou bolestivé. Patologické rezistence nejsou v břiše hmatné.​ Palpace povrchní - břišní stěna: ​ -napjatá - pacient není schopen uvolnit svalové napětí (neurovegetativně labilní osoby), -napjatá, bolestivě stažená (défense musculaire) -odpovídá ohraničené nebo difúzní peritonitidě, -napjatá - vyvolaná procesy z okolí nebo celkovými vlivy (bazální pleuritida, diafragmatický ​infarkt myokardu, zánět břišní stěny, diabetické kóma-pseudoperitonitida), -ztluštělá - podkožní tuk u obezních, silná svalová vrstva, -prosáklá - při anasarce (závažná kardiální dekompenzace), -lalůčkovité útvary - podkožní tuk, lipomy, fibromy, -třáskání - podkožní emfyzém, plynatá sněť břišní stěny, -vyklenutá- nebolestivá s možnou repozicí útvaru preformovaným otvorem do břišní dutiny, ​- bolestivá, fixovaná, repozice není možná (nálezy odpovídají volné či fixované hernii umbilikální, inguinální případně kýle v jizvě - vyklenutí volné hernie se při zvýšení nitrobřišního tlaku zvětšuje, fixovaná kýla se nemění). Palpace hluboká- zjistí bolestivost v hloubi dutiny břišní, posoudit intenzitu, šíření a dle lokalizace určit místo původu. - Intenzita závisí na vyvolávající příčině, reaktivitě a vnímavosti vyšetřovaného. Bývá ovlivněna věkem (snížena ve stáří), léky, případně alkoholem. Sledovat výraz tváře pacienta. - důležitá k průkazu útvarů (rezistencí) v břišní dutině. Umožňuje určení lokalizace, povrchu, velikosti, tvaru, konzistence, vztahu k okolí (pohyblivost, fixace), pulzace (aorta - aneurysma). Orgánová lokalizace nálezů (orientace): epigastrium - distální jícen, žaludek, duodenum, žlučové cesty, pankreas pravé hypochondrium - játra, žlučník, žlučové cesty, transverzum (hepatální ohbí) levé hypochondrium - slezina, transverzum (lienální ohbí), pankreas, levá ledvina pravé mezogastrium - pravá ledvina, ascendens levé mezogastrium - levá ledvina, descendens-sigma periumbilikálně - tenké střevo, pankreas pravé hypogastrium - appendix, cekum, terminální ileum, pravé ovarium levé hypogastrium - rektum, levé ovarium suprapubicky - močový měchýř, děloha POKLEP (perkuse)- posuzujeme odpor břišní stěny, její bolestivost, obsah břišní dutiny a velikost orgánů. - U zdravého člověka není břišní stěna bolestivá, poklep je diferencovaný bubínkový (t.j. nad orgány dutiny břišní má bubínkový poklep různou výšku podle velikosti plynové náplně). - Poklepové ztemnění nad solidní tkání nebo tekutinou - Bolestivost stěny - tzv. Pleniesův příznak, odpovídá lokalizované peritonitidě. - Poklep - bubínkový vzniká: ​ -při zvýšeném obsahu plynu v trávicí trubici (ileus tenkého a tlustého střeva), ​ -je-li volný plyn v peritoneální dutině (pneumoperitoneum) - perforace žaludku, ​ duodena nebo střeva; arteficielně po laparoskopii; ​- zkrácený- přítomností tekutiny nebo nevzdušné tkáně (skybala-tvrdá zácpa) ​- u ascitu (proměnlivá hranice v závislosti na poloze těla), ​- nad velkými cystickými a tumorózními útvary nebo naplněným moč měchýřem POSLECH - U zdravých osob jsou přítomny střevní fenomény slyšitelné asi 15x za minutu. Hlasité zvuky mají někdy i distanční charakter. - Vyšetření se provádí při podezření na poruchy střevní pasáže nebo na cévní poruchy (aneurysma aorty, arteriální stenozy). - Peristaltika -obleněná - s ojedinělými fenomény bývá při zácpě, ​- zrychlená - se vyskytuje u průjmů, po projímadlech, u dráždivého tračníku, ​- obstrukční - peristaltika je nápadně živá, zrychlená až chaotická, ​- paralytický ileus - peristaltika chybí, střevní fenomeny nejsou ("mrtvé ticho"). ​- norm- škoukání á 10 sekund - Třecí šelesty vznikají při perihepatitidě a perisplenitidě v závislosti na dýchání. Jsou průkazné poslechem, méně často palpací. - Cévní šelesty jsou nad stenotickými úseky abdominální aorty, renálních arterií, nad arterií lienální a plexus coeliacus.​ (ASCITES)= přítomnost volné tekutiny v peritoneálním prostoru. Fyzikálně je průkazný, když přesáhne 2000 ml. - malý - vleže neovlivňuje tvar břicha, ve stoje se projeví vyklenutím v podbřišku, - velký - stěna břišní nad úrovní hrudníku, napjatá, pupek se vyklenuje (everze, "spotřebovaný" pupek). Tvar břicha se mění v závislosti na změně polohy těla. - Ascites se prokazuje poklepem . Hranice je kraniálně konkávní, proměnlivá podle polohy pacienta. U většího ascitu je přítomen undulační fenomén (hmatný náraz tekutiny vyvolaný úderem na protilehlou stěnu břišní). Vyšetření se provádí vleže a ve stoje. - Ascites- u dekompenzované jaterní cirhózy, pokročilé městnavé srdeční slabosti, nefrotického syndromu, trombóze v. portae a karcinóze peritonea. - Dif diagnosticky- nutné odlišit ascites od opouzdřené tekutiny v břišní dutině (cystické útvary ovariální a pankreatické), což může být pouhým fyzikálním vyšetřením obtížné až neproveditelné. VYŠETŘENÍ PER RECTUM - se provádí v rámci onkologické preventivní prohlídky (prostata, karcinom rekta), při enteroragii a meleně či podezření na ně a u náhlých příhod břišních. -Pacient zaujímá polohu "na všech čtyřech", na zádech, na levém nebo pravém boku. Šetrné vyšetření předpokládá uvolnění břišní stěny. 42. Základní pravidla pro odběry a zpracování biologických vzorků Odběr vzorků- zásady: - dbát na bezpečnost svou, pacienta - používat ochranné pomůcky - dodržovat pravidla asepse (zábrana kontaminace sterilního prostředí) - správná indikace, vědět, co od vyšetření můžu žádat, volit vhodnou metodu, - vědět kolik čeho potřebuji, odkud mám vzorek odebrat - vybrat správnou odběrovou nádobku, fixační roztok (fyziol roztok, formol,...) - vyplnit průvodku, žádanku - označit nádobky, zkumavku - domluvit se s labortoří na transportu (čas, jak dlouho mají na zpracování,...) Neočekávaný nález infekčního agens samo o sobě není důvodem k léčbě, tím je klinický stav pacienta! 43. Vyšetření jater, žlučového systému, sleziny; ascites Játra - pohled- nejsou viditelná, poklep, pohmat (nejdůležitější) - norm- pravý lalok nepřesahuje oblouk žeber, levý dosahuje 1/3-1/2 vzdálenosti proc xifoides - pupek, jeví souhyby s dýcháním, okraj je ostrý, povrch hladký, mají měkkou konzistenci, nejsou bolestivá. - Šíře jater poklepem (poklepová velikost) činí v mdcl. čáře 8 - 12 cm. -Při obezitě a distenzi tračníku může být vyšetření ztížené. Poklep- velikost: hepatomegalie- při kardiální insuf, jaterní cirhóza, steatóza, hematologické onem. Pohmat: v inspiriu pravou rukou vnořujeme prsty pod žebra, nebo bimanuálně - Okraj: tupý, zaoblený - jaterní venostáza, ​ ostrý, tenký - jaterní cirhóza, ​ nerovný, hrbolatý - metastázy, jaterní cirhóza - Povrch: hladký - venostáza, hepatitida, ​ nerovný - velkouzlová cirhóza, metastázy. - Konzistence: ​1. stupeň - měkká, elastická - zdravá játra, ​2. stupeň - tužší při venostáze, při zánětlivých a infiltrativních onemocněních jater, ​3. stupeň - tuhá, nepružná - cirhóza jaterní, ​4. stupeň - velmi tuhá (kamenná) játra se zjišťují u tumorozní infiltrace. - Bolestivost- při akutním zvětšení jater napětím pouzdra (akutní venostáza, infekční hepatitida, akutní cholangoitida). - Pulzace jater je přítomna při závažné trikuspidální insuficienci. - Hepatojugulární reflux- tlakem ruky na venostatická játra, projevuje se zvýšením náplně krčních žil. - Riedlův lalok se vyznačuje protažením laterální části pravého jaterního loloku směrem dolů Poslech- když hranice nejasné- škrábeme po kůži a posloucháme- ostrý zvuk nad játry vymizí Žlučník- norm není viditelný, hmatný, ani bolestivý. -Viditelný - značně zvětšený u astenické osoby, -hydropický - napjatý, pružný, vejčitý útvar, -palpačně bolestivý (st. p. biliární kolice, konkrement v krčku), následně- možný rozvoj pericholecystitidy, -hydropický intermitentně - kolísající uzávěr, popis viz výše, -svráštělý - většinou nebývá hmatný, -Courvoisierův příznak - zvětšený, hruškovitý, nebolestivý žlučník u pacienta s obstrukčním ikterem při tumoru hlavy pankreatu, -Murfyho příznak - bolestivost žlučníku při hluboké palpaci (při nádechu pacienta) způsobená iritací jeho stěny nebo akutní cholecystitidou (průsečík žeberního oblouku s mdcl čarou vpravo), -rezistence - nebolestivá, tuhá, případně nerovná, susp. tumor žlučníku. -Diferenciálně diagnostické problémy, zejména vycházející z palpace, způsobují především: Riedlův lalok, jaterní metastázy, infiltrace omenta, tumor tračníku a ptóza pravé ledviny. Slezina- není viditelná ani hmatná, při vyšetření jeví souhyby s dýcháním. -Vyšetřujeme vleže na pravém boku, lékař stojí za zády nemocného na levé straně lůžka. - Vyšetření ztěžuje obezita, napětí břišní stěny, meteorizmus, ascites. - Lokální hodnocení nálezu znesnadňuje zvětšený levý jaterní lalok, nádor levé ledviny a nadledviny, tumor lienálního ohbí nebo kaudy pankreatu. -Splenomegalie může být viditelná při extremním zvětšení u astenických osob: ​výrazná - u syndromu myelofibrózy, chronické myeloidní leukemie, trombózy v. portae, ​střední - se vyskytuje u lymfomů, trombózy portální žíly a cirhózy jaterní, ​mírná - u infekčních chorob (tyfus, brucelóza, mononukleóza), sepse, infekční endokarditida. - Bolestivost- výrazná - při perisplenitidě provázející infarkt sleziny (mitrální stenóza, infekční endokarditida), zároveň může být hmatný a slyšitelný třecí šelest. Pankreas - retroperitoneálně uložený orgán není inspekci a palpaci dostupný. ​ - Bolestivá příčně uložená rezistence v epigastriu - může být přítomna u akutní pankreatitidy, - tuhá rezistence v epigastriu - rozsáhlý tumor, pankreatické cysty, - vyklenutí vlevo od pupku - pseudocysta, - periumbilikální nafialovělé zabarvení - Cullenovo znamení při těžké akutní pankreatitidě, - inguinální modravé zabarvení - Grey-Turnerovo znamení u těžké akutní pankreatitidy. ASCITES= přítomnost volné tekutiny v peritoneálním prostoru. - Fyzikálně je průkazný, když přesáhne 2000 ml. - malý - vleže neovlivňuje tvar břicha, ve stoje se projeví vyklenutím v podbřišku, - velký - stěna břišní nad úrovní hrudníku, napjatá, pupek se vyklenuje (everze, "spotřebovaný" pupek). Tvar břicha se mění v závislosti na změně polohy těla. - Ascites se prokazuje poklepem . Hranice je kraniálně konkávní, proměnlivá podle polohy pacienta. U většího ascitu je přítomen undulační fenomén (hmatný náraz tekutiny vyvolaný úderem na protilehlou stěnu břišní). Vyšetření se provádí vleže a ve stoje. - Ascites- u dekompenzované jaterní cirhózy, pokročilé městnavé srdeční slabosti, nefrotického syndromu, trombóze v. portae a karcinóze peritonea. - Dif diagnosticky- nutné odlišit ascites od opouzdřené tekutiny v břišní dutině (cystické útvary ovariální a pankreatické), což může být pouhým fyzikálním vyšetřením obtížné až neproveditelné. Zobrazovací metody: SONO, RTG, CT, MRI, radionuklidové vyšetření Játra- laboratorní vyšetření AT, AST, koagulační faktory, imunologická aktivita... - jaterní biopsie (necílená, cílená, pod US kontrolou, transjugulární jaterní biopsie) 44.Pomocné vyšetřovací metody při onemocnění plic, pleury, mediastina viz. Otázka 35- vyšetření z pohledu pneumologa RTG, CT, MRI, radioizotopová vyšetření, SONO, funkční vyšetření plic, jiné 45. Vyšetření ledvin a močových cest- viz otázka14. Ledviny a močové cesty- nejsou běžně viditelné ani hmatné, nejsou bolestivé. Pohled - Vyklenutí subfrenia nebo mezogastria může souviset s hydronefrózou, polycystózou, nebo s velkým tumorem ledviny, Pohmat- bimauálně, pac na zádech, mírně pokrčené DK, jednou rukou tlačíme na bedra, druhou rukou hmatáme ledvinu pod žeberním obloukem (norm není hmatná) - vyklenutí suprapubicky- naplněný močový měchýř (hypertrofie prostaty, cévní mozkové příhody, vliv medikace, nádory malé pánve), palpačně se zjišťuje objemná, elastická, bolestivá rezistence dosahující někdy až k pupku, - Izraeliho hmat- pozitivní při hydronefróze, polycystóze, solitární cystě, nádoru ledviny, bolestivé ureterální body- u ureterolitiázy, zánětu (nacházejí se v průsečíku medioklavikul.čáry a umbilikální čáry), Poklep – zjistí přeplněný močový měchýř - bolestivost suprapubicky - retence moči, zánět, palpace vyvolává nucení na moč, náplň měchýře nemusí být hmatná, - tapottement jednostranně pozitivní – hranou ruky, pac v sedě, mírně předkloněn- akutní pyelonefritida, perinefritida, u níž je přítomno i prosáknutí okolí, - tapotement oboustranně pozitivní - glomerulonefitida, oboustranná pyelonefritida (obstrukční uropatie). Poslech- v epigastriu, šelest a.renalis při její stenóze Diagnostické problémy ve fyzikálním vyšetření způsobuje rozlišení hydronefrózy, polycystózy a nádoru ledvin, ve vztahu k nádoru tračníku nebo žlučník a vlevo ještě ke splenomegalii. + moč​- chemicky ​- sediment ​- smyslové vyšetření ​- mikrobiologické vyš + RTG, SONO, MRI, radionuklidové metody + funkční vyšetření ledvin 46. Příznaky plicních onemocnění Příznaky -celkové: horečky, nechutenství, hubnutí, únava, pocení -funkční: kašel, chrapot, dušnost, bolest, cyanóza, hemoptýza, singultus KAŠEL- ochranný reflex organizmu, slouží k zajištění průchodnosti dýchacích cest - vzniká podrážděním jednotlivých částí dýchacích cest a pleury (tussigenní zóny) - trvalý x záchvatovitý; intenzita (silný, pokašlávání,...) suchý (neproduktivní) - bývá dráždivý, úporný, vzniká u tracheitidy, akutní bronchitidy, pleuritidy, při inhalaci dráždivých plynů, cizího tělesa a u bronchogenního karcinomu, levostranné srdeční selhání,... vlhký (produktivní) s expektorací hlenu: sputum serózní - řídké s příměsí krve u plicního edému (narůžovělé), sputum hlenové - většinou vazké, v úvodu akutní bronchitidy, u astmatického záchvatu, sputum hlenohnisavé - žlutavé, žlutozelené, u chronické bronchitidy, bronchiektazií, tbc, sputum hnilobné (putridní) - hnilobně páchnoucí, je přítomno u plicního abscesu a gangrény, sputum sanguinolentní - s přítomností krve, u bronchiektazií, bronchogenního ca (malinové) a ​pneumonie (croceum). CHRAPOT- dysfonie, při onemocnění hrtanu, při nádoru v hrudníku- útlak n.recurrens DUŠNOST- subjektivní pocit nedostatku vzduchu, nemusí mít žádný objektivní příznak. - Fyziologicky při neúměrné fyzické zátěži, patologicky souvisí s různými chorobami. - Dušnost obstrukční – je-li překážka v dýchacích cestách (hlen), spazmus (chronická obstrukční choroba bronchopulmonální, astma bronchiale) - dušnost restrikční - když infiltrativní procesy (bronchopneumonie) nebo stlačení výpotkem, atelektáza, - dušnost z jiných příčin - poruchy metabolické (diabetické kóma, urémie), onemocnění srdce. dušnost inspirační - ztížený nádech (aspirace cizího tělesa, zúžení laryngu, komprese trachey a bronchů), dušnost expirační - s výrazně prodlouženým exspiriem (astma bronchiale). - Stridorózní dýchání (závažná inspirační nebo exspirační dušnost) provázená hlasitým sípavým dýcháním je způsobena zúžením velkých dýchacích cest, edémem, cizím tělesem, útlakem zevně (nádory, zvětšená štítná žláza). HEMOPTÝZA- vykašlávání krve při poškození menších či větších cév dýchacích cest. - Masivní krvácení je život ohrožující stav. Nejčastější příčiny jsou: ​bronchopulmonální - bronchogenní karcinom, tuberkulóza, bronchiektazie, chronická bronchitida, ​kardiální - mitrální stenoza, vrozené srdeční vady, cévní malformace, plicní infarkt, ​hematologické - hemoragické diatézy, nekorigovaná antikoagulační terapie. - Při dif. diag. nezbytné vyloučit případné krvácení z nosu, dutiny ústní, nosohltanu. Obtížné rozhodování může způsobit i hematemeza (natrávená krev má ale nahnědlou barvu). BOLEST NA HRUDI - se v souvislosti s bronchopulmonálními chorobami vyskytuje relativně zřídka (chybí senzitivní inervace plic a viscerální pleury). Obtíže vyvolává postižení pleury parietální. - Bolest pleurální - prudká píchavá bolest vázaná na dýchání a kašel (suchá pleuritida, plicní infarkt, bronchopneumonie s pleurální reakcí), - bolest tracheální - se vyznačuje intenzivní palčivou, retrosternální bolestí v akutní fázi onemocnění (dif. diagnosticky nutno vyloučit infarkt myokardu), - bolest nádorová - vzniká prorůstáním tumoru do brachiálního plexu (Pancoastův nádor je periferní forma bronchogenního karcinomu). Projevuje se intenzivní bolestí ramene s iradiací do paže. Singultus (škytání)- drážděním n.phrenicus, nebo n.recurrens, tumory mediastina, bronchů ​- centrální- při metastázách do CNS Cyanóza- centrální- při nedostatečném okysličování krve v plicích (celé tělo, sliznice, jazyk) ​ - periferní- při stagnační hypoxii (akra- nos, rty, uši) - pokud v krvi ↑množství redukovaného Hb (nad 50g/l) 47. Vyšetření pohybového ústrojí Příznaky: Bolest- lokalizace, intenzita, časový průběh, bolest klidová (zánět), námahová (osteoartróza), náhlá (dna) Ranní ztuhlost- delší než 1hodinu- revmatoidní artritis, jiné záněty; krátká- osteoartróza Poruchy funkce- omezený rozsah pohybu, poruchy chůze, nedovře ruku v pěst, ochablý stisk Zduření kloubu Deformita kloubů Zvukové fenomény- praskot, lupání, Vyšetření kloubů- tvar kloubu, okolí, kůže, pohyblivost - tvar- norm. fyziologický, ušlechtilý, může být změněn zduřením, deformitou - zduření: - difúzní měkké, těstovité (revmatoidní artritis) - ztluštění synoviální membrány a kloubního pouzdra- fibrózní přeměna po revm. artritis - nahromadění výpotku- ohraničené, pružný odpor- hydrops, exudát, pyartros, hemartros - oseární hyperplazie- osteofyty, artrotické změny- Heberdenovy, Bouchardovy uzly (ruce), ​zhrubění, deformace kloubu - deformita kloubů- patologické postavení artikulujících kostí: - deviace- osy kostí se protínají v těžišti, ale jinak jsou odchýleny (nohy do O, do X) - desaxace - osy ne neprotínají v těžišti, ale dotýkají se styčnými plochami - subluxace- jamka a hlavice artikulují jen částečně - luxace- kloubní jamka a hlavice se nedotýkají - uzly- u revmat. artritidy- různě velké, různá konzistence, nepříznivé znamení- ↑aktivita nemoci - gangliom- cystické zduření- vyplněné rosolovitou hmotou (mucin), blízko kloubního pouzdra - Bakerova cysta- ve fossa poplitea (podkolenní jamka)- zmnožení tekutiny v burze - okolní struktury- svalové atrofie, obrny, - kůže- barva (červenofialová nad dnavým záchvatem), teplota, - rozsah pohybu – aktivního, i pasivního - omezení- spasmus, výpotek v kloubu, fibróza kloubního pouzdra, ankylóza, po úrazu, postižení šlach, nervů, bolest - hmatáme: praskot - téměř ve všech kloubech, při náhlém pohybu ​lupání - pohybem šlach v oblasti kloubu ​ drásoty - už příznakem chorobným ​- tvrdé- u artróz (nerovnost kloubních ploch), ​- měkké- přítomnost granulační tkáně (pannus)- zánětlivá změna v kloubu - zkouška hybnosti- flexe, extenze, abdukce, addukce, - kyčelní kloub- bolest při rotačních pohybech- počátek artrózy - všimneme si, jak nemocný chodí, jestli sám vstane z postele, oblékne se, ... - posuzujeme i svalovou sílu Vyšetření páteře- pac se úplně vysvlékne, všímáme si vztahu páteře, pánve, končetin - v klidu- spatný postoj pacienta - při pohybu- předklon, záklon, úklon do stran, chůze Pohled- odchylky v rovině frontální, sagitální, rotace páteře, deformity hrudníku, postavení pánve, svalstvo - skolióza- uchýlení do strany- jednoduchá (jeden úsek páteře), kompenzační (jeden úsek ​na jednu, druhý to kompenzuje vybočením na druhou stranu) ​- často idiopatická, nebo úraz, nemoci obratlů, vlivem nitrohrudních procesů (srůsty) ​- dlouhodobým vadným držením těla- nefixovaná skolióza; fixovaná- i při předklonu - hyperlordóza, hyperkyfóza, hrb (gibbus), vyhlazení (snížené zakřivení) - vyšetření páteře při pohybu: - předklon- všímáme si rozvíjení páteře (plynule do oblouku s jedním vrcholem) - Tomayerova distance- při předklonu měříme vzdálenost mezi zemí a špičkami prstů orientačně: -pokud menší než 10cm- Tomayer negativní ​ - větší než 10cm- artróza kyčle, ischiadický syndrom - norm se nejvíce rozvine bederní páteř - Bechtěrevova choroba- bederní páteř zůstává stále v lordóze i při předklonu - Schoberova distance- měří rozsah rozvinutí bederní páteře- označíme na kůži vzdálenost ​10cm, změříme o kolik se od sebe roztáhly- min 4cm - Stiborova distance- měření rozvinutí bederního a hrudního úseku (vzdálenost Michaelisovy ​routy (spojnice spina iliaca posterior superior) a C7 min o 6cm - zjištění dýchacích exkurzí- změříme obvod hrudníku v inspiriu i expiriu (min rozdíl 4cm) - křční páteř- brada na sternum – zjištění pohyblivosti, ale i meningitida, tetanus ​- dorzální flexe- podle Forestiera- fléche (fleš)- pac stojí u zdi, dotýká se patami i zády. ​- pak zakloní hlavu tak, aby se dotknul zdi ​- rotační pohyby- 90° - lateroflexe páteře- pohyb do stran ve frontální rovině (ne předklon, ne záklon)- min 20cm - napětí paravertebrálního svalstva - sakroiliakální klouby- první změny při Bechtěrevovi (zkostnatění kloubů a vazů páteře) ​- subluxace- dlouhodobé lumbalgie, sakralgie - natahovací manévry (odhalí kořenovou bolest): ​- Laségueův manévr- pac na zádech, flexe DK v kyčelním kloubu, koleno natažené ​- napíšeme, do jaké výšky (úhlu) jsme nohu zvedli bez bolesti (norm 90°) ​- Thomsenův natahovací menévr- pac na zádech, kyčle flektována v úhlu 90°, koleno ​v 140-150°, pak dorzální flexe kotníku- bolest - měkké tkáně pohybového systému: - svaly, šlachy, kloubní pouzdra, fascie, burzy, ,... - pohmat - etio většinou nejasná- prochlazení, infekce, úraz, jednostranná námaha,... - tendinitida- zánět šlach- krepitus při pohybu svalu - burzitida- ramenní kloub- bolest při pohybu - panikulitida- zánět fibrózně tukové podkožní tkáně, zarudnutí kůže, u žen Zobrazovací metody RTG- skiagrafie skeletu- tvar, postavení , struktura -metastázy do kostí- osteolytická ložiska; plazmocytom; osteoartróza- zužování kloubní štěrbiny, revmatoidní artritida- difúzní osteoporóza na rukou; ankylózující spondylartritida (Bechtěrev)- sakroiliakální kloub; uratická artritida- Dna CT- citlivější, MRI- měkké části kloubů, USG- měkké tkáně (svaly, šlachy); Scintigrafie- meta; Denzitometrie- zánětl. onem Laboratorní metody- podezření na zánět, systémové projevy, neurologický nález, malignita,... KO + diferenciál, reaktanty akutní fáze- sedimentace, CRP, elektroforéza sérových bílkovin – chron revmatické onem; imunologické metody- protilátky, autoprotilátky Mikrobiologické vyšetření -přímo: kultivace -nepřímo: protilátky - vyšetření synoviálního výpotku (zánětlivý, nezánětlivý, septický, hemoragický)​ 48. Zobrazovací metody ve vnitřním lékařství Rentgen - homogenní svazek RTG záření vychází z rentgenky prochází objektem a v něm je nerovnoměrně absorbován- vzniká sekundární reliéf záření; je to negativ - místa s nízkou absorpcí (vzduch)- propustí více- tmavá projasnění - místa s vysokou absorpcí (kost)- pohltí více- světlé stíny - nativní snímek- tam, kde výrazný rozdíl absorpce tkáně- kost, plíce - snímek s použitím kontrastních látek- zvýraznění (odlišení) objektu ​kontrastní látky pozitivní - ↑pohlcují RTG (baryum, jód) ​ negativní – nepohlcují RTG (vzduch) - tomografie- zobrazení vybrané vrstvy- dnes spíš CT - skiaskopie- prosvěcování rentgenem- prostorová lokalizace patol ložisek, posouzení funkčních ​ parametrů (pohyby bránice, peristaltika, pulzace) - výpočetní tomografie (CT)- zobrazení v příčných vrstvách, ​helikální CT- kontinuální rotace rentgenky a detektorů současně s posunem stolu s pac ​- v počítači možnost vytvoření 3D prostorového obrazu ​- většinou i.v. kontrastní látka pro zvýšení rozdílu absorpce (kontrastu) Ultrazvuk (UZ, SONO, USG) - neinvazivní vyšetřovací metoda, ultrazvuk je schopný proniknout tkáněmi - UZ vlnění vychází ze sondy- přiložená k povrchu těla (+gel), zavedená do tělesných dutin (endosonografie) - Vyšetření abdominálních orgánů, ledvin, močových cest, cév, stítné žlázy, uzlin - UZ neproniká kostí (nezobrazí mozek) - Dopplerovské UZ vyšetření- směr a rychlost proudění krve, i barevné rozlišení - Echokardiografie- ultrazvukové zobrazení srdce Magnetická rezonance (MRI) - není záření J, zobrazí morfologii i funkční údaje - různé nastavení: T1- tuk; T2- voda; zobrazení protonové denzity; proud krve (MR angiografie) - kontrastní látka- sloučeniny gadolinia - nevýhody- vysoká cena, časová náročnost - většinou neurologické indikace - kontraindikace ! : kardiostimulátor, implantáty z magnetických materiálů Zobrazovací metody nukleární medicíny - použití sloučenin značených radionuklidy, ty se mohou selektivně hromadit v cílových tkáních - obraz se získává snímkováním gamakamerou (scintigrafie) - technecium, indium, galium (detekce uzlinového postižení u maligních lymfomů) - planární scintigrafie- plošný obraz- skelet, slezina, játra, štítná žláza - jednofotonová emicní výpočetní tomografie SPECT- podrobnější, ​- sledujeme i časový vývoj aktivity v orgánech (dynamické vyšetření) - pozitronová emisní tomografie PET- vyšší rozlišovací schopnost, ​- kvantitativní vyšetření metabolismu různých biogenních sloučenin ​- detekce nádorů (vyhledávání hypermetabolických ložisek (F-fluorodeoxyglukózou) ​- nevýhoda- krátký poločas zářičů, musí být vyráběny v místě pracoviště cyklotronem ​drahé 49. Vyšetření dolních končetin Končetiny jsou symetrické, bez edémů a kožních změn, dobře prokrvené, volně pohyblivé. - vyšetřujeme postavení kloubů, délku končetin, svaly, chůzi, stoj, zvedání ze sedu EDÉMY - symetrické - nejprve kolem kotníků, postupně až na stehno, vznikají při pravostranné srdeční slabosti; jsou tužší, bolestivé, kůže chladnější, případně cyanotická, u ležících osob se nacházejí na spodní straně lýtek a stehen; při jejich ústupu se kůže "svrašťuje", - symetrické - na dolních končetinách, měkčí s přetrvávající prohlubní při palpaci, se projevují při hypoproteinemii a při srdeční insuficienci, mění se v závislosti na poloze, - symetrické i asymetrické - tuhé, na horních nebo dolních končetinách, rozsahem i lokalizací závislé na blokádě lymfatické drenáže (lymfedém), - jednostranný otok - většinou na dolní končetině (lýtko, často i stehno), kůže barevně nezměněná s prosvítající povrchní žilní kresbou, napjatá, teplotně srovnatelná nebo trochu teplejší ve srovnání s druhou stranou. Hluboká palpace lýtka je bolestivá, dorzální flexe rovněž (Homansův příznak), bolestivá palpace uprostřed plosky nohy je rovněž přítomna (plantární znamení) -hluboké žilní trombózy - flebotrombózy. - Jednostranný otok malého rozsahu může souviset s tromboflebitidou, která se navíc projevuje zarudnutím kůže a bolestí (varixy, kanylace periferní žíly, i.v. injekce) PRSTY- na HK i DK jsou symetrické, v ose, nehty mírně vyklenuté, hladké, pevné, s proporcionálním zastoupením lunuly. - Paličkovitě rozšířené se sférickými nehty, většinou cyanotické, se vyskytují u vrozených srdečních vad a onemocnění bronchopulmonálních.- příznak hypoxie - Amputované - snášejí se obvykle pro závažné ischemické změny u diabetiků nebo u ischemické choroby cév dolních končetin.​ NEHTY - Koilonychie (lžičkovitě prohnuté) bývají u tyreotoxikózy - Onychomykóza - se projevuje nerovnými, barevně změněnými, třepivými nehty, jednotlivými i vícečetnými, převážně na nohou. - Hepatální - bělavá část nehtu (lunula) zaujímá jeho podstatnou část, bývají u pacientů s jaterní cirhózou. - Třískové hematomy - vznikají u chronické infekční endokarditidy (embolizace).​ KŮŽE - Kůže na končetinách je růžová, teplá, pevná, pružná se zachovanými kožními adnexy. Změny trofické: kůže je sušší, chladnější, olupuje se, ochlupení prořídlé nebo úplně chybí, vznikají kožní ​ defekty (ischemická choroba cév dolních končetin, diabetická angiopatie). Změny barevné: - bledá, ve srovnání s okolím chladnější, ​ - mramorovaná nebo cyanotická, v rozsahu odpovídajícím ischemii (ložiska, jeden či ​ více prstů - nálezy obvyklé u ischemické choroby cév dolních končetin), ​ - hyperpigmentovaná, v dolní 1/2-1/3 bérce, ložiska hemosiderinu jsou různého rozsahu ​ podle příčiny; v místech zhojených bércových vředů bývají plošně rozsáhlejší, Varixy- jednotlivé modravě prosvítající podkožní uzly nebo jako kmenová varikozita v. saphena magna, náplň se zvětšuje ve stoje. Zarudnutí kůže nad nimi a infiltrát sledující průběh žíly, je projevem tromboflebitidy. Změny zánětlivé: - erysipel je streptokokový zánět kůže a podkoží- se zabarvením do růžovofialova, hranice zánětu proti zdravé kůži jazykovitě vybíhá, - erytema nodosum jsou tuhé infiltráty nafialovělé barvy prominující nad úroveň kůže bérců, které se vyskytují u idiopatických střevních zánětů, ​ - psoriasis vulgaris (lupénka) se projevuje na kůži kolen a loktů, v menší míře i v jiných lokalitách, šedorůžové kožní změny jsou různého tvaru, šupinkovitě se olupují, - mykózy interdigitální bývají hlavně mezi prsty nohou vyvolávají ragády nebo drobné puchýřky, - pestré kožní změny v podobě různých kožních eflorescencí se někdy vyskytují u vaskulitid nebo mohou být projevem paraneoplastickým, Jizvy různé velikosti, tvaru a původu:​ ​ - plošné, atrofické - v dolní polovině bérců, vznikají zhojením bércových vředů. V jejich okolí bývají ​hojnější hyperpigmentace, - pooperační: - krátké - na vnitřní straně bérců nebo stehen odpovídají exstirpaci varixů, ​ - dlouhé na vnitřních stranách obou bérců vznikají exstirpací v. safena magna (užití pro ​revaskularizační kardiochirurgické zákroky), ​ - dlouhé nad kyčelním nebo kolenním kloubem vznikají po ortopedických operacích ​ - nepravidelného tvaru i lokalizace vznikají v souvislosti s traumaty. SVALSTVO- na končetinách rovnoměrně vyvinuté, symetrické s přiměřeným svalovým tonem. - Atrofie svalstva - malého či většího rozsahu- při inaktivitě končetiny (nehybnost při cévních mozkových příhodách, pohybové šetření pro bolestivý kloubní syndrom apod.). - Hypertrofie svalstva - vzniká při atypické zátěži končetiny (ortopedické vady, parézy). CÉVY – ARTERIE- Arteriální pulzace je v typických lokalizacích dobře hmatná. - Oslabená pulzace je signálem zúžení lumen, nejčastěji arteriosklerotickým plátem nebo trombem. - Palpačně se vyšetřují a. femoralis, a. poplitea, a. dorsalis pedis a a. tibialis posterior. Podle závažnosti poruchy prokrvení vznikají na končetinách ischemické změny. - Přesnější informace o prokrvení poskytuje dopplerovské ultrazvukové měření kotníkového tlaku (fyziologicky je vyšší o 10 - 30 mm Hg ve srovnání s paží). KLOUBY- Viditelné klouby jsou ušlechtilého tvaru, volně pohyblivé. - Deformace kloubu je způsobena přítomností osteofytů, exostózami; pohyb je omezen, při palpaci se zjišťují hrubé drásoty (klouby kolenní, hlezenní). - Heberdenovy uzly představují artrózu distálních interfalangeálních kloubů. - Bouchardovy uzly postihují proximální interfalangeální klouby, které jsou nepravidelně zhrubělé. - Halluces valgi jsou deformace 1.metatarzofalangeálního kloubu nohy s deviací prstů (vznikají u ploché nohy, nevhodných bot, při genetické dispozici). - Vřetenovité zduření kloubu- zánět. Postiženy jsou na HK často proximální interfalangeální klouby u revmatoidní artritidy. Chronickým průběhem onemocnění vznikají ulnární deviace, později desaxace, v nejhorším případě až kloubní ankylózy. Interoseální svaly rukou atrofují. - Dnavé tofy vypadají jako bělavé uzlíky nad klouby rukou. Vznikají ukládáním krystalků kyseliny močové (dna). Kyčelní kloub:​- pohledem- atrofie gluteálních svalů? ​- palpace- bolestivost ​- rozsah pohybů- flexe, extenze, vnitřní rotace, zevní rotace, abdukci, addukci Kolenní kloub: ​- aspekce- valgozita (X), varozita (O), kontury, zduření, barva kůže ​- palpace- teplota, zduření, drásoty, pohyblivost patelly, rozsah pohybu ​- vyšetřit i chůzi a stoj Kotník:​- aspekce- postavení, tvar, otok, barva, trofika kůže, dnavé tofy, deformity ​- palpace- Achillova šlacha (bolestivá? tuhá?- tendinitida), hybnost, každý prst zvlášť 50. Pomocné vyšetřovací metody při onemocnění srdce - EKG, RTG, ECHO (UZ), MRI, zátěžové testy, invazivní vyšetřovací metody Elektrokardiografie (EKG)- základní vyšetřovací metoda v kardiologii -principem: snímání elektrické srdeční aktivity z povrchu hrudníku; měříme rozdíl napětí mezi podrážděnými a nepodrážděnými částmi myokardu, při postupu vlny depolarizace- různé potenciály (vektory)→ sčítají se do jednoho integrálního (sumačního) vektoru -elektrokardiogram- graficky zobrazený časový záznam EKG křivek Elektrody a svody (12svodů) -standardní končetinové svody- bipolární ​- svody I,II,III (podle Einthovena) ​- pravá HK-červená; levá HK-žlutá ​- levá DK- zelená; pravá DK- černá (indiferentní) ​- svod I: rozdíl potenciálů mezi PHK a LHK ​- svod II: rozdíl mezi PHK a LDK ​- svod III: mezi LHK a LDK ​- určení elektrické osy srdeční- snímá ve frontální rovině - unipolární svody (Wilson)- unipolární svody- vůči 1 indiferentní elektrodě (spojení 3 končetinových elektrod, odpor 5000Ω) - unipolární končetinové svody- zvětšené ​- aVR- pravá HK ​- aVL- levá HK ​- VF- levá DK - unipolární hrudní svody- pozitivní elektroda- hrudní svody; - negativní elektroda- Wilsonova indiferentní ​-snímá v transversální rovině; 6 elektrod ​- V 1 – 4.mezižebří prasternálně vpravo (červená) ​- V 2 – 4.mezižebří parasternálně vlevo (žlutá) ​- V 3 – uprostřed mezi V 2 a V 4 (zelená) ​- V 4 – 5.mezižebří vlevo, v medioklavikulární čáře (černá) ​- V 5 - -II- , v přední axilární čáře (hnědá) ​- V 6 - -II- , ve střední axilární čáře (fialová) - někdy může více svodů- v 5.mezižebří Elektrokardiogram Vlna P​- depolarizace síní (SA uzel), 0,08 sekundy -změny- invertovaná- když se depolarizace v síních šíří jiným směrem (když pacemaker AV) ​- prodloužená- při dilataci pravé síně ​- chybí při sinoatriálních blokádách, při junkčním rytmu ​- nahrazena flutterem, nebo fibrilačními vlnkami Interval PQ- od začátku vlny P do začátku kmitu Q, 0,12-0,2 sekundy ​- čas, za který postoupí vlna depolarizace z SA uzlu k myokardu komor ​- v izoelektrickém úseku PQ- prochází AV uzlem a Hisovým svazkem ​- změny- prodloužení- síňokomorové blokády Komplex QRS- depolarizace myokardu komor 0,8 s ​- 1. negativní= Q, pozitivní= R, negativní po R= S ​- široké kmity- při blokádách Tawarových ramének, při komorových extrasystolách,... - patologické: abnormálně široké a hluboké Q (patologické Q)- infarkt myokardu Vlna T- repolarizace komor (probíhá opačným směrem, proto souhlasná s polaritou kmitu R) ​- plochá- myxedém, inverzní- infarkt myokardu Interval QT- celkový čas od začátku depolaricace komor až po ukončení repolarizace ​- délka se mění v závislosti na srdeční frekvenci (při f 72/min je asi 0,4 s) ​- prodloužený- riziko vzniku arytmií- komor tachykardií- léky (antiarytmika, antidepresiva, antihistaminika) Úsek ST- mezi koncem QRS a začátkem T; norm v izoelektrické linii -patologické​- elevace ST- infarkt myokardu, perikarditida, ​- deprese ST- hypertrofie komor Vlna U- malá, pozitivní, hned za vlnou T – význam nejasný Určení srdeční frekvence: rychlost posunu papíru, vzdálenost R-R RTG -přehledný snímek hrudníku- zadopřední a bočná projekce- orientační význam ​- tvar, poloha, velikost srdce, částečně velké cévy, kalcifikace, kontrastní útvary, ​hodnotíme náplň v plicním řečišti -šikmá projekce- při zvětšení části srdce -skiaskopie- přesné zaměření šikmých snímků, posouzení pulzace srdce a velkých cév ​- dnes jen orientační, spíš ECHO -nejdůležitější patologie: ​- pravá síň- vyklenutá (nedomykavost trojcípé chlopně, defekt síňového septa) ​- pravá komora- zvětšená (plicní hypertenze, mitrální stenóza, vrozené vady) ​- levá síň- zvětšení (dilatace)- mitrální stenóza, mitrální insuficience ​- levá komora- dilatace- ICHS, hypertenze, aortální vady, mitrální insuf ​- změny plicního oběhu- rozšířené tepny, žíly ​- intersticiální plicní edém- při insuf levého srdce- transudace takutiny do intersticia, ​difúzní snížení transparence ​- perikardiální výpotek- dilatace srdce, snížená pulzace CT- sledování průtoku kontrastní náplně srdcem, průchodnost bypassů - výhodnější (lepší) je spirální CT MRI- zobrazení různých fází cyklu, hodnocení kontrakce myokardu, perfúze, pohybu chlopní - hodnocení hrudní aorty, i intrakardiální nádory Ultrazvukové metody- echokardiografie - kombinace​- jednorozměrové- anatomické informace (tvar, velikost, struktura) ​- dvourozměrné ​- Dopplerovské- směr, rychlost, charakter proudění v srdci ​- beravné Dopplerovské mapování - obtížná vyšetřitelnost u obézních, pac s plicním emfyzémem, deformitami hrudníku - zde možná jícnová echokardiografie Jednorozměrová ECHO – měření, časové intervaly, rychlost pohybu chlopní - výpočet objemů komor, hmotnost svaloviny levé komory- ukazatel hypertrofie Dvourozměrová ECHO- paprsek je vychylován o 90°, obraz odpovídá řezu srdce v dané rovině - vychylováním piezokrystalu, nebo rotace několika krystalů, nebo elektronicky - 3 základní roviny- v dlouhé ose, v krátké ose (předozadní), rovina čtyř dutin - anatomie, topografie, patologické změny, - dg mitrální stenózy, hypertrofie LK, perikardiálního výpotku, srdeční tamponády, infekční endokarditidy, ... - pohyb srdce v reálném čase- hypomobilní okrsky- po infarktu Dopplerovská ECHO- proudění krve v KVS- pozná pohyb od zdroje (nižší frekvence), ​ - ke zdroji- vyšší frekvence Barevné Dopplerovské mapování krevního proudu (Barevný Doppler) - k sondě červeně, od sondy modře - světlejší= rychlejší - turbulence- příměs zelené - dg regurgitačních vad, vrozených srdečních vad Jícnová ECHO- UZ sonda na konci endoskopu - když není možné vyšetření transthorakální - funkce umělých chlopní, pátrání po vegetacích, nitrosrdečních trombech Radionuklidové metody- izotop i.v., váže se na myokard nebo erytrocyty, - záření detekováno gama-kamerou; - u pac s ICHS - Myokardiální perfúzní scan (thalium)- objeví se neperfundovaný okrsek - SPECT- větší senzitivita, specificita - Radionuklidová ventrikulografie- posouzení fce levé komory- značené ery (technecium) - PET- hodnocení metabolismu tkání Zátěžové testy- při podezření na ICHS - průkaz ischémie při stoupajících nárocích myokardu na spotřebu kyslíku - zátěž→ změny perfúze→ metabolické změny→ diastolická dysfunkce→ lokální asynergie→ EKG změny→ anginózní bolest Zátěžové EKG- na bicyklovém ergometru, běhátku, farmakologická zátěž (dobutamin)... - monitoring 12ti svodového EKG - test je pozitivní- při známkách ischemie myokardu (bolest), nebo změny na EKG Zátěžové ECHO- UZ zobrazení kontrahujících se stěn levé komory- při ischémii- segmentální porucha stažlivosti- hypokineza, akineza - náročnější než zátěžové EKG Invazivní vyšetřovací metody- do srdce se zavádí různé katetry nebo elektrody - pravostranná srdeční katetrizace- katetr cestou v.femoralis do P srdce, do plicnice, nebo Swanův-Ganzův katetr s balónkem- zjistíme tlak v zaklínění plicnice (odpovídá tlaku v P síni) - i stanovení srdečního výdeje (termodiluční metoda) - levostranná srdeční katetrizace- katetr do a.femoralis, a.brachialis, posunován retrodrádně do oblouku aorty- až do levé komory- měření tlaků, vstříknutí kontrastu (angiokardiografie) - ventrikulografie a aortografie- rychlá injekce s kontrastem 30-40ml, -anatomie srdečních dutin - koronární angiografie- koronarografie- velmi časté vyšetř - dg. ICHS, rozhodnutí o léčbě - Judkinsův katetr cestou a.femoralis - endomyokardiální biopsie- tenký bioptom, bioptickými klíšťkami malé vzorky endomyokardu - zjištění začátku potransplační rejekce srdce- lze jí zabránit vystupňováním imunosuprese,... - difúzní choroby myokardu- záněty, střádavé choroby (hemochromatóza), proliferační změny (fibróza) 65